Divadlo Husa na provázku, psáno z představení v Divadle Archa, Praha, 18. 9. 2020
Hledání společného dialogu je předsevzetí, které nic nestojí a v grantové žádosti se pěkně vyjímá. Proto je v nepokrytě antiromské české společnosti oblíbenou frází. Naštěstí se ale i ve chvíli, kdy se nad stavem světa o člověka pokoušejí mrákoty, najde mezi pokusy dát prázdné slupce obsah čestná výjimka. Během večera nazvaného Gadžové jdou do nebe, v němž se ve stand up výstupech s pravým Moravákem, pravým Východniarem a pravou (ale nerasistickou) Češkou střídají „skuteční romští performeři“, si publikum s protagonisty zazpívá i zatančí, přičemž v předvádění pohybových nuancí národních folklorů exceluje Dominik Teleky coby bývalý tanečník Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Zažijeme inaugurační projev romského prezidenta a „role se obrátí“ (jaké role vlastně?) i v jevištní realizaci známé devadesátkové hry Matiční ulice. Když se nakonec herečka Kristina Richterová dočká svého vysněného angažmá, které s její barvou kůže nijak nesouvisí, divák by se nad svou přístupností až dojal – pokud by si ovšem potupně nepřiznal, že i na jeho osvícenou dušičku „černá“ Maryša působí jako bílá vrána. U pokusu režiséra Jiřího Havelky o „Comedy! Ghetto“, jak hlásá nápis na scéně, se publikum brzy mohlo začít cítit podobně trapně, jako když „vtipy o cikánech“ vypráví novodobý Felix Holzmann před smíchy se svíjejícími Romy v pozadí. Díky upřímnosti a nasazení všech zúčastněných se však povedlo nevídané – vytvořit divadlo, u nějž může s trochou snahy projít nenásilnou katarzí i váš tchán, který sice není rasista, ale…