Člověk člověku vlkochodcem

V jedné z úvodních scén filmu Vlkochodci jde hlavně o stíny, které se tyčí nad postavami ve vypjaté situaci a stylizovaně dokreslují její emocionální rozměr. Akce jako by probíhala ve dvou plánech. V tom předním stojí dívka Robyn Goodfellowe a proti ní irský chlapec s dřevěným mečem. Jejich střet není ničím jiným než utlačováním anglické outsiderky, kterou k přesunu do irského města Kilkenny přinutil otec. Potud tradiční témata spojená s dětskými animovanými filmy. Na zdi za nimi se ale odehrává stínové divadlo konfliktu o poznání většího. Irsko se totiž právě nachází uprostřed invaze, již vedla rozporuplná osobnost ostrovních dějin – Oliver Crom­­well. Mohutné a lehce deformované stíny tak zveličují střet kořenící v politických, ideologických a náboženských rozporech. Je to konflikt pro obě děti nepochopitelný a iracionální, ale zároveň přítomný v každé vteřině jejich života. V této nenápadné, avšak silné scéně mi poprvé došlo, že jde o výjimečně dobrý film.

To nejdůležitější je ve stínech

Animovaný snímek Vlkochodci úspěšného studia Cartoon Saloon je unikátní nejen pro srozumitelný a výborně klapající příběh v popředí, ale i pro nevyslovená, a přesto působivá témata linoucí se v pozadí. Po filmech Brendan a tajemství Kellsu (The Secret of Kells, 2009) a Píseň moře (Song of the Sea, 2014) se Moore vrací k modernizaci tradičních mýtů, tentokrát v příběhu irsko­-anglického konfliktu a paralelního boje vojáků proti vlkům. Robyn se do irského města přestěhuje s otcem Billem, jehož vynikající lovecké schopnosti mají zajistit kompletní vyhlazení vlků v okolních lesích. Tam se jednoho dne dostane i aspirující lovkyně. Vystřízlivění však přichází po setkání s Mebh, dívkou žijící právě mezi vlky. Její speciální schopnosti a vřele rozverná povaha nakonec poslouží jako základy silného přátelství a Robyn se rozhodne vlky bránit.

Vlkochodci tedy v mnoha ohledech zní jako poměrně tradiční dětský snímek o přátelství a překonávání rozporů. Proč je tedy tak výjimečný? V první řadě se vyprávění zdá velmi dobře uspořádané, srozumitelné, ale nikdy ne zjednodušující. Představme si jej jako malý objekt vrhající impozantní stín. V popředí se jedná o přímočarý příběh o přátelství mezi dvěma dívkami, které se shodou historických okolností nacházejí na opačné straně barikády. Zatímco Robyn je městská dívka, Mebh pochází z lesa. Obě reprezentují jednu stranu konfliktu, který pomohou rozřešit. To je onen – na první pohled malý – předmět. Jenže v pozadí stojí nejen množství naznačených, ale především implicitních témat. Robyn otevřeně vzdoruje dobovému obrazu ženy a aktivně odmítá participovat v jeho normalizaci. Pravidelně zahazuje čepec, aby jej nahradila loveckou kápí. Mebh takovým normám odporuje úplně. Ba co víc, nejprve ji z pohledu obyvatel Kilkenny ani nelze považovat za člověka. Je zvířetem – nepřítelem, k němuž lze snadno upnout pozornost, zatímco probíhá okupace. Jenže díky Robyn vlci ztrácejí svou čistě animální povahu a nabývají lidštějších rozměrů.

Cromwell a vlci

Vyprávění Vlkochodců má i silné politické konotace. Konflikt Irska a Anglie je upozaděn a jeho otevřenou reflexí se stává vybíjení vlků. Nic z toho však není otevřeně pojmenováno. Sedláci jsou šikanováni vojáky v červeném a nad městem se vznáší tajemný fantom lorda protektora. Vojenský střet se mění na konfrontaci pragmaticky uvažujícího vojska a irského folkloru. Čím blíž jsou obyvatelé pochopení mýtů, tím otevřenější jsou vůči sobě i ostatním. Popírání existence vlkochodců se tak stává součástí politického dialogu. Do toho vstupuje silný vztah mezi otcem a dcerou, přičemž vzájemná láska je vystavena zkoušce. Otec je přímým podřízeným lorda protektora, a stojí tak v čele vyhlazování vlků, zatímco dcera se je snaží ochránit.

Samozřejmě takový přístup s sebou nese některé problémy. Pro přímočarost se z děje vytrácejí vlci samotní, kteří jsou spíše nástrojem k vyprávění než empatii budící bytosti. Smečka prakticky bez výhrady poslouchá vlkochodce a funguje podobně jako vesničané, tedy pro ilustraci konfliktu centralizovaného v hlavních postavách. Po­­dobně neuchopitelný je sám lord protektor, jehož identitu si však divák doplní z vlastní kulturní encyklopedie. Může být jen tajemným záporákem, ale také přímou reprezentací Olivera Cromwella, čímž do vyprávění vnáší mezinárodní politický rozměr.

Vizuální slast

Ani ve stylu nezaostávají Vlkochodci za Písní moře, možná jsou dokonce ještě inspirativnější. Velmi okázale zapojují zatmívačky ohraničující důležité segmenty vyprávění. Ale ne ledajaké: před setměním rámu vždycky přijde vizuální hra, která z něj nejprve vytáhne barvy. Kombinace několika typů malby pak utváří nevídaně uhrančivé výtvarné pojetí filmu. Abstraktní pozadí a deformace perspektivy v práci se vzdálenými plány nemá v současnosti konkurenci. Vytváří fantazijní a snový svět z pohádek. Do toho vnáší práci s formátem a záměrné poničení obrazu vizuálními vadami ve vypjatých situacích. Každá chvíle má svůj specifický postup, který ji reflektuje na úrovni stylu. Nic není ve Vlkochodcích ponecháno náhodě a z každého záběru čiší snaha ozvláštnit diváckou zkušenost. Vizuálně – i tematicky – se nacházejí někde mezi Hildou (od roku 2018), Rebelkou (Brave, 2012) a videohrou Darkest Dungeon (2015).

Služba Apple TV+ jako by pořád zápasila se snahou nalákat diváky, ale už nějakou dobu je hodna pozornosti. Spolu se seriálem Home Before Dark (2020) nabízejí Vlkochodci další příspěvek k vícegeneračním skoropohádkovým příběhům, které přinesou inspirativní diváckou zkušenost jak dětem, tak jejich rodičům. Vlkochodci se rozprostírají napříč žánry i tématy a byla by škoda je minout.

Autor je filmový publicista.