Divadlo X10, Praha, psáno z reprízy 1. 6. 2021
A jedeme další kolo. Třicetihektarové žluté lány zase zdobí Polabí (víc plochy teď jeden majitel osít jedním druhem nesmí, obejít zákon dceřinnou společností pochopitelně zakázáno není). Ve smíšených lesích, které je sem tam protnou, se soušky jehličnanů střídají s listnáči, jež zatím vítězí nad suchem. Řepka, včely, les a kůrovec, jedy v zemědělské krajině, ubývání hmyzu a rozpad ekosystémů v přímém důsledku lidského hospodaření a péče – do náročného tématu se svou dokumentární metodou pustily i scenáristka Anna Smékalová a režisérka Barbara Herz. Dramatický tvar Mezního stavu při snaze popsat komplexně koloběh přírody, kde všechno souvisí se vším, se však místy zadrhává, proud autentických výpovědí, básní a reportážních črt zachycujících předsmrtné křeče české krajiny se ztrácí pod povrchem. Přesto má drama své výrazné momenty – třeba scénu v kuchyni, kterou si Ondřej Jiráček v kuchařské zástěře s anticky sošným tělem zřetelně užívá. Nechá publikum uškvařit moučné červy v připalujícím se oleji? Zachrání svět empatická generace Z, nebo jejich snahy převálcují boomeři, kteří si ještě dost neužili? Kdo je tu vlastně tichý divák, kdo čeká na příležitost vystoupit z davu, kdo zachrání alespoň svědomí lidstva, když ne lidské životy? Jak to s planetou dopadne, možná pořád ještě rozhodnuto není. Ale to, že moc dalších koleček chemických procesů nezvládne česká krajina, bude po návštěvě Divadla X10 jasné i světákovi, kterému se po ročním domácím vězení nejvíc stýská po křupavém thajském hmyzu v medovém sosíku.