V návrhu Dopravního plánu hlavního města Prahy na roky 2021 až 2025 je jedna kapitola věnována i autobusové dopravě. Dočteme se v ní, že Dopravní podnik propálí v autobusech za rok třicet milionů litrů nafty. Pokud budeme počítat, že spálením jednoho litru nafty vypustíme do vzduchu 2,6 kilogramu oxidu uhličitého, roční provoz autobusů v Praze znamená sedmdesát osm milionů kilogramů tohoto skleníkového plynu. Kromě toho se ale do ovzduší dostanou spalováním ještě další škodliviny, zejména toxické alkany. Moderní města tak přecházejí na autobusy s elektrickým pohonem, které sice při výrobě elektřiny z uhlí také zaneřádí ovzduší, vzhledem k pokročilým filtrovacím technologiím ale neznečistí prostředí tak jako nafta spalovaná v nepříliš účinných motorech obstarožních autobusů. Navíc bude čím dál větší podíl této energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Jak se tedy na elektrifikaci svého vozového parku připravuje Praha? Moc ne. V Dopravním plánu na následujících pět let se počítá s elektrifikací autobusů na šesti linkách, po roce 2025 jich má přibýt sedm a po roce 2030 další tři. Z milionů litrů propálené nafty tak v nejbližším desetiletí ubude jen zlomek.
T. Zubatá
Vladimír Kovář je majitelem softwarové filmy Unicorn a šedesátým čtvrtým nejbohatším Čechem. Pro Forbes napsal novoroční přání, kde říká: „Važme si těch, kteří hodnoty vytváří, a podporujme je. A naopak si přestaňme vážit těch, kteří budují svou prosperitu z toho, že ostatní o hodnoty systematicky obírají.“ V praxi to vypadá třeba tak, že si jako Kovář koupíte dvě stě let staré Petrovy boudy v Krkonoších, které necháte chátrat. Když vám místní obec začne hrozit dvoumilionovou pokutou, pokud chatu neopravíte, podmáčená bouda dva měsíce před vypršením lhůty na opravu náhle shoří. Byznysmen Kovář ale otočil neštěstí ve štěstí a Petrovy boudy se rozhodl znovu vybudovat. Je to opět Forbes, který se dojímá nad „nejmodernější boudou na hřebenu Krkonoš“. Problém je, že objekt má nadále sloužit jen jako podnikové středisko firmy Unicorn. Jak si posteskl server iDNES, „z turistické mapy Krkonoš mizí další oblíbené boudy“. Vladimír Kovář ale vytváří i hodnoty pro veřejnost, pro niž vyhradil dvanáct míst v noclehárně. „V prostorech pro turisty nebudou žádné odpadkové koše, lidé si musí veškerý odpad odnést s sebou,“ dodává iDNES. Kovář chce k boudám přistavit ještě jeden hotel, tentokrát už pro všechny. Správci národního parku ho sice odmítají, protože by vedl k přílišnému nárůstu turismu, miliardář je teď ale aspoň může vydírat veřejným zájmem.
J. Řídký
Z tragické smrti producentky SOPHIE se bude svět popu vzpamatovávat dlouho. Bývá tomu tak vždy, když předčasně odejde někdo, kdo je míle před zbytkem pelotonu. V zacyklené elektronické hudbě se totiž najednou objevilo něco doopravdy nového a dříve neslyšeného – produkce SOPHIE pro mě byla cestou ven z bludného kruhu kulturní retrománie, jak ji popsal kritik Simon Reynolds. Byla hvězdou bowieovského formátu, vzácným úkazem totální tvůrčí integrity a neohroženého futurismu v celé její existenci i tvorbě. Když kdysi v rozhovoru označila žánr své hudby za „advertising“, šlo nejspíš o vědomou reklamu na její radikální přístup odmítající neškodnou nostalgii. K mému vzrušení z popu nové generace se teď při poslechu jejích tracků přidalo klasické, staromódní dojetí. A smutek nad tím, že z onoho futurismu bez mezí mi zůstaly jen vzpomínky na budoucnost.
J. Bárta
Ve Formanově Hoří, má panenko se na hasičském plese zhasne, aby lidi mohli vrátit ukradené věci z tomboly, a po rozsvícení se ukáže, že tlačenku vrací sám strážce tomboly. Asi tak nějak si teď musí připadat zaměstnanci pražského Institutu plánování a rozvoje. Po novém a detailnějším projednání odmítlo zastupitelstvo stavbu mnohaposchoďového skleněného „Brand storu“ na náměstí Miloše Formana. Námitku má zpracovat a podat právě IPR, jenž ovšem dříve jako dotčený orgán Brand Store odsouhlasil… Absurdní seriál o místě, kde stával dům, v němž žil také Franz Kafka, má spoustu vedlejších zápletek – předešlému starostovi Prahy 1 a hlavě současné opoziční koalice Pavlu Čižinskému, která se proti „kostce“ postavila, doputovala předžalobní výzva; a vzniklo i „šetření veřejného mínění“ o revitalizaci náměstí, s manipulativní otázkou po spokojenosti se stávající podobou piazzetty. Je s podivem, k jakým zastrašovacím postupům se Eduard Kučera, Pavel Baudiš a Oldřich Šlemr ze společnosti R2G jako investoři této stavby nebojí hlásit. Ale znáte to. Někdo flašku koňaku, jiný tlačenku, další skleněnou kostku – a tombola je fuč.
M. Tomášek
Existence webové stránky WhoSampled.com je darem i prokletím, ostatně jako vše v kyberprostoru. Tato uživatelská databáze použitých samplů přináší jedinečný vhled do procesu vzniku (nejen) elektronické hudby a zároveň pomáhá objevit pozapomenuté poklady hudební historie. Jenže o co dobrodružnější bylo před dvaceti lety setkání s Frontier Psychiatrist australských Avalanches, když se člověk mohl jenom dohadovat, odkud pochází která část jejich plunderfonického majstrštyku? Díky WhoSampled.com má nyní k dispozici přehled všech známých zdrojových skladeb, které si rovnou může pustit na YouTube či jinde. Jistou deziluzi tak můžete přebít horeĊným stahováním a kombinováním nově objevených úryvků skladeb. Být hudebním tvůrcem nikdy nebylo tak snadné a série lockdownů poskytuje dostatek záminek ke ztrácení se v této nekonečné králičí díře. Letošek je mimochodem pro milovníky samplů významným výročím. Před šedesáti lety totiž skladatel James Tenney vydal skladbu Collage #1 („Blue Suede“), v níž si pohrál s elvisovskou klasikou Blue Suede Shoes. Právě tato koláž je považována za prapůvodní výlet za bílým králíkem samplování.
M. Zoul