To, že nejspíš znáte spoustu detailů o průběhu klimatického summitu COP26, není náhoda. Do značné míry je to zásluhou mainstreamových médií, která se poslední dobou začínají probouzet a věnují klimatické krizi větší pozornost. Jenže když se z dříve neviditelného tématu stane trhák titulních stran, může to přinést i řadu problémů.
Mediální pokrytí COP26 bylo skutečně masivní a na rozdíl od předchozích summitů si novináři zdaleka nevšímali jen protestů a jejich rozhánění. Řada světových i českých médií na místo vypravila reportéry, slovo dostali i klimatičtí aktivisté a kromě nudných zpráv o politických proslovech došlo i na kritické analýzy. Výsledný dojem může ale být pro běžného čtenáře podobný, jako kdybychom člověku neznalému fotbalu začali detailně referovat o klubových přestupech a ligových statistikách. V přívalu zpráv často zaniklo téma samotného summitu a mnohé z informací si protiřečily.
První potíž mediálního zrychlení z nuly na sto spočívá v absenci kontextu. Ve zprávách o COP26 se často objevovaly termíny jako Pařížská dohoda, oteplení o 1,5 °C či uhlíková neutralita. Jejich význam ale velká část publika vinou donedávna mizerného pokrytí klimatické agendy chápe jen s obtížemi – bez dostatečného vysvětlení kontextu nemusí být zjevné, o čem summit vlastně byl. K nejasnostem přispívá i značná pozornost vyhrazená rozmáchlým vyjádřením světových státníků, která ovšem málokdy bývají konkrétní a skutečný program konference mohou spíše zamlžovat.
K nečekaným problémům vedla i velikost summitu. Vzhledem k šíři jednání a počtu účastníků dokázala většina zpráv jen shrnovat hlavní body jednání a zřídka v nich zbyl prostor na konkrétní informace o tom, k čemu se daná země zavázala a co to může v praxi znamenat. Když už na akci těchto rozměrů osobně dorazí reportér, musí svou přítomnost patřičně zhodnotit, a tak se ty skutečně podstatné zprávy začínají ředit výplňkovými fotogaleriemi, anketami a rozhovory s marginálními postavami na okraji hlavního dění. Mnohadenní akci nelze pokrýt jen shrnutím vstupní a výstupní situace, jakkoli by to bylo nejpřehlednější, a čtenáři unavení dlouhotrvajícím přílivem zpráv už nemají kapacitu na sledování výsledků summitu.
Absence kontextu a přehlcení informacemi pak nutně vede k nejednoznačným a protichůdným analýzám. Jak média, tak čtenáři potřebují jasné vyznění a zhodnocení příběhu. Místo toho jsme ale byli svědky závěrečných prohlášení o katastrofě a zmařené poslední naději lidstva ze strany aktivistů a naopak o revolučním pokroku a ambiciózních plánech na záchranu planety ze strany politiků. Výsledný dojem? Proběhlo něco velkého, ale těžko říct, k čemu to bude dobré.
Je dobře, že je na klimatickou agendu konečně zaměřena pozornost médií. Přišla ovšem pozdě. Veřejnost je už dávno nahlodaná dezinformacemi z prostředí klimatických popíračů či fosilní lobby, a pokud má téma klimatické změny pochopit a správně se k němu postavit, je potřeba mu věnovat odpovídající prostor permanentně, a nikoli jen v průběhu jedné nablýskané akce plné celebrit.