V neděli 16. srpna vzbudila velkou pozornost zpráva, že ruský prezident Vladimir Putin přislíbil svému běloruskému protějšku Alexandru Lukašenkovi v případě potřeby vojenskou pomoc. Běloruský politický komentátor Arťom Šrajbman uveřejnil v reakci na obavy, které tato informace vyvolala, ještě téhož dne stručný text, v němž dokazuje, že ruská invaze do Běloruska nehrozí. Pro dnešní rozmývání hranic mezi médii a sociálními sítěmi je příznačné, že příspěvek se takřka současně objevil v jeho kanálu na sociální síti Telegram, na Facebooku i na nezávislém zpravodajském serveru Tut.by. Autor v první řadě píše, že „Rusko vojensky nezachraňuje hroutící se režimy“. Dále argumentuje nedávným průzkumem, který dokládá, že sjednocení Běloruska s Ruskem nemá mezi Bělorusy podporu. Vstup Běloruska do Ruské federace si přeje jen sedm procent Bělorusů, těsnější spojení obou zemí pak čtvrtina obyvatel. Vzhledem k dnešní vzrušené situaci by příchod ruských ozbrojených sil vyvolal odpor, který by mohl mít dokonce i podobu partyzánského boje. To by se neobešlo bez obětí na straně intervenčních jednotek. „K čemu by to všechno bylo?“ ptá se autor. „Aby Bělorusko náhodou nevstoupilo do EU? To nemá opozice v úmyslu.“ Provázanost běloruského a ruského hospodářství je prý příliš silná, a kdyby Bělorusko opustilo Eurasijský ekonomický svaz, znamenalo by to pro jeho ekonomiku konec. O protestujících Bělorusech se navíc v žádném případě nedá říct, že by byli protiruští nebo prozápadní. „Rusko akceptovalo výsledky revolucí v Kyrgyzstánu či Arménii, které také neovlivnily zahraničněpolitické směřování těchto zemí. Moskva se vždy orientuje na vítěze.“ V závěru píše, že běloruský prezident se v posledních dnech opakovaně vracel k tématu vnějšího ohrožení, které by mu případně umožnilo využít ustanovení Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. O tom ale prý ruské elity jen tak nepřesvědčí, neboť Bělorusko ze zahraničí ohrožují nanejvýš tak opoziční kanály na Telegramu. Nakonec autor připomíná, že v zájmu dobrých vztahů s Ruskem by Bělorusko ani po případném Lukašenkově odchodu nemělo v žádném případě začít strhávat sovětské pomníky, měnit státní symboly či zrušit status ruštiny jako druhého oficiálního jazyka země.
Na stránkách běloruskojazyčné satelitní televize Belsat, financované polskou vládou a vysílající od roku 2007 z Varšavy, vyšel 18. srpna komentář politologa Alexandra Feduty, který reaguje na vyjádření běloruského prezidenta, že země potřebuje novou ústavu, po jejímž přijetí by případně mohly přijít i nové prezidentské volby. Autor tvrdí, že Lukašenko Bělorusku novou ústavu v žádném případě dát nemůže. „Ústavu musí přijmout běloruský lid. Ale až poté, co tento člověk odejde.“ Prezident podle něj hraje o čas jen proto, že se ještě nestihl připravit k odchodu: „Ještě na něj nepřevedli bankovní účty. Firmy v Africe ještě čekají na svého skutečného majitele. Hodí se mu každý další den.“ Během setkání se stávkujícími dělníky minského závodu MZKT, při němž prezident hovořil o nové ústavě, padla také slova, jež jsou podle autora komentáře mnohem důležitější: „Schovej ten telefon!“ křičí na jednom z videí Lukašenko, který prý dobře chápe, že brzy zůstane na internetu jen jako starý vyděšený muž, kterého vypískali dělníci. Dodejme, že sám Feduta se v roce 1994 podílel na Lukašenkově předvolební kampani a poté měl jako zaměstnanec prezidentské kanceláře na starosti jeho vztahy s médii. Už v dalším roce se ale s Lukašenkem rozešel.
Na rozdíl od strohého tónu oficiálního deníku SB. Bělarus Segodňa reagují běloruskojazyčné státní noviny Zvjazda na aktuální dění mnohem nuancovaněji. Přesto režim raději vyměnil jejich šéfredaktora. Kolektiv zaměstnanců chtěl vyhlásit stávku, ale nesehnali dost podpisů. V pondělí 17. srpna v novinách Zvjazda vyšel rozhovor s bývalým diplomatem a nyní poslancem dolní komory běloruského parlamentu Valerijem Voroněckým, který mimo jiné zdůraznil potřebu „zachovat občanský mír a soulad“. Podle něj by v nynější situaci bylo správné „vytvořit něco jako národní radu či kulatý stůl, kde by se projednávaly možnosti řešení krize a dalšího rozvoje země“. Kromě představitelů vlády, občanské společnosti a církve by podle něj měli být k jednání přizváni prezidentští kandidáti, ale také představitelé dělnictva. Běloruský poslanec poměrně nečekaně přiznal, že se na sociálních sítích objevil „dostatek důkazů, že během voleb došlo k různým falzifikacím. (…) To všechno ještě čeká na právní posouzení. Všichni si přejeme spravedlnost a čestné volby.“
Příběh s tragikomickým nádechem přinesly 17. srpna běloruské rodinné stránky Rebenok.by. Galina Žigilevič, důchodkyně z městečka Senica u Minsku, se ve svých 76 letech stala pravděpodobně nejstarší zatčenou během nynějších protestů. Večer 10. srpna trávila na běžeckém okruhu, kde si pravidelně upevňuje zdraví sportem, když vtom přijel policejní anton a muži v černém bez zřejmého důvodu zadrželi několik osob. Paní Galina nejprve nahlas protestovala, ale nakonec byla spolu s ostatními odvezena a v půl osmé večer se dostala na policejní stanici. Už v jedenáct sice důchodkyni oficiálně propustili, sepsali s ní však protokol, podle nějž se „v souvislosti s volbami prezidenta Běloruska účastnila nepovolené masové akce“. Na konci měsíce ji čeká soud. Jak se na stanici dozvěděla, jeden ze zatčených byl volebním pozorovatelem, kdežto další dva muže policie zadržela náhodou. Setkala se také s mužem, kterého policisté poranili gumovými projektily. Paní Galině, která má šest vnoučat a dvě pravnoučata, není lhostejné, jaký život je čeká. Běloruským policistům proto vzkazuje: „Děti, pomyslete na budoucnost, nejenom svou, ale i svých dětí.“