architektura a lidská práva

Když na začátku prosince nečekaně padla vláda Bašára Asada, nevěřícně jsem na sociál­ních sítích sledovala bezpočet videí zachycujících tisíce politických vězňů, kteří byli vysvobozeni z děsivých podmínek syrských věznic. Obrazy šťastných navrátilců a jejich blízkých aspoň na chvíli vystřídaly svědectví o válečných zvěrstvech, případně skličující informace o klimatické krizi. Při odhlédnutí od toho, jak nejistá je budoucnost Sýrie i celého Blízkého východu, to byly dny plné naděje, že lepší zítřky jsou možné.

O těžko uvěřitelné brutalitě Asadova režimu svět ovšem věděl už dlouho – mimo jiné i díky organizaci Forensic Architecture, která na základě výpovědí přeživších a za pomoci digitálních technologií a architektonických metod zrekonstruovala v roce 2016 podobu věznice Sajdnájá, symbolu Asadovy hrůzovlády. Od té doby organizace využívá metod forenzní architektury k odhalování a mapování systémového násilí od genocid a válečných zločinů přes policejní represe až po environmentální kauzy. Svou činností inspiruje čím dál více architektů a architektek, a tak kolektivů věnujících se investigaci a forenzní architektuře přibývá.

V tomto čísle A2, jehož tématem je souvislost architektury a lidských práv, najdete mimo jiné interview s Jasperem Humpertem, který hovoří o projektech kolektivu Forensis v Palestině nebo o vyšetřování německé genocidy v Namibii. Spojení architektury a lidských práv ovšem může mít i subtilnější podoby. Na dalších tematických stranách tak najdete texty o výzkumu segregace Romů v českých a slovenských městech nebo o tom, jak může architektura pomoct marginalizovaným skupinám – o své zkušenosti se podělí Architekti bez hranic a Ondřej Mohyla z Institutu forenzního interdisciplinárního výzkumu, sociálně emancipačního designu a architektury. Esej Noory Aljabi odkrývá roli architektury v boji za práva migrantů ve Spojených státech. O problematice prostoru a moci na příkladu táborů v Izraeli a Palestině, jimiž se zabývala teoretička architektury a urbanismu Irit Katz, píše Jakub Záhora. A věnujeme se i výstavě o forenzní architektuře v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.

Z předchozích řádků je zřejmé, že i letos budeme reflektovat kulturní a společenská témata v jejich vzájemných souvislostech a že se i nadále hodláme starat o neklid na kulturní frontě. Tímto číslem začíná jedenadvacátý ročník a na podzim oslavíme dvacet let existence. Proto bych zde ráda poděkovala věrnému čtenářstvu za trvalou podporu při vytváření možná křehké, ale otevřené „architektury“, jakou je vydávání časopisu, kterým si právě listujete.