Kapela kolem zpěváka Romana Radkoviče, složená z lidí s různým druhem mentálního postižení, vydala letos na jaře své druhé album. Zní jako všechny hezké písničky o přátelství a lásce, které si dokážete představit, zahrané simultánně. A je tak intenzivní a psychedelické, že je záhodno dávkovat si ho obezřetně.
Uskupení, které si říká Roman Radkovič Collective, vydalo na sklonku dubna na slovenské značce Mappa album nazvané Televize. Jedná se o nejryzejší outsiderskou hudbu, jakou si lze představit. Kapela, jejíž členové jsou klienty Domova u lesa, zařízení pro osoby s mentálním hendikepem v jihomoravských Tavíkovicích, už má za sebou debut Zlaté hity, který vyšel v roce 2018 na kazetě a také jako digitální release. Televize ještě zvýšila laťku, co se týče výběru média, a kromě downloadu si lze pořídit i dvanáctipalcový vinyl.
Pro nepřipraveného posluchače bude nahrávka jistě znamenat výzvu, která může být nad jeho síly. Album je neúprosný zvukový monolit; tvoří ho intenzivní, téměř neustávající proud hudby, do kterého se vejde vše a který vše snese. Hypotetický nepřipravený posluchač, který se do tvorby skupiny zaposlouchá, si bude po chvíli možná klást otázku, kdy už to začne. Takové tázání však není na místě, jelikož vše se děje „právě teď“. Televize představuje zvukový svět, do nějž se dá vstoupit odkudkoli a který z kteréhokoli místa nahrávky dává stejný smysl.
Deska má i své „artové“ polohy, kratičká místa, která zní jako běžná produkce ze scény neidiomatické improvizace, byť se tyto momenty rychle rozmělní v intenzivním sonickém proudu, do kterého zpěvák deklamuje útržky lidových i populárních písní, sváděje s ním vyrovnaný souboj. Slyšel jsem referovat o Roman Radkovič Collective jako o „nejlepší noisové kapele na světě“ – k tomu je však potřeba říct, že noise zde může fungovat jen jako sekundární výstup, přičemž kdesi v pomyslném prvním plánu se jedná o hezké písničky o lásce a přátelství. Když si představíte všechny takové písně zahrané najednou, blížíte se v duchu zvuku kapely Romana Radkoviče. Jde především o hudbu velmi psychedelickou a jako u každého psychedelika je potřeba dát si pozor na dávkování. Ne každý totiž snese stejnou dávku.
Radkovič skládá písničky
Album Televize je výjimečné svým pečlivým zvukovým zpracováním, za kterým stojí brněnský hudebník Tomáš Vtípil. Pokud mohu posoudit, nikdo se nesnažil výkon kapely nijak estetizovat a producentská ruka zde byla velmi citlivá. Neprobíhá zde žádné kouzlení se zvukem hudebních nástrojů ani postprodukční magie. Nástrojové obsazení se v průběhu nahrávky nezmění.
Vokální projev Romana Radkoviče připomene amerického zpěváka Jacka Muduriana, jehož nekonečný mix populárních písní, zaznamenaný a capella a bez přípravy, vyšel na Arf! Arf! Records v roce 1996 pod názvem Downloading the Repertoire. U Radkoviče je nicméně – na rozdíl od Muduriana – přítomný silný autoreferenční prvek: zpěvák často tematizuje sám sebe jakožto zpěváka, respektive skladatele. Jeden track na albu přímo nese název Skládám písničky, v mnoha dalších se alespoň ozve mantra „Radkovič skládá písničky“. Kromě podobných sloganů se celým albem také nenápadně proplétá dekonstrukce písně skupiny Elán Zaľúbil sa chlapec, která jen podtrhuje celkové zaměření alba na milostné téma, a zpěvák se rovněž často obrací ke svým přátelům nebo členům rodiny.
Kromě nepříliš známého Jacka Muduriana si lze při poslechu kolektivu Romana Radkoviče vybavit „hvězdu“ takzvané outsider music Wesleyho Willise (viz A2 č. 23/2011). Willis byl originální ve svém radikálním zaměření na ikony popkultury, které opěvoval ve skladbách, jejichž hudební složku tvořily automatické klávesové doprovody. Z české provenience produkce tavíkovické skupiny připomíná nahrávku Jarní vůně, kterou s klientkami domova důchodců v Šumperku v roce 2015 stvořil jesenický hudebník a malíř Petr Válek (viz s. 15).
Oficializované outsiderství
Nemá smysl mudrovat nad tím, že deska poněkud postrádá dynamiku a že se zvuková masa valí až na výjimky bez zastavení. Jsem přesvědčen, že hudebníci měli dostatek energie na to, aby byli schopni udržovat takovýto očistný hudební proud po mnoho hodin, a že zde vlastně sledujeme jen malý výsek celé události. Na takové extrémní posluchačské výkony jsme však většinou málo trénovaní a zocelení. Proto byl formát LP se svým omezeným časovým rozsahem zvolen moudře.
Televize je možná nejsyrovější hudební dílo, jaké v našich zemích oficiálně vyšlo. Coby amatérský badatel na poli české a slovenské outsider music jsem už sice slyšel podobně intenzivních počinů více – hned se mi vybaví například tvorba skupiny 60wattové slunce, některé kazety Michala Drozena nebo projekt Radio Sara Lee slovenské formace Čičove vdovy –, žádný z nich však nikdy neměl šanci doputovat na oficiální nosič, v tomto případě dokonce opravdický černý vinyl s lákavým obalem.
V úvodu zmíněné debutové album Zlaté hity je podle mého názoru trochu divočejší a – je-li to vůbec možno takto formulovat – písničkovější. Zároveň více odkazuje k různým elementům popkultury, jakkoli dnes už pozapomenutým (Sandokan nebo geniální coververze hudby z britského seriálu Robin Hood z roku 1984). S trochou nadsázky tak lze říct, že zatímco Zlaté hity byly rozjuchaným pozpěvováním o dětství a mládí, Televize je album vážnější, dospělejší a zpívá se na něm hlavně o lásce. Obě nahrávky tělesa pak jsou především oslavou radosti ze života.
Autor se věnuje divadlu a hudbě.
Roman Radkovič Collective: Televize. Mappa 2020.