Letos v dubnu uplynulo padesát let od rozpadu The Beatles. Fanoušci se o tom tehdy nedozvěděli z tiskové konference, na které by členové skupiny všechny ujistili, že i nadále zůstanou přáteli. Třaskavou informaci jakoby mimochodem utrousil Paul McCartney v tiskové zprávě sepsané u příležitosti vydání jeho sólového alba. Kapela za svou krátkou existenci prošla mimořádně turbulentním vývojem, a to nejen hudebním, od popěvků o lásce k experimentálním skladbám, ale také lidským. Tento vývoj nejlépe dokumentuje srovnání některé z fotografií Beatles z let 1962 a 1963 s tou úplně poslední, pořízenou v srpnu 1969 v Tittenhurst Park. První obrázek zachycuje čtyři snadno zaměnitelné mladíky v padnoucích oblecích s dokonale střiženým, „beatlovským“ účesem a optimistickým úsměvem. Pojí je společný cíl: dobýt hudební svět a dosáhnout slávy a bohatství. Fotka z roku 1969 stěží může být odlišnější. Úsměvy vystřídaly zasmušilé výrazy a rozdílný styl oblečení, hustota plnovousů i délka vlasů nikoho nenechává na pochybách, že uniformnost je pryč a každý z členů skupiny se vydal vlastní cestou. Všech svých společných cílů dosáhli, ze čtyř liverpoolských kluků se staly globální ikony. Nikomu z nich přitom ještě nebylo třicet let.
Okolnosti zániku jsou známé. Kdyby existovala učebnice beatlologie, byly by v ní tučným písmem zvýrazněny následující body: konec koncertování v roce 1966, smrt manažera Briana Epsteina, mimořádně prodělečný společný podnik Apple, zhoršující se vztahy uvnitř skupiny, spor o to, kdo bude manažerem, a v neposlední řadě Yoko Ono a její vliv na Johna Lennona. Ze synergie, která dovedla kapelu na vrchol, postupně odpadal jeden dílek za druhým. Když Paul McCartney oznámil konec Beatles, málokdo věděl, že je vlastně poslední, kdo skupinu opouští. Již dříve dočasně odešli George Harrison i Ringo Starr, oba se ale nechali přemluvit k návratu. Ne tak Lennon, který v září 1969 McCartneymu řekl, že žádá o „rozvod“, a od té doby jen čekal na vhodnou chvíli, kdy to sdělí světu. I proto ho rozlítilo, když mu McCartney vypálil rybník. To byl ale jen jeden z mnoha výstřelů ve „válce Beatlů“, která po rozpadu kapely probíhala nejen u soudu, ale i skrze média a osobní vzkazy. A v neposlední řadě také prostřednictvím písní.
Nejintenzivnější špičkování probíhalo mezi Lennonem a McCartneym. Pomyslnou první ránu vypálil McCartney písní Too Many People, která obsahovala několik skrytých narážek na Lennona a Yoko Ono. Slova „příliš mnoho lidí káže, co máš dělat“ narážela na jejich společné mírové aktivity, které McCartney považoval za pokryteckou snahu o získání pozornosti. V opakovaném spojení „piece of cake“ přitom mumlal první dvě slova tak, aby zněla jako „piss off“ (jdi do prdele). Jako pošťouchnutí působí i zadní strana McCartneyho alba Ram (1971), kterou zdobí obrázek dvou kopulujících brouků. Lennon si v metaforických vzkazech zrovna neliboval, takže jeho odpověď šla takříkajíc přímo na komoru. V písni How Do You Sleep, vydané o několik měsíců později na albu Imagine (1971), McCartneyho ani v nejmenším nešetří. Bere si na paškál jeho hudbu („všechno, co jsi kdy udělal, je Yesterday“) i jeho ženu Lindu („skáčeš, jak ti maminka řekne“). Nejdrsnější vzkaz ale obsahuje verš „ti blázni měli pravdu, když říkali, že seš mrtvej“, který odkazoval na fámu o Paulově smrti, jež se šířila veřejností v době, kdy se McCartney během roku 1969 několik měsíců skrýval na farmě ve Skotsku. Účinek ještě umocňoval fakt, že na sólovou kytaru v písni hraje George Harrison. A nebyl by to Lennon, aby McCartneymu neoplatil rýpnutí z přebalu alba. Album Imagine tak obsahovalo pohlednici s fotografií Lennona, jak stojí za prasetem a drží ho za uši – což byla jasná, trochu dětinská parodie na obal Ram, na němž je zachycen McCartney držící za rohy berana.
Mohlo by se zdát, že se celý ten sen o čtyřech nerozlučných kamarádech, kteří společně změnili populární hudbu, po rozpadu kapely nenávratně rozplynul. Sám Lennon v písni God z roku 1970 ostatně zpívá „I don’t believe in Beatles“ a „the dream is over“. Jeho slova se ale vyplnila jen napůl. Beatles se sice už nikdy pohromadě nesetkali, přáteli ale zůstali. Po soudních tahanicích se jejich vztahy postupně normalizovaly. Nakonec se podařilo zachránit i rozbitý vztah mezi Lennonem a McCartneym. Přátelství, které do jisté míry definovalo podobu popkultury šedesátých let, snad ani nemohlo skončit přestřelkou skrze písničky. McCartney tak v průběhu sedmdesátých let často navštěvoval Lennona, který z rockerského života přesedlal na dráhu otce na plný úvazek a od roku 1975 strávil pět let péčí o syna Seana. Když se v roce 1980 vracel na scénu, rozvířilo to další vlnu spekulací o tom, zda se Beatles nedají znovu dohromady. Tyto úvahy ovšem rázně utnula Lennonova tragická smrt. Zbylá trojice se sešla ke společné práci na písni All Those Years Ago, Harrisonově poctě Lennonovi. Aspoň symbolicky pak kapela „ožila“ v devadesátých letech při přípravě Antologie Beatles, kdy byly nahrány i Lennonovy nedokončené – či spíše odložené – skladby Free As a Bird a Real Love: první společné písně po více než dvaceti letech.
Autor je publicista.