Hranice utopie

Skotský spisovatel Iain M. Banks je u nás známý hlavně jako autor románu Vosí továrna (1984, česky 1998) o psychopatickém teena­gerovi žijícím na skotském venkově. Většinu své kariéry ale zasvětil science fiction. V tomto žánru dokonce napsal několik nepublikovaných próz ještě před Vosí továrnou, která byla jeho debutem. Jeho nejzásadnějším počinem je série Kultura, zahrnující deset knih kosmických sci­-fi, publikovaných v letech 1987 až 2012. Stvořil v ní fascinující, do jisté míry utopickou společnost, která svěřila převážnou část svého osudu v mezihvězdném prostoru umělé inteligenci.

Úskalí dokonalého světa

S Banksovou Kulturou se čeští čtenáři měli možnost setkat už v roce 2000, kdy vyšel první díl v extrémně špatném překladu pod původním názvem Consider Phlebas, odkazujícím na báseň T. S. Eliota Pustina. O dva roky později byl vydán šestý díl s názvem Rub a líc (1998) jako samostatná kniha. Teprve na konci roku 2018 se do vydávání celého, dnes už do velké míry klasického cyklu pustilo malé žánrové nakladatelství Planeta9 a naštěstí k tomuto projektu přizvalo kompetentní překladatele. Zatím vyšly první dva díly: Pomysli na Fléba a Hráč (The Player of Games).

Celá série se odvíjí kolem představy intergalaktické lidské společnosti v daleké budoucnosti, která má mnoho rysů naplněné utopie. V jednotlivých příbězích ale Banks z různých stran zkoumá hranice, úskalí a hlavně samotnou povahu tohoto uspořádání. Kultura je označení společenství, v němž lidé obývají množství planetárních systémů, žijí v nich v poklidném blahobytu a starají se hlavně o rozvíjení vlastní kreativity a pěstování mezilidských vztahů. Je to možné jen proto, že o jejich bezpečí a pohodlí se stará supervýkonná umělá inteligence – takzvané Mozky, jejichž mentální a fyzické kapacity dalece přesahují ty lidské. Mozky jsou také zodpovědné za expandování Kultury ve vesmíru a navazování kontaktů s méně vyspělými mimozemskými civilizacemi. Ty se objevují v obou prvních románech série a jsou dalšími faktory, jimiž Banks poměřuje hodnotu Kultury, ale také naší současné reálné civilizace. V knize Pomysli na Fléba Kultura bojuje s dobyvačnou fanatickou rasou Idiřanů, v Hráči je hlavní hrdina vyslán do vesmírné říše Azad, která je celá ovládaná složitou společenskou hrou, jež zároveň slouží jako metafora pro veškeré sociální vztahy. Zároveň je ale zástěrkou pro barbarství, krutost a propastné společenské rozdíly, které jsou legitimizovány jak samotnými pravidly hry, tak i neviditelnými spárami mezi jednotlivými regulemi.

Brakově požitkářská fantazie

Hrdinové románů jsou obvykle osobnosti, které stojí buď na okraji, či vně společnosti. Jejich instinkty je často spojují s námi a právě díky tomu dokážeme budoucí společnost lépe pochopit. Horza z Pomysli na Fléba je člověk, který Kulturu zradil a spojil se s Idiřany ve válce proti ní. Považuje ji totiž za povýšeneckou společnost, která ztratila veškerý kontakt se skutečnou podstatou světa i instinkty spojené s životem a přežíváním. Naopak hrdina Hráče Gurgeh je na první pohled typický obyvatel Kultury, který si vybudoval kariéru experta na všemožné herní systémy a také jednoho z nejlepších hráčů v celém společenství. Vyhrává ale z velké části díky tomu, že hra pro něj není jen nezávazné rozptýlení, a kromě vítězství si dokáže škodolibě užít i porážku soupeře. Právě s tímto přístupem se pak konfrontuje na Azadu. Ostatně závěrečnou partii mezi Gurgehem a vládcem azadské říše Banks brilantně popisuje jako střetnutí mezi různými způsoby řešení konfliktů a de facto jako dialog mezi dvěma civilizacemi – bitvu, která není bitvou, a hru, která není hrou, jak se dočteme na začátku románu.

První dva romány Kultury vznikly na konci osmdesátých let, tedy v době, kdy sci­-fi literatura ještě výrazně žila z kreativního impulsu, který dostala díky literárnímu hnutí cyberpunk. Banksovo univerzum má kosmické rozměry a nachází se v daleké budoucnosti podobně jako svět mechanistů a tvárných z textů klasika cyberpunku Bruce Sterlinga. Bankse ale nezajímá fyziologický ani psychologický posthumanismus, na němž staví Sterling. Obyvatelé Kultury, a dokonce i Mozky, jsou mnohem „lidštější“ než Sterlingovi hrdinové a celá série má svým způsobem blíže k žánru space opery, kde futuristické rekvizity tvoří spíš jen pozadí pro silné příběhy s výraznými postavami a univerzálními „velkými tématy“. Pomysli na Fléba je místy až brakově požitkářská fantazie, která smýká protagonistou mezi bizarními lokacemi na okraji civilizovaného vesmíru.

Převrátit naruby žánrová klišé

Cyklus Kultura lze považovat za poučenou, ale zároveň svým způsobem zákeřnou hru s žánrem dobrodružné kosmické sci­-fi. Banks je brilantní narátor, který se rámcově drží běžného vypravěčského stylu i dějových vzorců klasické science fiction, ale zároveň nás neustále zrazuje. Za Horzovými klopotnými dobrodružstvími v prvním dílu je ale hlubší smysl. Banks chtěl podle vlastních slov převrátit naruby klasické žánrové schéma, v němž jediný osamělý hrdina změní celý dosavadní chod dějin. Horza naproti znovu a znovu zjišťuje, jak bezvýznamnou součástkou okolního světa je, a osud jím smýká po nepředvídatelných drahách. I samotný cíl, který si předsevzal, nakonec nemá na průběh války, v níž se angažuje, žádný výrazný vliv a v epilogu šestisetstránkového románu se dozvídáme, že celý konflikt Kultury a Idiřanů je z hlediska dějin Mléčné dráhy jen „malá krátká válka, která se jen vzácně týkala více než 0,02 % galaxie“.

Podobně ironicky nakládá Banks i s osudem Gurgeha v druhém románu. Je to hráč, který je opakovaně konfrontován s otázkou, jaký vlastně mají hry smysl a jaký hlubší význam by mohly mít pro něj. Vypravěč knihy nám také už od začátku naznačuje, že sám Gurgeh je celou dobu obehráván a že ve skutečnosti spíše než hráčem je figurkou v cizí hře, jejíž pravidla jsou mu do poslední chvíle utajena. Oběma hrdinům je společný pocit ztráty kontroly nad situací, v níž se nacházejí. To je ostatně základním nastavením celé společnosti Kultury, kde lidé předali svůj osud do rukou strojům. Sympatické je i to, že ani sám Banks ve své vizi nezaujal k tomuto rozhodnutí jednoznačný postoj. Je jasné, že i jeho možnost fungování takové společnosti zajímá a že ji testuje různými způsoby s pozitivními i negativními výsledky. Snad budeme brzy moci posoudit i další testy vzešlé z jeho literární laboratoře.