Město jako metabolismus

S architektkou Cécile Marzorati o experimentálním urbanismu

Severní předměstí Paříže je jedno velké staveniště. Důvodem plošné rekonstrukce není jen olympiáda plánovaná na rok 2024. Je to i záměr „Grand Paris“, jehož smyslem je propojení pařížské aglomerace i decentralizace města. Staveniště je ale také ideálním místem pro testování urbanistických projektů udržitelného rozvoje, kterými se zabývá organizace Bellastock.

Jak kolektiv Bellastock vznikl?

Bellastock je kooperační společnost, vlastně něco jako družstvo. Bylo založeno v roce 2006 skupinou studentů architektury v Belleville. Potkali se při organizování unikátního festivalu zaměřeného na stavby a konstrukce. Tématem festivalu tenkrát bylo vybudování města, v němž by se dalo bydlet, za jediný den.

Postupně jsme se profesionalizovali a v ro­­ce 2012 udělali přehlídku, která se zaměřila na práci se stavebním odpadem z regionu Île­-de­-France. Naše projekty však měly omezenou dobu trvání, což představovalo problém. Proto jsme si položili otázku, jak naše záměry a práci zachovat.

 

K čemu jste dospěli?

Zásadní bylo najít nějaké místo, kde bychom mohli skladovat materiál. Pak nás ale oslovila jedna stavební firma, která chtěla pomoct s odklizením brownfieldu, kde se nacházelo několik budov určených k demolici. A to pro Bellastock představovalo strašně moc podnětů ke zkoumání.

Postupem času jsme se zaměřili na aspekty dočasného urbanismu. Spolupracovali jsme s dalšími odborníky i lidmi, kteří společně s námi ukazovali, jak se dá žít v dočasném městě. Zjišťovali jsme, jak by se dalo bydlet jinak.

 

Co jste nejčastěji využívali?

Původně vše, s čím se dalo dobře manipulovat. Teď je to ale hlavně stavební odpad – beton nebo třeba kabely. Zásadní je totiž ochrana původních zdrojů, snaha používat je co nejméně. Zajímají nás tedy nakonec zejména materiály, s nimiž se sice manipuluje hůře, zato ale mají větší potenciál dalšího využití.

 

Bellastock se tak musí zákonitě obklopovat nejen architekty, ale i dalšími profesemi…

Od samého začátku bylo naším záměrem spojit se s lidmi, kteří se vyznají třeba v bouracích pracích nebo konstrukcích, s řemeslníky či osobami, které pocházejí z daného místa a znají jeho specifika. Bellastock se tak stal vlastně takovým mediátorem mezi jednotlivými profesemi.

 

Jak vás lidé přijímají?

Pracujeme v departementu 93 na sever od Paříže, kde je mnoho oblastí, které nám jsou nakloněné. Řadě místních společností došlo, o co nám jde a jaký je smysl opětovného využití opuštěných prostor a recyklace odpadu. Uvěřily nám a daly nám příležitost ukázat, co umíme. Nejprve nás oslovovaly menší firmy, pak větší a nakonec i pařížská radnice. O otázky vztahu urbanismu a ekologie je teď skutečně zájem.

 

Sdružení Bellastock tedy aktuálně pracuje hlavně s hlediskem udržitelnosti?

Vyvíjíme model udržitelného rozvoje v delší časové perspektivě ve spojení s dalšími tématy – usilujeme o přechod k ekologičnosti. Cíle ovšem nejsou jen ekologické, ale i sociální. Podstatné je pak snížení množství využívaného materiálu, protože stavební průmysl spotřebovává zdroje zásadním způsobem. Nakonec samozřejmě bereme v potaz hledisko dlouhodobého užívání a co nejdelší životnosti věcí.

Vždy při hledání řešení vycházíme z konkrétního místa a konkrétního předmětu zkoumání. Jedna naše realizace je na ostrově Saint­-Denis, kde nám poskytli k práci prostor velkého staveniště. Zde jsme vytvořili ateliéry, v nichž lidé na vlastní oči mohli vidět alternativní způsoby, jak nakládat s okolím. Zásadní je totiž otevřeně mluvit s lidmi, a zejména s místními obyvateli.

 

Jiný projekt realizujete ve městě Stains, severně od Paříže. O co přesně jde?

Jedná se o prostor, který jsme nazvali La ­fabrique du clos a který jsme vytvořili ve spolupráci s městem Stains. Také tento projekt vznikl v bezprostřední blízkosti stavby a zaměřuje se na přímou recyklaci. Naše experimenty provádíme přímo na místě, kde je mohou vidět tamní obyvatelé, a mnohdy i dost zábavnou formou. Jde nám totiž o přímou konfrontaci i spolupráci s místními – nejen s firmami, ale i s jednotlivými lidmi.

 

Další projekt jste realizovali přímo v Paříži a nazvali jste ho Justice.

Město Paříž se velmi angažuje v tématech obnovy a udržitelnosti, radnice nás proto oslovila v souvislosti s renovací domovních fasád ve dvacátém obvodu. Jako první se nám podařilo dotáhnout do konce školku v Rue de la Justice – podle ní se projekt jmenuje. Nedaleko této budovy probíhala rekonstrukce jiného domu a kolem něj se hromadily dřevěné palety. Napadlo nás je rozmontovat a udělat z nich nové dřevěné obložení jako fasádu. Výsledek se podařil. Ukazuje se, že prostředky, které nemusí být na první pohled estetické, lze přetvořit a znovu využít.

 

Jak vypadá z vašeho pohledu příprava na olympiádu? Částečně by se měla odehrávat i v Saint­-Denis.

Pracujeme buď na konkrétní části městské čtvrti, to byl případ Stains, zajímá nás ale i analýza větších území. To pak zohledňujeme třeba pracovní a řemeslný potenciál. Čím dál častěji organizujeme a analyzujeme určité místo a hledáme udržitelná východiska pro budoucnost. Takový případ je právě v Saint­-Denis, kde pracujeme s organizací Plaine Commune. Hledáme společný „metabolismus“ obce, inspirujeme se modelem cirkulární ekonomiky a s ní spojenými otázkami využití pozemků, zdrojů i správy. Sledujeme, odkud materiál pochází, zkoumáme, zda u něj hrozí vznik odpadu a co s ním lze dělat. Potřebujeme pochopit, jak funguje metabolismus konkrétního místa a jak může být zachován, aniž bychom používali nové zdroje.

 

Co je hlavním cílem kolektivu Bellastock?

Lépe v budoucnosti žít! A také zjistit, jak lze v praxi aplikovat cirkulární ekonomiku. Chci, abychom přemýšleli nad městem jako proměnlivým místem, kde je možné ledacos zkoušet. Chci město, které se lépe přizpůsobuje životu a netýrá obyvatele nějakou determinující vizí. Město, o němž rozhoduje více hlasů a více pohledů. Jen tak se může stát příjemnějším místem pro život.

Cécile Marzorati je architektka organizace Bellastock. Zabývá se cirkulární ekonomikou a urbanismem klimatické změny. Vystudovala architekturu v École Nationale Supérieure d'Architecture v Toulouse a Paris­-Belleville. Vedla inovativní architektonické projekty na pařížských předměstích v Saint­-Denis nebo ve Stains.