Junk food dokumentaristiky

True crime dokusérie patří na Netflixu k nejoblíbenějším formátům již od seriálu Jak vyrobit vraha (Making a Murderer, ­2015–2018). Na pořadu o (ne)spravedlivě obviněném Stevenu Averym si videotéka otestovala, že úspěšnost dokumentární krimi se neodvíjí jen od atraktivity celé kauzy a působivosti jejího zpracování, ale také z její aktuálnosti a neuzavřeného vyústění. Seriál tak poslední epizodou nekončí, ale vybízí k dalšímu pokračování, přelévá se do zpravodajských médií, stává se veřejně diskutovaným tématem a může vést třeba až k peticím za osvobození odsouzeného. Takové zviditelnění kauzy přivádí Netflixu nové diváky a utužuje loajalitu stávajících, ale zároveň má potenciál upozorňovat na bezpráví a rozkrývat sociální problémy jindy pozapomenutých koutů USA. Nejnovější divácký megahit Pán tygrů představuje obzvlášť výstřední exemplář této tendence. Šokující pohled do malé, úzce propojené sítě podivínských chovatelů exotické zvěře na jihu Spojených států se rovněž dotýká několika palčivých společensko­-politických a ekologických otázek. Od jejich poctivější a empatičtější reflexe ovšem dokusérie příliš často utíká k bulvární rétorice a senzacechtivosti.

Pán sociálních sítí

Přestože jste třeba Pána tygrů doteď neviděli, patrně jste v minulých týdnech na sítích zavadili o fotku kníratého chlapíka s vyšisovaným mulletem, jak se něžně tulí k velké kočkovité šelmě. Tento chlapík s vizáží pouťového veksláka si říká Joe Exotic, proslavil se jako majitel oklahomské zoo, jeden čas žil v manželství se dvěma dalšími muži najednou, snažil se kandidovat na prezidenta i guvernéra a dnes si ve vězení odpykává trest za pokus o nájemnou vraždu a protizákonné zacházení s divokými zvířaty. Jak si už před čtyřmi roky v souvislosti s Joeovou ztřeštěnou prezidentskou kampaní všiml ve svém pořadu komik John Oliver, vděčnější objekt mediálního zájmu byste hledali velmi těžko. „Je to sice kolosální průšvih, ale stejně od toho nemůžete odtrhnout oči,“ poznamenává v Pánovi tygrů televizní reportérka. Jako by tím popisovala nejen Joeův turbulentní příběh, ale také samotnou dokusérii.
Je příznačné, že se tato série stala celosvětovým globálním hitem právě v době virové pandemie – v časech, kdy naše vystresovaná, roztěkaná těla ještě více než kdy jindy prahnou po rychlých cukrech v jakékoli formě. Pán tygrů připomíná naditý XXL balík obzvlášť pikantních chipsů, všemožnými éčky nastřelený junk food, který nutí k bezmyšlenkovitému kompulsivnímu hltání.

Na každého něco vyhrabat

Návykový „matroš“, který Pán tygrů divákům pouští do žil, sice mentálnímu zdraví příliš neprospívá, ale ve svém ranku je opravdu prvotřídní. Bizarní úlety, šestákové zvraty, hysterické výstupy a šokující události tvůrci zručně dávkují napříč sedmi epizodami tak, aby každá z nich přinášela nové a nové impulsy. Transgenderovému chovateli tygr ukousne ruku! Zfetovaný mladík se omylem střelí do hlavy! Joe pálí brokovnicí do figurín ochránců zvířat! A k tomu všemu tu jsou další vyšinuté postavičky. Joshua, homosexuální libertarián z Walmartu a svého času vedoucí Joeovy politické kampaně, Doc Antle, polygamní šéf jiné soukromé zoo s aurou manipulativního lídra esoterického kultu, Jeff Lowe, šalamounský lasvegaský playboy. Celý příběh pak zastřešuje letitý svár Joea a Carole Baskinové, majitelky konkurenční, ke zvířatům údajně šetrnější zoo, nad níž visí podezření z vraždy jejího bývalého milionářského manžela. Spíše než dokusérii Pán tygrů evokuje šťavnatou reality show, jejíž účastníci v honbě za vyšším ratingem provádějí bláznivé vylomeniny a za zády na sebe vzájemně házejí špínu. Často tento dojem nevychází jen ze samotných aktérů, ale přiživuje jej i sugestivní podání ze strany tvůrců. Co možná z jistého úhlu vypadá jako úsilí filmařů nikomu nestranit a o celé kauze podat vyváženou výpověď, je mnohem spíše výsledkem soustavné snahy na každého „něco“ vyhrabat a prezentovat to přitom dostatečně bombasticky.

