Kontroverzního ruského rappera burjatského původu proslavily texty o chudobě, alkoholismu, ztrátě smyslu života a nelehké existenci daleko od Moskvy. Husky pochází z města Ulan-Ude.
Podobných periferních sídel je v Rusku mnoho a on se stal jejich hlasem – přinejmenším pro mladé Moskvany. Kromě toho proslul svými provokacemi a protiputinovskými výpady.
Svět se o rapperovi Huskym doslechl v listopadu 2018 poté, co mu úřady v ruském městě Krasnodar zakázaly vystoupit v místním klubu. On místo toho vylezl na střechu auta a začal rapovat. Po chvíli ho policie zadržela. Za přestupek dostal dvanáct dní vězení. Ruská hiphopová scéna začala bít na poplach. Rapper Oxxxymiron, označovaný za „patriarchu“ ruského hip hopu, uspořádal na Huskyho podporu benefici, kde sám vystoupil. Na pódiu se objevil i Husky, kterého mezitím propustili, a mezi posluchači byl mimo jiné i opoziční politik Alexej Navalnyj.
Co vlastně způsobilo vlnu rušení koncertů nejrůznějších hudebníků, zejména ale rapperů, která Ruskem proběhla na podzim roku 2018, není zcela jasné. Pokud jde o Huskyho, oficiální zdůvodnění znělo, že jeho skladby jsou extremistické, oslavují terorismus, případně že vyzývají ke kanibalismu. Podle Huskyho příznivců se naopak jeho texty vyrovnají dílům velkých ruských básníků a klipy, na nichž spolupracuje s mladými režiséry, vynikají vizuální dokonalostí. Na Západě i u nás ho ale zná jen málokdo.
Psí život
Vlastním jménem se jmenuje Dmitrij Kuzněcov a není to Rus, nýbrž Burjat. Narodil se v sibiřském Irkutsku, vyrůstal však v burjatské metropoli Ulan-Ude. Pochmurné město na konci světa, kde je nejrozšířenější zábavou alkoholismus a největší pozoruhodností vězeňské tábory, mladým lidem žádné zářné perspektivy nenabízí. Husky zprvu poslouchal ruské hiphopové skupiny Mnogotočije či Kasta, ale i sibiřský punk. V rozhovorech vypráví, že si kvůli nedostatku dat stahoval do telefonu jednu písničku týdně a tu pak poslouchal pořád dokola. V sedmnácti letech odešel do Moskvy studovat žurnalistiku. Šokovaly ho hluboké sociální rozdíly – jak mezi chudými a bohatými studenty, tak mezi Moskvany a středoasijskými gastarbeitery. Na koleji bydlel v pětilůžkovém pokoji, na přednáškách však potkával spolužačky s kabelkami za tisíce dolarů. V té době se zapojil do protestů proti Putinovi na moskevském Bolotném náměstí a uveřejnil také svou první skladbu: satirická píseň Seďmoje okťabrja (Sedmého října), vyprávějící o oslavě na počest nejmenovaného všemocného vládce, se na internetu objevila 7. října 2011, v den devětapadesátých narozenin Vladimira Putina.
V roce 2013 Husky vydal své první album Sbč žzň (čti Sobačaja žizň, tedy Psí život). Jeho zvuk se stylu, kterým se později proslavil, sice příliš nepodobá, přesto ale předznamenává rapperovu další tvorbu. Tématem většiny skladeb je totiž pocit bezvýchodnosti života v Rusku. O rok později vznikla pod vlivem rusko-ukrajinského konfliktu kontroverzní skladba Pora valiť (Čas vypadnout), v níž Husky vystupuje spolu s ruským nacionalistickým spisovatelem Zacharem Prilepinem. Kuzněcov, který v té době pracoval v televizi, přijel spolu se skupinou ruských reportérů do Doněcku, kde se seznámil nejen s Prilepinem, ale i s jedním ze separatistických velitelů Arsenem Pavlovem, zvaným Motorola. Pro velitele praporu Sparta, který se mimo jiné chlubil, že osobně zastřelil patnáct ukrajinských zajatců, prý dokonce pracoval jako fotograf. „Přišel čas skoncovat s těmi, kteří říkají: ‚Je načase vypadnout‘,“ zní v textu míněném jako hrozba všem, kdo by se odvážili cokoliv namítat proti ruskému angažmá na Ukrajině.
Těžko říct, co vlastně v Huskym, kterého sotva můžeme označit za ruského nacionalistu, vzbudilo sympatie k východoukrajinským separatistům. Snad se v Doněcku pokoušel najít silné emoce, které postrádal v Moskvě. Postupně ho ale tamní politický vývoj rozčaroval. V roce 2016 řekl v rozhovoru pro ruský online magazín The Village: „Nevidím žádný rozpor v tom, že jsem nejdřív stál na Bolotném náměstí a pak fandil Doněcké lidové republice. Pokud si někdo myslí, že Krym je náš, nedělá to z něj ještě putinistu… Nikdy jsem nebyl proti tomu, aby se Rusko geograficky i demograficky zvětšovalo.“ Dále uvedl, že má rád „časy, které přinášejí změny“, protože ho „nabíjejí emocemi“. Od roku 2016 přitom Huskymu přibývá příznivců mezi mladými moskevskými liberály, pro které jsou podobné názory zpravidla nepřijatelné. Podobně rozporuplná je ovšem Huskyho pozice i v jiných otázkách. Rapper kritizuje konzumní společnost, korupci a ohromné sociální rozdíly, přitom se ale nechává fotit pro časopisy typu Esquire nebo Gentlemen’s Quarterly.
