obrazy antisemitismu

„Antisemitismus je socialismus pro hlupáky,“ říká rčení, jež je většinou připisováno Karlu Marxovi či Augustu Bebelovi. Češi se zpravidla za antisemity nepovažují, nicméně židovská přítomnost v Čechách a na Moravě byla nenávistí ze strany české majority zhusta provázena a jen občasně ji přerušovaly momenty uvolňování (tj. období, kdy byli Židé alespoň trpěni). Na nedostatek hlupáků výše zmíněného druhu jsme si tedy nikdy stěžovat nemohli. „Vizualita obecně měla a má ohromný potenciál mobilizovat k násilí,“ říká v rozhovoru, který se věnuje obrazům antisemitismu, Jakub Hauser. A Jan Dienstbier ve svém textu, v němž se zamýšlí mimo jiné nad tím, co vlastně znamená „vypadat jako Žid“, připomíná: „Antisemitskou vizualitu rozhodně nelze prohlásit jen za import. Na jejím vzniku se vždy podíleli i Češi.“ I když je téma převážně výtvarné, dostane se i na antisemitské obrazy v polské literatuře, o nichž píše spisovatelka Bożena Keff. A my můžeme z Česka dodat, že například i velký český básník Jakub Deml ještě v roce 1940 ve svých Šlépějích XXV napsal: „Dnes už je rituální vražda židovská dokázaným faktem.“ Jako list, jenž bývá často spojován s intelektuální levicí, se nemůžeme vyhnout ani otázce přítomnosti protižidovského rasismu v socialistickém prostředí, o čemž se dočtete v rozhovoru s Vítem Strobachem. Při přemýšlení nad problematikou dehumanizujícího antisemitismu, který je bohužel stále živoucí i v současné společnosti, doporučujeme nezapomínat na slova Jeana­-Paula Sartra z jeho do češtiny stále nepřeloženého eseje Reflexe židovské otázky: „Pokud by Žid neexistoval, antisemita by si ho vymyslel.“