Německá policie podnikla razii proti neonacistické skupině Freie Kräfte Prignitz, infiltrované v elitní jednotce Bundeswehru. Nejde přitom zdaleka o ojedinělý případ. Návaznost na nacistickou minulost provází německou armádu už od padesátých let.
Zhruba sto dvacet policistů bylo letos v květnu nasazeno při razii proti neonacistické skupině Freie Kräfte Prignitz, jejíž členové byli infiltrováni v Komandu speciálních sil (KSK), což je elitní jednotka Bundeswehru, cvičená mimo jiné za účelem boje proti terorismu. Mluvčí braniborského policejního prezidenta Torsten Herbst sdělil berlínskému deníku Morgenpost, že asi patnáctičlenná teroristická skupina, která plánovala útok Molotovovými koktejly na mešitu v saském Wittenbergu, nelegálně přechovávala ruční granáty, poplašnou i ostrou munici, trhaviny, bodné, řezné a střelné zbraně včetně samopalu AK-47 a také propagandistické materiály SS a jiné nacistické devocionále, například vlajky s hákovým křížem. Podle deníku Tagesspiegel bylo v prohledávaných objektech nalezeno také dvacet telefonů s rádiovým spojením, diverzní laptopy a paměťové úložiště. Pravicoví teroristé navíc shromažďovali informace o policistech, týkající se jejich osob, rodinných poměrů a služebního postavení, ale třeba i značek jejich služebních vozů.
Při policejní razii, podniknuté v Braniborsku, Středním Sasku a Meklenbursku-Předním Pomořansku, byly nasazeny zvláštní oddíly, včetně pohotovostních a tajných. Teroristická buňka Freie Kräfte Prignitz v rámci struktur německé neonacistické scény rozhodně nemá okrajovou pozici. Část jejích členů se ostatně pod názvem Freie Aktivisten Wittenberg již v dubnu 2014 podílela na neonacistickém pochodu ve městě Wittenberge v braniborském zemském okresu Prignitz, nahlášeném tehdy skupinou Neue Kräfte Neurruppin.
Obrázky Hitlera
Neonacismus v KSK není žádným překvapením. Reinhard Günzel, komandér jednotky do roku 2003, publikoval u krajně pravicového nakladatele Dietmara Muniera knihu Geheime Krieger (Tajný válečník, 2006), v níž vypráví o návaznosti tradice KSK na speciální braniborské jednotky Wehrmachtu. Spiegel pak v roce 2018 psal o neonacistickém členu jednotky Danieli K. a o rok později byl jeden z poddůstojníků jednotky Andre S. obviněn z vedení takzvané Hannibalovy sítě. Tato skupina, pojmenovaná podle Andreho internetové přezdívky, se hlásila k prepperství a předpokládala zhroucení liberálního státu v důsledku masové migrace. Kromě toho měla Hanibalova síť připravený seznam levicových a liberálních politiků, které se chystala v „den X“ zlikvidovat a jejich těla rozpustit. Počátkem letošního roku pak vojenská kontrarozvědka shledala, že v samotném Bundeswehru je 550 vojáků podezřelých ze sympatií ke krajní pravici. V březnu byl jeden voják kvůli obvinění z neonacismu odvolán ze služby, jiný na verdikt teprve čeká. Následně, 13. května 2020, proběhla v severosaském Collmu jedna z razií zmíněných v úvodu. V bytě elitního vojáka Phillippa Sch. byly nalezeny samopaly, náboje a vysoce explozivní trhaviny. Voják, jenž nastoupil do KSK v roce 2001, čelil podezření ze sympatií k neonacismu od roku 2017, kdy spolu s kolegy na jedné rozlučkové party poslouchal neonacistický rock a hajloval.
Spolková ministryně obrany Annegret Krampová-Karrenbauerová (CDU) v reakci na nová zjištění označila neonacismus v KSK za systémový problém a nařídila tuto jednotku zrušit. Případ je každopádně varovným signálem prorůstání neonacistické scény do německého represivního aparátu. Před rokem a půl jsme psali o kauze pravicových teroristů z řad německé policie ve Frankfurtu nad Mohanem, kteří posílali obhájcům přeživších obětí teroru Nacionálně-socialistického podzemí (NSU) výhrůžné zprávy přes Whatsapp (viz A2 č. 1/2019). Policisté, kteří si vyměňovali přes mobilní aplikaci obrázky Hitlera a hákových křížů, si říkají NSU 2.0. Panuje přitom podezření, že i samotní teroristé z NSU, kteří v letech 2000 až 2007 zavraždili několik mužů tureckého a řeckého původu a jednu policistku, spolupracovali s německými policejními agenty, a dokonce s jejich pomocí čerpali peníze z prostředků německého státu.
Nejzávažnějším případem, který v roce 2019 otřásl veřejností, však byla politicky motivovaná vražda Waltera Lübckeho (CDU), vykonaná neonacistou Stephanem Ernstem napojeným na organizaci Combat 18 a Národně demokratickou stranu Německa (NPD). Ernst zavraždil krajského prezidenta Kasselu za podporu migrace. Od dob Frakce Rudé armády (RAF) to byla první vražda aktivního politika a vůbec první vražda spáchaná neonacistou od konce druhé světové války.
Hnutí chrta
Nedostatečná denacifikace poválečné německé společnosti a jejích institucí je známou historickou skutečností. Již první rozšiřování NATO o dosud demilitarizované západní Německo v roce 1955 bylo spojeno s jeho znovuvyzbrojením a obnovou vojenských institucí v podobě Bundeswehru. Právě tento počin tehdy přiměl východní blok reagovat ustavením Varšavského paktu. Účast generálů Wehrmachtu ve velení Bundeswehru tehdy spolkový kancléř Konrad Adenauer (CDU) obhajoval z pozic politického pragmatismu, neboť mladí důstojníci prý chyběli.
Symbolem této kontinuity se stal Adolf Heusinger, jehož vojenská kariéra překlenula všechny zásadní zlomy vojensko-politické historie Německa ve 20. století. Z důstojníka armády císařského Německa, jímž se stal v roce 1915, postoupil za Výmarské republiky do generálního štábu Reichswehru a později se vypracoval na generála Wehrmachtu a asistoval při plánování invazí do Polska, Norska, Francie a Nizozemí. Po druhé světové válce byl podle zjištění spolkové tajné služby z roku 2014 členem ilegální paramilitární organizace Schnez-Truppe, sdružující asi 40 tisíc veteránů Wehrmachtu a Waffen-SS. Tyto jednotky, které byly součástí širšího hnutí Hnutí chrta (Windhund-Bewegung), nazvaného podle insignie jedné z tankových jednotek, se připravovaly na případný válečný konflikt s východním blokem a domácími komunisty. Podle historika Svena Felixe Kellerhoffa toto hnutí, nikoli nepodobné jednotkám Freikorps, tvořilo prehistorii Bundeswehru, jehož vrchním generálem se stal právě Heusinger, který roku 1961 vystoupal na vrchol své kariéry jako předseda vojenského výboru NATO.
Podle historiků zajišťovaly kontinuitu Waffen-SS a raného Bundeswehru asi tři stovky důstojníků. Může pak někoho překvapit silný vliv nacistické ideologie v elitních strukturách německé branné moci?
Autor je sociální historik.