Lásky mezi kapénkami viru

V době, kdy se celý současný svět potýká s pandemií covidu­-19, přichází na televizní obrazovky minisérie Byl by to hřích, která reflektuje šíření viru HIV ve Velké Británii v letech 1981 až 1991. Oceňovaný velšský scenárista a televizní producent Russel T Davies zpracoval příběh pěti mladých britských přátel, kteří dospívají během epidemie smrtelné nemoci a turbulentních celospolečenských změn. S naléhavostí se obrací do minulosti a připomíná tragické osudy jedinců, kteří více než se smrtícím virem bojovali s přehlížením a nenávistí ze strany společnosti.

Zprávy o novodobém moru

Série začíná tradiční rodinnou večeří, ve které se hlavní postava Ritchie loučí před odchodem na studia do Londýna se svými blízkými. Coby skrytý gay se těší, až opustí maloměsto a dá průchod své probouzející se sexualitě. Demonstruje to následná scéna na trajektu, v níž odhodí do moře krabičku kondomů, kterou mu věnoval otec. Ve velkoměstě potkává nové přátele: excentrického syna afrických přistěhovalců Roscoa, zakřiknutého Colina, vyzývavého Ashe a vždy chápající kamarádku Jill. Společně objevují pulsující klubovou scénu Londýna osmdesátých let a stávají se součástí početné queer rodiny. Řeči o divné rakovině gayů z Ameriky se šíří nenápadně, ale se sílící intenzitou. Nekonečné party a svobodomyslný život čím dál více narušují znepokojující zprávy o novodobém moru a postupné mizení mladých gayů zpět do rodných měst, odkud se už nikdy nevrátí. Minisérie na pozadí jedné dekády sleduje hlavní hrdiny ve snaze žít svůj vysněný život – od prvních milostných vzplanutí přes tvrdá životní zklamání až po fatální důsledky pandemie na jejich osudy.

Russel T Davies, který je též tvůrcem dnes již kultovního seriálu Queer as Folk (1999) nebo uznávaných minisérií Skandál po anglicku (A Very English Scandal, 2018) a Roky a roky (Years and Years, 2019), vycházel při psaní scénářů ke své novince z autobiografických zážitků z osmdesátých let. K látce přistoupil bez zbytečného sentimentu – s výraznou nadsázkou a s dynamikou poutající i současného mladého diváka, jak demonstruje například vtipná střihová montáž, v níž Ritchie vyjmenovává možné příčiny či původce viru od božího trestu za lidské prohřešky přes farmaceutické spiknutí až po ruské vojáky či stevarda, který HIV roznáší po celém světě. Jedná se ale i o trefnou reflexi situace, kdy po dlouhá léta nebylo skutečně jasné, odkud virus pochází a jak se doopravdy přenáší, a autentickou studii doby, která upozorňuje na temné události za vlády britské premiérky Margaret Thatcherové. Vláda nejenže v počátcích pandemie izolovala nemocné na samotkách, ale především nebyla schopná zaujmout k pandemii jasné stanovisko a sdělovat veřejnosti podstatné informace. V seriá­lu akcentovaná dobová homofobie, jejímiž nositeli jsou velmi často postavy rodičů, byla zapříčiněna hlavně absolutním nepochopením a ignorancí světa lidí s odlišnou sexuální orientací. Útěk z dysfunkčního rodinného zázemí a snaha vytvořit si rodinu náhradní jsou leitmotivy celé minisérie.

Homofobie po anglicku

Tvůrci ale neusilovali o vytvoření jednorozměrného agitačního díla. Série nestojí na polarizaci světa, v němž zlí heterosexuálové ubližují chudákům gayům; kromě homofobie ukazuje například i zpochybňování rizik šíření nemoci zevnitř komunity. V tomto ohledu se Russel T Davies nebojí kriticky střílet do vlastních řad: podařilo se mu tak vytvořit výsostně poutavé drama s komplexními postavami, které ožívají díky přirozeným a sugestivním hereckým výkonům.

Všichni herci jsou veřejně vyoutovaní gayové, což je z produkčního hlediska důležité a citlivé gesto. V hlavní roli Ritchieho exceluje Olly Alexander (jinak též frontman kapely Years & Years) a ve vedlejších rolích mu sekundují herečtí matadoři Neil Patrick Harris nebo Stephen Fry. Drama ale v poslední epizodě překvapivě graduje především díky hereckému koncertu začínající Lydie Westové ztvárňující Jill a etablované britské herečky Keeley Hawesové v úloze Ritchieho matky. Na tragické osudy hlavních hrdinů i důsledky celé pandemie tak v závěru série nahlížíme prizmatem dvou silných žen, přítelkyně a matky hlavní postavy. Vyřčené téma hanby, kterou si LGBT jedinci velmi často vlivem rodinného zázemí a výchovy nesou po celý život, eskaluje v konfliktu těchto postav, jenž ale nemá jasného vítěze.

Nemoc a politika

Série přináší i další potenciálně zajímavá témata, jako je vědomé šíření viru, strach z coming outu, přezíravost společnosti vůči pandemii i queer komunitě nebo častá ztráta kamarádů vlivem AIDS v mladém věku. Škoda, že většina z nich byl pouze naznačena a na rozdíl od tematicky podobného seriálu Pose (od roku 2018), zaměřeného na subkulturu queer bálů v New Yorku osmdesátých let, se jimi tvůrci dále detailněji nezabývají. Russel T Davies faktografickým stylem navazuje spíše na filmy o AIDS z posledních let, jako byla Stejná srdce (The Normal Heart, 2014) nebo 120 BPM (2017). Občas sklouzává i ke klasickým klišé podobných snímků: například skladba Smalltown Boy od synthpopové skupiny Bronski Beat musí zaznít hned v prvním díle. Drobné nedostatky nicméně nemohou přebít silný apel série, která přímo vybízí ke komparaci s dnešní dobou. Byl by to hřích lehkým kritickým podtónem upozorňuje na fakt, že při větším a pregnantnějším zájmu veřejnosti i politických reprezentantů nemuselo mít šíření nemoci natolik fatální následky. Máme jedinečnou příležitost připomenout si osudy lidí, kteří se navzdory smrtící nemoci nebáli žít život naplno. Russel T Davies jejich příběhy vypráví nevtíravým a zábavným způsobem, navíc s notnou dávkou naděje, která vybízí k dalšímu zhlédnutí.

Autor je filmový publicista.