Bývalý prezidentský kancléř, dnes výkonný ředitel Institutu Václava Klause, Jiří Weigl se inspiroval článkem Dělník, kuchař, řidič – zoufalý nedostatek, a napsal text o „absurdní vzdělávací politice“. Absurdní proto, že neprodukuje dostatek pracovníků ve zmíněných profesích a k tomu ještě „zedníky, řezníky, soustružníky, svářeče, řidiče, švadleny, pokrývače, topenáře, asfaltéry, kombajnéry, traktoristy, elektrikáře, betonáře“, kteří by se nám taky hodili. Jinými slovy, české školství špatně přerozděluje studenty, a místo aby je tlačilo na učiliště, nechává je dělat si maturitu, nebo dokonce jít na vysokou školu – aby z nich byli podobní budižkničemové, jakým je sám PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc. Moc by mě zajímalo, jestli se svými poučkami řídí i on, tedy zda své děti, případně vnoučata, vyslal na životní dráhu špatně placených dělníků a podpořil tak jím zmiňovaný „hospodářský růst“. Těžko říct, jestli tenhle pravicový myslitel, leč do roku 1989 člen KSČ, neví, že jím zmiňovaná povolání toho do českého hrubého domácího produktu příliš nepřidají. Nebo že by netušil, že jsou tyto profese nejvíce ohroženy postupující automatizací? Jistě ale moc dobře ví, že právě z této sociální skupiny se rekrutují nespokojení občané, kteří – pokud k volbám vůbec přijdou – svůj hlas hodí obskurním stranám typu ANO, SPD nebo Volný blok. Anebo i možnému kandidátovi na příštího prezidenta, Weiglovu zaměstnavateli, který si „pohrává“ s myšlenkou opět kandidovat.