Donald Trump a bílá chátra

Neúnavné pokukování po senzaci se Pán tygrů především v závěru pokouší vykompenzovat šlechetným apelem na důstojné zacházení se zvířaty, která z celé té mizérie vycházejí v lepším případě jako spolehlivé lajkolapy na Instagramu, v horším jako bezmocné oběti lidské svévole. Ožehavých témat, o něž se dokusérie otírá, je však celá řada. Jak naznačuje epizoda pojmenovaná Make America Exotic Again, Joe v lecčem připomíná Donalda Trumpa. Nejen odbarvenými vlasy nebo nesoudnými politickými ambicemi, ale obdobnou kolotočářskou rétorikou, nenávistnými výlevy a přebujelým narcismem. Že se lidé jako Trump a Joe Exotic dostávají do vlivných pozic, přitom není náhoda, ale výsledek společenského nastavení a rozsáhlé, mnohdy konspiračně rámované nedůvěry vůči institucím. Tomu se však Pán tygrů nevěnuje prakticky vůbec. Stejně tak by se nabízelo soustředěnější reflektování zoufalých podmínek, v nichž takřka všichni zúčastnění provozovatelé zoo udržují své zaměstnance. Ti se v případě Joeova parku rekrutují často z řad lidí doslova sebraných z ulice, bývalých kriminálníků a drogově závislých. Přestože také oni dostávají v dokusérii slovo, nelze se zbavit pocitu, že místo empatického přístupu k jejich životní situaci jsou spíše vystavováni jako další z vychýlených úkazů celé cirkusové freak show, jako nedůvtipní zástupci „bílé chátry“ s vypadanými zuby v důsledku užívání pervitinu. Proto ani nepřekvapí, že režisér Pána tygrů, podnikatel Eric Goode, v reakci na koronavirovou karanténu propustil zaměstnance svých newyorských hotelů bez jakékoli finanční kompenzace.

Problematické vyznění Pána tygrů následně ještě podtrhl dodatečně vydaný speciální díl, v němž herec a moderátor Joel McHale zpovídá přes Skype jednotlivé aktéry. Snad by ani tolik nevadil McHaleův otravně testosteronový tón a jeho drsňácké fóry, které často vyzněly urážlivě. Celý speciál ale jako by byl hlavně ódou na neuvěřitelný divácký úspěch série. O Pánu tygrů se tu opakovaně hovoří jako o nejslavnějším dokumentu (sic!) všech dob. Dříve zcela neznámí zaměstnanci Joeovy zoo se svěřují s historkami, jak je i během pandemie najednou lidé zastavují při nákupu v sámošce a tipují, která hollywoodská hvězda je bude hrát v připravovaném filmu. Ironií osudu si slávou posedlý Joe Exotic nemůže toto virální šílenství užívat na svobodě. Důraz na jeho popularitu a na popularitu celého Pána tygrů nicméně prozrazuje, o co tady jde především. Apelativní prohlášení o záchraně divokých šelem tak zpětně vyznívají ještě méně upřímně. Vzpomeňte si na ně, kdykoli v budoucnu zavadíte o některý z výrobků značky Tiger King. Příležitostí budete mít hodně.

Autor je filmový publicista.