Pokud by A2 vycházela v Rusku, musel by tento článek začínat následujícím prohlášením: „Toto sdělení (materiál) bylo vytvořeno a (nebo) rozšířeno sdělovacím prostředkem plnícím funkci zahraničního agenta.“ Všechny tři dnešní výtahy totiž pocházejí z textů vypracovaných redakcemi, které byly ruskými úřady označeny za zahraniční agenty. Jde o součást kremelského tažení, jehož cílem je zlikvidovat většinu zbývajících nezávislých médií v Rusku. Média, která se dostanou na oficiální seznam, musí všechny články uvádět výše citovaným sdělením, což platí i pro posty na sociálních sítích nebo podcasty. Kromě toho jsou občas prohlášeni za zahraniční agenty i jednotliví novináři. Naposledy se to stalo šéfredaktorovi serveru Mediazona Sergeji Smirnovovi, který zjistil, že zmíněnou repliku musí používat i ve veřejných chatech – například ve whatsappové skupině rodičů dětí ze školky, kterou navštěvuje jeho syn. Mediazona vydala 29. září redakční článek Chtějí, abychom zmizeli, v němž se píše: „Celé redakce byly zapsány na seznam zahraničních agentů, což je dostalo na pokraj zániku. Meduza málem zbankrotovala, Radio Svoboda evakuuje své spolupracovníky z Ruska, redaktoři VTimes po prohlášení za zahraniční agenty oznámili konec projektu. Teď došlo i na Mediazonu (…) Hrozí nám obrovské pokuty a zablokování přístupu k našim stránkám. Zákon je napsán tak neurčitě, že pokud budou chtít, záminku si najdou. To je hrozba, která nad námi zůstane viset napořád. Nálepka zahraničního agenta dělá práci novináře velice nesnadnou, občas nemožnou. Kvůli této nálepce se s námi přestanou bavit někteří lidé, úředníci nebudou odpovídat na naše dotazy, kolegové budou mít strach odvolávat se na naše materiály a čtenáři zase sdílet je na sociálních sítích – vždyť nikdy nevědí, kdy si přijdou i pro ně. A právě k tomu ta nálepka slouží: aby nás ostatní obcházeli v uctivé vzdálenosti. Stát chce, aby nezávislí novináři zmizeli. My ale chceme dělat svou práci a pravdivě informovat o Rusku. Jestli to budou chtít i naši čtenáři, společně to zvládneme.“
Dalším médiem, které se stalo „zahraničním agentem“, a to krátce před Mediazonou, je investigativní server Važnyje istorii, který je zapojen do kauzy Pandora Papers, tedy uniklých dokumentů řady registrátorů takzvaných skořápkových firem po celém světě. Kromě českého premiéra Andreje Babiše, kyperského prezidenta Nikose Anastasiadise, jordánského krále Abdalláha II. nebo ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se v materiálu objevuje i řada jmen z Ruska. V Pandora Papers najdeme například rodinu Sergeje Čemezova, šéfa státního zbrojařského koncernu Rostech, jenž vlastní na Západě majetky v hodnotě 22 miliard rublů (přes deset miliard korun), včetně 85 metrů dlouhé jachty Valerie a vily na Azurovém pobřeží za 15 milionů eur. Dcera a zeť šéfa monopolního přepravce ropy Transněfť Nikolaje Tokareva, bývalého Putinova kolegy z KGB, si zase pořídili mnohamiliardové nemovitosti v Rusku a v zahraničí. Jak ukázaly Pandora Papers, na Tokarevovy příbuzné byly přes síť skořápkových společností zapsány společnosti, které jako dodavatelé Transněfti získávaly obří kontrakty. Ostatně jeho dcera získala občanství Kypru těsně předtím, než byly na Tokareva uvaleny západní sankce. Ale investigace stovek novinářů odhalila i další osoby – třeba Putinova přítele z dětství Petra Kolbina, kterého opoziční média označují za formálního držitele Putinova majetku. Redakce serveru Važnyje istorii v textu z 3. října vysvětluje, proč se do projektu zapojila: „Státní propagandisté nám dnem i nocí vyprávějí o tom, jak proradný Západ kuje pikle proti naší zemi. Kreml přijal v posledních letech obrovské množství zákonů, které izolují Rusko od okolního světa. Dnes se každý ruský občan, který je aktivní na sociálních sítích, může stát zahraničním agentem, pokud mu na účet byly převedeny peníze ze zahraničí (i kdyby to byl dárek k narozeninám od příbuzného). Desítky novinářů, včetně našich redaktorů, byly podle tohoto zákona uznány za zahraniční agenty. Pandora Papers přitom dokazují, že bez ohledu na zákazy a hlasitá slova o vlastenectví kremelská věrchuška a její rodiny mezitím tajně, přes offshorové společnosti, využívají všechny výhody západního světa. Díky miliardám, které vyvedli z Ruska na účty západních bank, jim nic nehrozí. Nás kvůli pár rublům ze zahraničí mohou nejdříve označit za zahraniční agenty a potom zavřít do vězení.“
Neměl by nicméně vzniknout dojem, že všechna média označená za zahraniční agenty nedělají nic jiného, než že útočí na Vladimira Putina a jeho okolí. Meduza, která se stala zahraničním agentem už v létě, se snaží fungovat, jako by se nic nestalo. Známý politický reportér Andrej Percev sepsal historii politické strany Noví lidé, která se v zářijových volbách překvapivě dostala do ruského parlamentu. „V prosinci 2019 v Kremlu pochopili, že je potřeba trochu změnit politickou situaci. Na základě sociologických průzkumů věděli, že určité skupiny obyvatelstva jsou nespokojeny, protože žádná z prokremelských stran nereprezentuje jejich zájmy. Městská mládež, lidé, které zajímá ekologie, uživatelé internetu a tak dále. ‚Pokud by v parlamentu zaznívaly výroky, které jsou jim blízké, jejich nálada by byla lepší a naopak motivace protestovat nižší. Tito lidé neměli svou politickou reprezentaci,‘ říká zdroj blízký prezidentské kanceláři,“ píše v článku z 6. září Percev. Kreml přirozeně nehodlal připustit existenci nějaké nekontrolované politické síly. Chvíli to vypadalo, že se kýženou stranou mohou stát hurápatrioti spisovatele Zachara Prilepina, který se v jednu chvíli představoval jako polní velitel proruských separatistů na Donbasu. Nakonec ale volba padla na Nové lidi. „Bylo jasné, že strana by se měla zaměřovat na relativně liberální městské voliče a musí ji zaštiťovat lidé blízcí Kremlu. To Noví lidé splňovali. Jejich hlavními patrony jsou bratři Kovalčukové a celé to financuje předseda strany, úspěšný podnikatel Andrej Něčajev.“ Ten, coby majitel úspěšné kosmetické firmy Faberlic, údajně nabídl své služby Kovalčukům, kteří jsou dlouholetí přátelé Vladimira Putina. A díky podpoře Kremlu se Noví lidé do parlamentu dostali se ziskem přes pět procent hlasů. Nakolik to sníží nespokojenost značné části městského obyvatelstva, se teprve uvidí.