Co trápí karpatské lesy

V říjnu minulého roku uveřejnil ukrajinský zpravodajský web Ukrajinska Pravda článek o největších ekologických problémech země. Kromě následků války na Donbasu, divoké těžby jantaru na severozápadě Ukrajiny, špatného nakládání s odpady a kritického znečištění Dněpru bylo jedním z bodů také kácení karpatských lesů.

Lesní porost pokrývá jen asi šestnáct procent území Ukrajiny, přesto ale země v množství zásob dřeva zaujímá šesté místo v Evropě. Jeho hlavními odběrateli jsou země Evropské unie. Ukrajinský parlament sice už v roce 2015 na vývoz nezpracovaného dřeva uvalil moratorium, export nicméně pokračuje. Obvykle to probíhá tak, že podplacení celníci „přehlédnou“ nepřesnosti v dokumentech. Jinou metodou je „tranzitní“ převoz v běloruských vagónech. A jakmile ukrajinské dřevo překročí hranice, prodají ho fiktivní firmy, jako třeba Daytime Investments L. P. se sídlem ve skotském hornickém městečku Douglas, některé z velkých evropských dřevozpracujících společností. Evropská unie v roce 2010 z důvodu ochrany tropických lesů přijala omezení obchodu s dřevem, které dovoluje dovážet výhradně ty druhy dřevin, jež nejsou ohroženy zánikem. Evropské firmy se proto vrhly na levné dřevo z Ukrajiny a Rumunska.

Spoluviníci korupce

Na Ukrajině lesů dramaticky neubývá, jde spíše o to, že lesníci nehospodaří racionálně – kácejí především s ohledem na okamžitý zisk metodou holé seče a pod záminkou nutných zdravotních zásahů často těží i v přírodních rezervacích. Objemy takto vytěženého dřeva dokonce převyšují množství dřeva získaného standardním kácením pro hospodářské účely. To, co by mělo být výjimkou, se tak stává pravidlem. Nejvíce se kácí v Žytomyrské a Rovenské oblasti na severu a severozápadě země, kde je největší plocha lesů. Následky bezohledné těžby jsou však nejhorší v Karpatech, kde jsou i přes zákonnou ochranu ohroženy hodnotné lesní celky. Odlesňování hor navíc zvyšuje nebezpečí povodní. Podle údajů Světového fondu na ochranu přírody se v Karpatech ročně nelegálně vytěží kolem 1,4 milio­nu kubíků dřeva.

Těžbou dřeva na Ukrajině se zabývala britská nevládní organizace Earthsight, která v roce 2018 pod titulem Complicit in Corruption (Spoluviníci korupce) o této problematice vydala rozsáhlou zprávu. Do Evropské unie podle ní každoročně míří zhruba sedmdesát procent ukrajinského vývozu dřeva, přičemž asi čtyřicet procent z celkového vyvezeného množství má nelegální původ. A protože tři čtvrtiny ukrajinských lesů spravuje prostřednictvím agentury Deržlisahentstvo přímo stát, jsou státní orgány do těžby i prodeje dřeva bezprostředně zapojeny.

Těžké časy ukrajinských lesů

Podrobně se cestám ukrajinského ­dřeva věnoval rakouský novinář Christoph ­Leher­­­-mayr v textech, které ke konci loňského roku vyšly na investigativním serveru Addendum. V Rakousku jsou velmi populární dřevěné podlahy a tamní výrobci, zejména firmy jako Scheucher, Admonter, Weitzer a Parador, je také úspěšně vyvážejí. Z Ukrajiny se dováží především dřevo na lamely – vrchní část parkety z nejkvalitnějšího dřeva. Mezi společnosti, které lamely z nelegálně vytěženého dřeva vyrábějí, patří i firma Tajfun, sídlící ve vesnici Ožydiv severně od Lvova. Dřevo nakupuje od lesníků z různých částí Ukrajiny, a i když se někdy přijde na porušení zákona, pro firmu to neznamená velký problém. Lehermayr ve svém článku cituje lvovskou novinářku Oleksandru Hubyckou, která říká, že „ačkoliv Tajfun zcela otevřeně nakoupil velké množství nelegálně vytěženého dřeva a úřady ho část zabavily, společnost za to nikdo nepohnal k odpovědnosti“. Není divu, že třeba Anatolij Dejneka, šéf lesníků ve Lvovské oblasti, kde mimochodem hojně rostou vysoce žádané duby, bydlí navzdory svému skromnému platu státního zaměstnance v jedné z nejlepších lvovských čtvrtí v luxusní vile. Dům ovšem oficiálně patří jeho manželce, která podniká v dřevozpracujícím průmyslu.

Rakouské firmy se přitom chlubí, že veškeré dřevo, z něhož své parkety vyrábějí, má mezinárodní lesní certifikaci FSC (Forest Stewardship Council), která by měla zaručovat, že pochází z legální těžby v udržitelně obhospodařovaných lesích. Zkušenosti z Ukrajiny, kde tuto certifikaci získala většina státních i obecních lesů, však ukazují, že podmínky jejího udělení lze snadno obejít, protože prováděné kontroly jsou často jen formální a pomíjejí rozsah korupce, která v zemi panuje. Od roku 2013 přitom platí Nařízení Evropské unie v oblasti dřeva, v němž se o Ukrajině hovoří jako o „vysoce rizikové zemi“, což znamená, že dobrovolné certifikace typu FSC by tu neměly stačit.

Rozhodující tedy je zlepšit ochranu lesů na Ukrajině. V minulých letech se například rozšířila elektronická evidence dřeva i na obecní lesy. Nadějně vypadá také nově zaváděná aplikace Les ve smartphonu (Lis u smartfoni), která komukoliv umožňuje, aby se přímo na místě přesvědčil, zda je probíhající kácení skutečně povolené. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj kromě toho 19. listopadu minulého roku podepsal zákon zakazující kácení v Karpatech a v národních parcích a rezervacích. To sice vypadá jako krok správným směrem, ale ukrajinští ekologičtí aktivisté spokojení nejsou – původně dobře napsaný zákon se totiž v průběhu projednávání v parlamentu změnil k nepoznání a nyní zakazuje jen kácení holou sečí. Kácení pod záminkou „zdravotních zásahů“ nová norma naopak usnadňuje, a to i v nadmořských výškách nad 1100 metrů, pro něž dosud platila přísnější pravidla. Zákon také pootevírá dveře používání pásových traktorů v horském terénu, což bylo dříve zakázáno. Těžké časy pro ukrajinské lesy tedy ještě neskončily.

Autor je ukrajinista.