Britský hudebník, producent a zakladatel labelu PC Music zosobňuje současný dynamický vztah mezi popem a experimentem. Přesto dosud stál většinou v pozadí jako nenápadný hybatel projektů svého vydavatelství – proslavil se například spoluprací se zpěvačkou Charli XCX. Nyní A. G. Cook připravuje sólový debut.
Počátkem května se konal charitativní online festival Secret Sky, pořádaný americkou superstar žánru EDM Porterem Robinsonem. V lineupu tohoto virtuálního eventu bylo vedle dalších velikánů stadionové elektroniky také jméno britského producenta A. G. Cooka. Když ale Cookovo vystoupení, kterým měl stream vyvrcholit, začalo, leckomu před obrazovkou nejspíš spadla čelist. Cook totiž svůj set zahájil jemnou hrou na akustickou kytaru, kterou doprovázel svůj neškolený, nesměle působící zpěv. Set se sice posléze přehoupl do elektronických distorzí a beatů, nicméně vybrat si pro písničkářský debut EDM festival je přesně ten typ subverzivního aktu, jakými je Cookova kariéra protkána od počátku. Málokdo v současném světě pop music balancuje na hraně jemné krásy a kakofonie tak dovedně jako letos třicetiletý hudebník a hlavní hybatel už pár let trvající vlny hypertrofované elektroniky.
Právě z Cookova labelu PC Music se od roku 2013 do světa šíří intenzivní sonická smršť čerpající ze sterilního popu stejně jako z nesmlouvavého noisu v tempovém rozpětí od eurodancu po gabber. Hudební i vizuální estetika labelu dnes v prostředí klubové hudby představuje jeden z nejvýraznějších, ale také nejrozporuplnějších fenoménů. Cookova cesta za perfektním – a perfektně převráceným – popovým zvukem však začala mnohem dříve.
První PC Music
Alexander Guy Cook pochází z prominentní londýnské rodiny – je jediným potomkem architekta Petera Cooka, povýšeného do šlechtického stavu, a izraelské architektky Yael Reisnerové. Na střední škole studoval s budoucími klíčovými postavami PC Music Danielem Eisnerem Harlem (Danny L Harle) a Polly-Louisou Salmon (GFOTY), poté absolvoval studium klasické hudby na londýnské Goldsmith College. S Harlem ještě na škole založili první společný projekt Dux Content. Kombinovali v něm raně internetovou a korporátní estetiku se svéráznými variacemi na ambient, trance, jazz i new wave, to vše propojené velmi elastickým sound designem.
Cookovy harmonické postupy v začátcích často upomínaly na sofistikovaný pop Scritti Politti, jedné z jeho nejoblíbenějších kapel. Sám Cook však svou tvorbu popisuje coby „totální vykrádačku Conlona Nancarrowa“, americko-mexického skladatele, který jako jeden z prvních tvůrců vážné hudby ve svých kompozicích používal automatické hudební nástroje. U Nancarrowa šlo o způsob, jak rozšířit výrazové možnosti hudby za hranice toho, co zvládne zahrát orchestr. U Cooka, který Nancarrowovu tvorbu označuje za „první PC Music“, jde o základní tvůrčí nastavení a estetické východisko.
Tísnivé údolí
Tento modus operandi sdílela s Cookem i skotská producentka Sophie (viz A2 č. 16/2018), se kterou byl projekt PC Music od začátku spojován, ač nikdy oficiálně nebyla jeho součástí. Stejně jako Sophie byl i A. G. Cook s PC Music recenzenty zprvu řazen do uměle vytvořené škatulky „bubblegum pop“. Název tohoto pseudožánru, který asociuje infantilní paletu zvuků i barev, má však k nekompromisní produkci labelu daleko. V Cookově podání se místo čistokrevného popu servíruje jeho obdoba, kterou docela dobře vystihuje pojem „uncanny valley“. Ten v robotice označuje místo propadu na křivce představující rostoucí míru našeho kladného přijímání humanoidů v závislosti na jejich stoupající podobnosti člověku. Podobně jako nás při interakci s umělou bytostí, která je od skutečného člověka takřka k nerozeznání, znechutí náhlé odhalení její „umělosti“, má i Cookova verze pop music často až odstrašující vyznění. Setkání s jinakostí na domněle důvěrně známém poli může mít na neznalého posluchače trvalý dopad – a následkem postupné infiltrace PC Music do mainstreamu se začala lehce měnit i DNA hitparádového popu. Alespoň tedy toho, ve kterém má Cook prsty.
Kromě hudebního talentu je totiž Cook také schopný impresário, tahající za nitky v pozadí klubové scény a zodpovědný za kariéru řady skutečných i smyšlených interpretů. Spolu se Sophie je duchovním otcem virtuální celebrity (a zároveň energy drinku) QT, několik let působí jako kreativní ředitel Charli XCX, je spolutvůrcem aktuální inkarnace Tommyho Cashe a momentálně se ochomýtá i okolo Jónsiho ze Sigur Rós, který s Cookovou asistencí vydal po skoro desetileté odmlce první sólový materiál. Cook tak působí jako nenápadný demiurg a label PC Music i jeho předchůdce Gamsonite sloužily od začátku jako tvůrčí líhně a malé továrny na talenty, kde se z neznámých, hudebně nepříliš nadaných lidí, většinou Cookových blízkých přátel, rodily budoucí hvězdy. Nebo aspoň jejich kopie.
Zranitelný jako youtuber
Příkladem je kariéra Hannah Diamond, grafické designérky, kterou Cook pro vstup do hudebního světa vybavil „kompletním balíčkem“ – od vizuálního stylu přes texty reflektující stírání rozdílu mezi naší identitou a námi budovaným virtuálním obrazem až po přesnou modulaci hlasu. To vše je promyšlené tak, aby výsledný obraz byl bez jediné chybičky, pokud ovšem sama není součástí konceptu. Možná i proto Cookovy fanoušky tak překvapilo, když při zmíněném festivalovém streamu vytáhl španělku. Šedá eminence zodpovědná za jednu z nejprogresivnějších tendencí v současném mainstreamovém popu se najednou ukazuje odkrytá a zranitelná jako tuctový youtuber!
Letos má konečně vyjít Cookovo první sólové album, které má dle jeho vlastních slov zohlednit všechny jeho hudební polohy a persony. Vzhledem k tomu, že A. G. Cook patří k nejméně předvídatelným představitelům dnešní populární hudby, půjde patrně buď o sonickou tour de force, anebo žánrově nezařaditelnou mozaiku složenou z přesně padnoucích kamínků. V každém případě si můžeme být jisti, že u Cookovy debutové desky bude dnes tolik nadužívaný termín „konceptuální album“ zase jednou na místě.
Autor je publicista.