Odvrácená tvář taneční konzervatoře, kterou ukazuje Miřenka Čechová ve svém románu Baletky, dnes už nejspíš nikoho šokovat nebude. Zůstává tak jen řemeslně zvládnutá pohádka o dívce, jež překoná všechny nástrahy – nakonec i včetně baletu samotného.
Čtivý, do deníkové formy stylizovaný román Baletky významné představitelky tanečního a fyzického divadla Miřenky Čechové demytizuje každodenní realitu křehkých tanečnic klasického baletu – přibližuje ji skrze příběh slečny, která dokázala vydržet těžkou dřinu pražské taneční konzervatoře. Nejenže se neztratila a nepodlehla životním nástrahám, ale nakonec objevila i svět „vzdělání, vědění, myšlení, tvoření“ a hlavně vlohy pro scénografii.
V podobném duchu ostatně znějí i upoutávky na knihu. Co ale Baletky přinášejí? Rozhodně jde o řemeslně zvládnuté psaní. Autorka dokáže zaujmout životním osudem hlavní hrdinky, který má podle všeho výrazné autobiografické rysy. Čtenář jí fandí a přeje si, aby školu dokončila a prosadila se v nelítostné branži profesionálního baletu, zvlášť když celou situaci komplikují životní nejistoty devadesátých let.
Odhalení se nekoná
Zároveň ale Baletky ničím nepřekvapí. Žádné nové odhalení o světě dívek v baletních trikotech se nekoná. Opakovaně se tu dočítáme, jak mladé tanečnice kromě náročných každodenních zkoušek řeší zničené nohy, klouby, různorodé diety a také začínají brzy kouřit, aby potlačily hlad. Nic z toho ale není novinkou. Nezdá se mi, že by dnes ještě někdo skutečně věřil krásnému mýtu o šťastných a usměvavých baletkách – podobné pohádky už snad byly pohřbeny před desítkami let. Líčení odvrácené strany uměleckých profesí v podobném provedení funguje leda v nekonečných reality show, v záplavě narychlo zpracovaných životopisů celebrit a v hollywoodských příbězích. Patří sem i čtenářsky oblíbené příhody slavných rockových skupin nebo sportovců, kteří zvládli nástrahy alkoholu, drog, slávy a jiných pokušení. Podobné osudy se koneckonců nedávno opět dočkaly filmového zpracování například ve snímcích Bohemian Rhapsody (2018) nebo Rocketman (2019), na které ale většina diváků stejně šla spíš kvůli milované hudbě.
Možná, že Baletky někoho přece jen dokážou nalákat na zmíněnou demytizaci krásných tanečnic a okouzlujících divadelních představení, i když už na ní není nic moc objevného. Více však může upoutat autenticita příběhu, pokud přistoupíme na interpretaci románu jako autobiografické prózy, která autorce slouží coby terapie a zároveň ukojení dnešní nutkavé potřeby sdělit světu vlastní zkušenost. A komu jinému se má baletka vyzpovídat než svým divákům?
Román dívčích snů
Pokud však zůstaneme u čtení románu jako fikce, nezbude než ho zařadit do kategorie moderní pohádky, která bezpodmínečně vyžaduje šťastný konec. Kniha splňuje veškeré požadavky žánru young adult. Příběh začíná stěhováním na dívčí ubytovnu konzervatoře a navazováním prvních kontaktů s novými spolužačkami, což se samozřejmě neobejde bez vtipných, ale ani tragických historek. Následuje přiblížení rodinného zázemí protagonistky, její první zkušenosti s omamnými látkami a pochopitelně i budování a rozbíjení naivních dívčích snů.
Nejedná se však pouze o román, v jehož středu stojí úděl vytrvalé mladé tanečnice. Některé krátké pasáže jsou věnovány kontrastu života ve velkoměstě a mimo něj. Další epizody připomenou dobu devadesátých let, kterou má většina současných čtenářů v živé paměti. Krutou porevoluční realitu dokreslují osudy velkého množství vedlejších postav, které většinou na počátku své profesní dráhy selžou – některé neprojdou zkouškami v rámci každodenní dřiny na konzervatoři, jiné ztloustnou nebo propadnou drogám. Protagonistka však vydrží, zvládne všechny překážky krutého baletního a mimoškolního světa, navíc prodělá vnitřní proměnu a dokáže přehodnotit své dosavadní ideály. Tento komerční tah potom doplňují témata, která víří vody v aktuálních společenských debatách – například vyprávění o zatajovaném nevlastním bratrovi, který si postupně uvědomí, že si spíš přeje být ženou.
Co po přečtení knihy zůstane? Dominuje pocit prázdnoty. Vypravěčské technice se nedá nic vytknout, samotný příběh je poutavý, nenudí, a navíc je dost krátký – s knihou strávíte nanejvýš pár večerů. Nejvíce však Baletky připomínají dnešní průměrné seriály, u kterých si dáte jednu řadu za několik dnů, ale po půlroce ani nedokážete říct, proč jste je vlastně sledovali.
Autorka je komparatistka.
Miřenka Čechová: Baletky. Paseka, Praha a Litomyšl 2020, 165 stran.