I do Ruska přišla druhá vlna pandemie nemoci covid-19. Jedním z nejpostiženějších regionů je omská oblast a město Omsk především. To se nedávno dostalo do světových médií, když místní lékaři dlouho nechtěli dovolit opozičnímu politikovi Alexeji Navalnému, který u nich skončil po otravě nervovým jedem, odletět do Německa a tvrdili, že nejde o otravu, nýbrž poruchu metabolismu. S koronavirem si ovšem neporadili, jak ukazuje reportáž serveru znak.com z 5. listopadu: „Situace v regionu je kritická, což přiznal i gubernátor Alexandr Burkov (sám se s nákazou léčil v Moskvě od 5. do 28. října). Vrcholem bylo, když 27. října dvě sanitky po jedenácti hodinách neúspěšných pokusů udat své pacienty v některé z nemocnic odvezli nemocné přímo ke dveřím místního ministerstva zdravotnictví. Dodnes v Omsku v lékárnách chybějí potřebné léky, patologové nestačí pitvat mrtvé a hrobníci každý den kopou desítky hrobů pro budoucí klienty.“ V jedné ze zmíněných sanitek zemřel pětaosmdesátiletý pacient: když se pro něho konečně našlo místo v jedné z nemocnic, už bylo pozdě. Zdravotníci si stěžovali, že během čekání museli aplikovat čtyři kyslíkové bomby, které jim poté chyběly u dalších pacientů. Jak se ukázalo, problém spočíval v tom, že o místech, kam pacienty vozit, rozhodovala každý den jedna náměstkyně ministerstva zdravotnictví. A to zkrátka nebylo v lidských silách: v inkriminovaný den úřednice zkolabovala a byla nedostupná. „To by nevydržel ani Železný Felix,“ komentuje kolaps omské úřednice hlavní lékař místní záchranky Maxim Stukanov. Dalším problémem je, že nemocnice někdy utajují volná místa. „Co si budeme povídat. Drží si rezervu. Co když bude potřeba hospitalizovat prokurátora nebo spolužáka? Jeden i druhý se mohou později hodit. Ale situace je kritická, je potřeba zapojit i tyto rezervy. Vytvářet nová lůžka je mnohem dražší a pomalejší,“ vysvětluje Stukanov. Do města přijela prověrka z Moskvy. Výsledkem bylo odvolání ministryně zdravotnictví Iriny Soldatovové. Nakolik to pomůže, ukáže teprve čas.
Letos na podzim přestal fungovat ruský vyhledávač Sputnik. Mimo Rusko o něm patrně nikdo neslyšel, ostatně i v Rusku o něm věděli jen počítačoví nadšenci. Historii projektu, který vznikl kvůli touze Kremlu kontrolovat internet a do nějž stát investoval přes tři miliardy rublů (asi miliarda korun), popsal server openmedia.io 22. října. „Hlavním cílem a unikátností Sputniku je vytvoření bodu přístupu k digitální infrastruktuře společnosti a státu. Jsme přesvědčeni, že pro uživatele není důležitá úplnost výsledků hledání, ale důvěryhodnost těchto informací,“ řekl listu Vedomosti v roce 2014 tehdejší viceprezident státního koncernu Rostelekom Alexej Basov. To v překladu do lidské řeči znamená: úředníci chtěli, aby vyhledávač odkazoval pouze na zdroje, které Kreml schválil. Samotná myšlenka vznikla ještě dříve, během rusko-gruzínské války v roce 2008. „Tehdy všude psali o tom, jak Rusko přepadlo Jižní Osetii. To byla pro Kreml noční můra, proto vznikla myšlenka, že je potřeba nějak filtrovat zprávy, které se dostávají Rusům na obrazovky počítačů,“ vysvětluje jeden z bývalých pracovníků Sputniku. Původně se Kreml snažil domluvit s největším ruským vyhledávačem Yandex, který má v Rusku podobnou pozici jako český Seznam. Kreml jednal také se společností Rambler, která je ruskou dvojkou, ale ta chtěla za prodej dvě stě milionů dolarů, což úředníkům přišlo moc. Nakonec padla volba na společnost KM-media podnikatele Vadima Rudnikova. Ten už v roce 1996 vytvořil elektronickou Encyklopedii Cyrila a Metoděje a měl už i vyvinuté technologie, jejichž algoritmy podle lidí z IT sektoru nebyly výrazně horší než u Yandexu. Rostelekom za 75 procent akcií zaplatil 5,6 milionu dolarů. Jenže navzdory obrovským částkám, které státní gigant Sputniku poskytoval, vyhledávač nikdy nezačal pořádně fungovat. „Řídili to úředníci, nikoli podnikatelé. Plnili úkol filtrovat informace a o tom, že společnost má prodávat reklamu a být v plusu, nikdo nepřemýšlel. Peníze přece měli,“ sdělil serveru zdroj, který má blízko k vedení Sputniku.
Pokud byste si zkoušeli tipnout, které téma dominovalo ruským médiím první listopadový víkend, nejspíše byste neuhodli. Kdosi hacknul mobilní telefon útočníka Zenitu Petrohrad a ruské reprezentace Arťoma Dzjuby a nalezl v něm video, na němž fotbalista masturbuje. Toto bizarní téma se dostalo i do hlavní nedělní propagandistické show Dmitrije Kiseljova na státní televizi. Devátého listopadu o něm napsal i server Meduza. Dzjuba nebude hrát za reprezentaci v nejbližších třech zápasech. „Vždy jsme zdůrazňovali, že na fotbalovém hřišti stejně jako mimo něj musí všichni odpovídat nárokům, které jsou na ně jako na hráče reprezentace kladeny. Proto jsme se rozhodli nepovolávat Arťoma Dzjubu, abychom jeho i celé družstvo uchránili od zbytečných negativních reakcí. Arťom bude mít čas normalizovat situaci,“ prohlásil trenér ruské fotbalové reprezentace Stanislav Čerčesov.
Dzjubu mnoho fanoušků nemá rádo z celé řady důvodů. Fanoušky Spartaku Moskva rozzuřil tím, že přestoupil k úhlavnímu rivalovi z Petrohradu, což je podobné, jako když v Česku odejdete ze Sparty do Slavie. Ale i v Petrohradě mu fandové vyčítají hvězdné manýry, jež podle nich neodpovídají předváděné hře. Sympatie si nezískal ani tím, že si na urážky fanoušků Spartaku stěžoval šéfovi Gazpromu Alexeji Millerovi. Plynárenský gigant je hlavním sponzorem petrohradského týmu a Miller zapojil své kontakty. Skončilo to tak, že policie následně zatýkala moskevské fanoušky ještě ve vlacích a hlavními osobami z kotle Spartaku se začalo zabývat protiextremistické oddělení ruské tajné služby FSB.