Zpěv lásky v dešti kulek

Fernando Vallejo patří mezi přední intelektuály hispanoamerického kulturního okruhu. Od roku 1971 žil v Mexiku, jehož občanem se stal v roce 2007, předloni se však vrátil do rodného Medellínu. Právě s tímto městem je spojen i jeho nejznámější román Madona zabijáků (La virgen de los sicarios, 1994). Na základě zmínky o smrti drogového barona Pabla Escobara můžeme příběh přesně situovat mezi závěr roku 1993 a začátek roku 1994, kdy Vallejo po dlouhé době navštívil rodné město.

Protagonistou je postarší intelektuál Fernando, který nese řadu autobiografických rysů. Stejně jako autor hovoří bez zábran o své homosexualitě, což je v kolumbijské společnosti stále neobvyklé, zastává radikální antinatalistická stanoviska a nešetří ani kritikou katolické víry, ať už v její lidové nebo institucionalizované formě. Fernandovi postupně sekundují dva mladí zabijáci Alexis a Wílmar, kteří se stanou jeho milenci.

Nemilované město

Knihu lze číst na několika rovinách. Tou první je jakýsi negativní hold rodnému městu, respektive celé Kolumbii. Pronikavá kritika místních poměrů ostatně prostupuje celým Vallejovým dílem. V Madoně zabijáků se medellínskými ulicemi po smrti nekorunovaného vládce Escobara prohánějí bez zřejmého cíle a stálého zaměstnání nájemní zabijáci. Město je vykresleno jako území chaosu, které nemá budoucnost a kterému (prozatím) ani Escobarova smrt nepřinesla úlevu.

Fernando a Alexis na cestách tímto podivným městem potkávají řadu lidských loutek, s nimiž nemají nejmenší slitování. Intelektuál Fernando se cynicky vysmívá jejich osudům, perspektivě země i pro něj nepochopitelnému lpění na životě a snaze rozmnožovat se. Trnem v oku je mu korupce a neschopnost místních politiků, policistů i představitelů církve. Alexis je v účtování s městem a jeho obyvateli ještě přímočařejší. Jako nevzdělaný dospívající zabiják se zhostí role anděla smrti a svou přesnou muškou vraždí bez ohledu na věk a pohlaví. Nutno dodat, že není sám – v podstatě bezdůvodné vraždy jsou v Medellínu na denním pořádku.

V podobách tohoto zúčtování je zachycena i odlišnost vnitřních světů Alexise a Fernanda. Fernando je klidný, klasicky vzdělaný člověk se zálibou v umění. Jako vzorný pederast se snaží o duchovní rozkvět a hmotné zajištění svého mladého milence, který naopak hltá vše, co mu masová kultura mladých nabízí, ať už jde o televizní seriály či hudbu, která Fernanda dovádí k šílenství.

Po Alexisově smrti, která je stejně náhlá a zprvu i anonymní jako úmrtí jeho nedávných obětí, nastoupí na jeho místo Wílmar. Nový milenec dokáže Alexise nahradit nejen tělesně, ale i svou osobností. Fernando se nicméně v závěru knihy dozví, že právě Wílmar je Alexisovým vrahem. Přemůže touhu Alexise pomstít a navrhne Wílmarovi odchod z prokletého města. Než k němu však dojde, je Wílmar při návštěvě své domovské čtvrti zabit. Fernandovi tak zbývá jen nemilovaný Medellín.

Černá báseň v próze

Vedle sociálněkritického čtení se však nabízí i jiná možnost, k níž nabádá text na přebalu knihy: „Černá báseň v próze“. Alexis i Wílmar se Medellínem pohybují jako pohádkoví čarostřeleci – anebo jako chlapec z povídky Itala Calvina Poslední přilétá krkavec. Vallejo stejně jako Calvino masakr nadlehčuje, a zabíjení se tak stává spíš kouzelnou dětskou hrou, opepřenou Fernandovými cynickými komentáři. „Anděl zhoubce tasil svůj ohnivý meč, svou ,bouchačku‘, své ,žezlo‘, svou hračku a jediným úderem blesku přímo do čela je všechny skolil. (…) Bez přezdívek, bez příjmení, jen se svým křestním jménem byl Alexis Andělem Zhoubcem, který sestoupil na Medellín, aby skoncoval s jeho perverzním plemenem.“ Právě literární styl byl podle překladatele Petra Zavadila důvodem, proč po knize sáhl a rozhodl se ji uvést do českého prostředí.

Salvadorský spisovatel a publicista Horacio Castellanos Moya [viz rozhovor v A2 č. 7/2018] tvrdí, že Vallejo v Madoně zabijáků dokázal „spolknout a strávit zvěrstva drogového byznysu v Kolumbii“. Právě takovéto spolknutí a strávení je typické i pro další hispanoamerické autory. Roberto Bolaño v románu 2666 (2004, česky 2012) literárně zpracoval vraždy žen v mexickém městě Ciudad Juárez. Také původem dominikánský autor Junot Díaz, dnes už ovšem anglicky píšící občan Spojených států, popisuje ve svém úspěšném románu Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda (2007, česky 2009) s nadhledem a svérázným humorem zkušenost uprchlíků z Dominikánské republiky v USA i lidské tragédie v době, kdy zemi vládl diktátor Rafael Trujillo. Diskuse o parazitování prominentních autorů z USA na námětech z Latinské Ameriky se koneckonců rozpoutala i po letošním vydání bestselleru American Dirt (Americká špína) z pera Jeanine Cumminsové. Madona zabijáků je každopádně dobrou ukázkou toho, že podobná témata lze zpracovat i jinak než schematicky v podobě komerčně zaměřeného thrilleru.

Autor je čtenář.