Když odmítnout nestačí

Naomi Kleinová se ve své knize Ne nestačí (No Is Not Enough, 2017) věnuje stále aktuálnímu problému protekcionalistické administrativy Donalda Trumpa a jeho aroganci v otázkách klimatické krize. V jistém smyslu by se dalo říct, že autorka také v podstatě shrnuje svá nejznámější díla, a sice Bez loga (1999, česky 2005) a Šokovou doktrínu (2007, česky 2010), v nichž nejprve analyzovala nekalé praktiky a pofiderní branding korporátních firem, vytvářející potřebu i spotřebu značkové identifikace, a následně podrobila kritice politickou praxi využívající formy společenského šoku a často zinscenovaných krizí k manipulaci obyvatel. Jedná se o dvě věci, které jsou Trumpovi vlastní a našly v jeho osobě výrazný spojující prvek. Americký prezident vytvořil vlastní a zároveň odosobnělou superznačku Donald Trump, v níž už nejde ani tak o vlastnění nemovitostí či hotelů, ale o drahé propůjčování jména, a neváhá opakovaně využívat nejrůznějších mediálních šoků k uchopení a posílení moci. Vše přesně podle hesla jeho tehdejšího hlavního volebního poradce Stephena Bannona, známého svými ultrapravicovými názory: „Lidi je potřeba zahrnout sračkama“ – aby si přestali všímat opravdu důležitých věcí, které se dějí na pozadí veřejné diskuse. Tato taktika kupodivu stále funguje stejně jako strategie tisíckrát opakované lži, jak předvedl Trump už mnohokrát.

Střet zájmů a blaho společnosti

Velký Trump jako autor motivačního manuálu k zázračnému zbohatnutí (Umění udělat dohodu, 1987, česky 2006) a strůjce reality show The Apprentice (Učedník, 2004–2017), pořadu o tom, jak dává soutěžícím padáka z jeho vlastní firmy, sice paradoxně sliboval nacionalistickým heslem „America First“ spoustu pracovních příležitostí pro „zne­­uznanou a utlačovanou“ bílou většinu, ale že půjde především o práci v těžařských firmách a dolech na fosilní paliva, jež měly být už téměř uzavřeny z důvodu vysoké produkce emisí CO₂ a patřily jeho dobrým známým, kteří sponzorovali jeho kampaň, už jaksi zapomněl zmínit. Paradoxem (nejen) americké reality je pak především tristní fakt, že firmy pyšnící se svými „volnotržními úspěchy“ potřebují neustálé finanční injekce od jimi tolik nenáviděného státu. Stejně tak jako bankovní sektor po hypoteční krizi po roce 2008, kterou si sám přivolal svou nezodpovědností a snahou zadlužit každého, kdo má potřebu někde bydlet. Dovršením zvrhlosti pak bylo, když šéfové velkých bank na svůj neúspěch ještě sázeli, což je nakonec finančně zachránilo a dopady krize nesli na bedrech především obyčejní dlužníci. Jestli tohle není střet zájmů, pak už asi nic.

V ražení Trumpovy rozdělující antipolitiky dostalo i slovo populismus novou dimenzi. Autorka jeho oportunistický přístup k voličům nazývá pseudopopulismem, neboť se tváří, že pracuje výhradně pro „blaho veřejnosti“, ale ve skutečnosti podporuje jen malou skupinku oligarchů a všepožírající bankovní sektor. Ihned po svém zvolení prezident zrušil protiemisní dekrety a pohřbil i Obamův dlouho připravovaný plán reformy zdravotnictví, což muselo vzít naději spoustě jeho „protestních“ voličů, kteří doufali v lepší časy. Vše se začalo znovu privatizovat, přišlo rušení sociálních reforem a naopak se začalo se stavbou zdi na hranicích s Mexikem proti migrantům ze Střední Ameriky, kteří se provinili tím, že si přejí lepší a důstojnější život, podobně jako svého času Trumpův dědeček, jenž emigroval „za lepším“ z Německa.

„Revoluce volného trhu povýšila chamtivost, individualismus a soutěživost na oslavné principy fungování společnosti,“ píše trefně Kleinová. Bylo by možné dodat, že většinová společnost uvěřila ideologii, že tyto principy jsou přirozené a jedině možné a vše ostatní že nefunguje. Jako by chamtivost a sobectví byly po vzoru rčení „homo homini lupus“ primární psychologickou charakteristikou lidství, aniž by se kdokoli zamyslel nad tím, že na vině může být spíše kulturní prostředí a neustále omílaná písnička „úspěšných“. Je to přitom právě solidarita či kooperace, jež může být zrovna tak základní podstatou lidské povahy. Záleží jen na tom, co vládnoucí systém vystavuje na piedestal společenských ctností.

Hledáni naděje

Kleinová však nezůstává jen u kritiky Trumpovy agendy, která zhmotňuje tu nejbezohlednější politiku vůči environmentálním problémům, etnickým a náboženským menšinám či migrantům z méně ekonomicky rozvinutějších zemí. Autorka se ve shodě s názvem knihy snaží nastínit možnou cestu ke změně a „vydobýt si svět, jaký potřebujeme“. Svět, který nebude místem jen pro úzkou oligarchickou elitu a její záliby v projektování únikových zón před chudobou a „černou lůzou“ v podobě plovoucích ostrovů na moři, ale i pro zbytek lidstva, tedy naprostou většinu obyvatel. Svět pro lidi, kteří mají zájem udržet planetu obyvatelnou a ekologicky udržitelnou, „jedoucí“ na obnovitelný pohon, kde se začnou upřednostňovat výhody sdílené ekonomiky, lokálního zemědělství, zpomalení výroby a skutečné (ne)potřeby stále nových produktů. Slovy samotné autorky: „pořád máme naději: když obnovíme naše komunitní vazby a ty nám dodají pocit smysluplnosti a dobrého života, volání sirén nesmyslného konzumerismu ztratí pro mnohé z nás na svůdnosti“.

Sama Kleinová se aktivně podílela i na zformulování Leap Manifesto (Manifest skoku, 2017), který měl za úkol aktivizovat kanadskou společnost proti těžařským firmám a odlesňování a měl říct své „ano“ spravedlivější, demokratičtější a rovnostářštější společnosti. Možná by se podobný manifest hodil i v Česku – bylo by zajímavé s ním oslovit strany napříč politickým spektrem a sledovat jejich reakce, tak jako to udělali právě v Kanadě.

Provokativní a nabroušenou knihu Ne nestačí může informačně doplnit četba díla Timothyho Snydera Cesta k nesvobodě (2018, česky 2019), v němž se píše o předvolební podpoře Donalda Trumpa ze strany ruských hackerů, nebo Chomského knihy Kdo vládně světu (2016, česky 2019), analyzující americkou vládu jako strukturu neoliberální oligarchie, která vlastní většinu globálního kapitálu a ani v budoucnu se nemíní s nikým dělit o moc a bohatství. Jak s tím vším před dalšími prezidentskými volbami zahýbají současné nepokoje ve Spojených státech, způsobené institucionalizovaným policejním rasismem, teprve uvidíme. Trump však zdaleka nemusí mít další volební vítězství jisté.

Autor je publicista.