Druhé město 2021, 304 s.
Fantazie o rozkladu stávajícího řádu vzrušují nejen preppery a členy nejrůznějších domobran, ale i spisovatele. Nejnovějším českým příspěvkem k žánru dystopie je Libeňský román Richarda Ermla, odehrávající se v současnosti a blízké budoucnosti. Ačkoli je autor zdatný stylista, stavba knihy je poněkud nevyvážená – jako by byla slepena ze dvou částí spíše z nouze. Hned zkraje knihy se libeňská domobrana vydává vykonat pomstu na bezdomovcích, kteří mrzačí děti slušných bílých starousedlíků, ale v dalších kapitolách sledujeme povětšinou vyprávění stařeny Dáděnky, jež diktuje příběh svého života nezaměstnanému novináři. Majitelka libeňského činžáku doufá, že ji díky memoárům vezme na milost její syn, jenž žije v lese nad Libní se svými bulteriéry. Právě hierarchie a pravidla psí smečky, které jsou někdy logičtější než ty lidské, mají být spolu s láskou leitmotivem knihy, jak ostatně praví její podtitul „Žalozpěv o lásce a psech“. Jenže poněkud ordinérní vzpomínky staré paní a introspekce novináře, který promarnil svůj život, zabírají většinu textu. Střídání tří, respektive čtyř vypravěčů v různých časových rovinách sice čtenáře udržuje v očekávání, ale po více než dvou stech stranách se vkrádá otázka, jestli to celé není zbytečné. V poslední kapitole se děj konečně posune do nedaleké budoucnosti, v níž se z Libně stane nebezpečná čtvrť, ovládaná ruskými, muslimskými a čínskými gangy. K tomu, aby z knihy nezbyla jen přiboudlá pachuť, stačilo málo: uměřenost, menší ambice a poloviční rozsah.