Panelka
Hvězdu z Huskyho udělalo album Ljubimyje pěsni (voobražajemych) ljuděj (Oblíbené písně smyšlených lidí, 2017), kde se objevila mimo jiné legendární skladba Panelka (Panelák). Ruští kritici album popisovali jako minimalistické, pochmurné, zneklidňující, paranoidní a nepříjemné. Díky spolupráci s beatmakerem QT získaly Huskyho nahrávky konečně jednotný trapový zvuk, připomínající třeba Travise Scotta. Víc než hudební stránka ale na domácí posluchače zapůsobily Huskyho texty. Od vydání této desky už nikdo nepochybuje, že jeho tvorba je plnohodnotnou poezií. Recenzenti Huskyho dokonce srovnávají se Sergejem Jeseninem a nacházejí u něho vlivy Dostojevského či autora filosofujících groteskních próz Jurije Mamlejeva.
Jedním z nejzajímavějších motivů Huskyho skladeb je v Rusku neobyčejně aktuální vztah centra a periferie. Občas to ale vypadá, že posluchači jeho tvorbu chápou především jako exotickou kuriozitu. Výstižně to shrnul ruský novinář Filipp Vujačič, když napsal: „Moskvané vnímají život regionů prostřednictvím Huskyho textů, zatímco venkované si život v Moskvě představují podle rappera Timatiho.“ Druhý jmenovaný je nejúspěšnějším ruským komerčním rapperem, přátelí se s čečenským prezidentem Ramzanem Kadyrovem a v duchu tradic žánru opěvuje bohatství a mejdany. Podle Vujačiče ovšem dnešní mladé Moskvany přitahuje ruská periferie s paneláky a odpudivými nálevnami podobně, jako inteligenci v druhé polovině 19. století lákal vesnický život.
Zmíněná skladba Panelka nabízí vpravdě zdrcující popis bezperspektivní existence. Lyrický hrdina, o kterém Husky rapuje „nejdřív jsi chtěl být fotbalista/ pak rapper/ teď jsi prodavač v supermarketu/ a před každou šichtou šňupeš“, se může jen „dusit pivem z petky na hřišti před domem“, zatímco „ti nahoře mluví o rovnosti/ rovných příležitostech pro všechny/ všechno to jsou píčoviny“.
Ano, byl to Putin
Postavení nejúspěšnějšího ruského rappera jako by Huskyho poněkud obtěžovalo. S pozorností věnovanou své tvorbě se pokusil vyrovnat poměrně zábavným způsobem. Poté, co své příznivce navnadil na nové album Jevangelije ot sobaki (Evangelium podle psa), sdílel 10. září 2018 video zachycující, jak už nahrané album maže z pevného disku. A jako by tahle dávka epatáže nestačila, o pár dní později média informovala, že umělec visí oběšený z okna moskevského hotelu Ritz-Carlton. Policii rapper svůj čin vysvětlil s tím, že šlo o „umělecké sebevyjádření“, a vzápětí vydal video, na němž si trpce stěžuje na svůj úděl: „Kdybych opravdu byl rapperem, nejspíš bych spáchal sebevraždu. Být rapperem je ponižující a nechutné. Rapper v podstatě nic nevyjadřuje. Ani sebe, ani vlastní osobnost. Jeho prostřednictvím v určitém smyslu promlouvá trh. To je důvod, proč jsou si všichni rappeři navzájem tak podobní a dělají zhruba totéž.“
Přes veškerý obdiv k výjimečnému tvůrci nicméně byla reakce veřejnosti na jeho exhibici skeptická. Zato Husky se nejspíš dobře bavil. Jen tak se dá vysvětlit, že o několik dnů později uspořádal ještě vlastní pohřeb, při němž ležel v rakvi a jen občas otevřel oči, aby pohlédl na fanoušky, kteří se s ním přišli „rozloučit“. Všechno to prý mělo naznačit, že končí jako rapper a hodlá vykročit mimo oblast hudby. V létě 2019 měl premiéru jeho film, fiktivní dokument Ljucifer (Lucifer), který režírovala čtyřčlenná tvůrčí skupina ATAKA51. Rapper se tu oddává duchovním cvičením v komunitě připomínající teroristický výcvikový tábor – adepti vyššího vědomí se trénují ve střelbě a sami si kopou hroby. Nakonec se protagonista zdokonalí natolik, že postřílí členy vlastního filmového štábu, kteří s ním právě natáčejí rozhovor. Zřejmě to má být naplnění výroku, který ve filmu zazní: „Je určité zvrácené uspokojení v tom, že se vzdáte hodnocení vlastních skutků.“ Svůj život následně ukončí oběšením (ano, z okna hotelu), což mu umožní přejít na novou úroveň bytí.
Přes všechnu snahu se nicméně Huskymu roli rappera opustit nedaří. Loni v září vydal album Chošchonog, které sice nevyvolalo takové nadšení jako to předchozí, přesto se ale na ruské hudební scéně stalo událostí. Název označuje burjatskou specialitu, která se připravuje z koňského nebo beraního konečníku. Jistý „regionální akcent“ Husky podtrhl i tím, že desku věnoval Alexeji Uglu Fiševovi, frontmanovi burjatské punkové skupiny Orgazm Nostradamusa, a burjatskému básníku Namžilu Nimbujevovi. Nahrávka je hudebně rozmanitější a texty připomínají kruté postmoderní vtípky. Největší pozornost vyvolala skladba Na čto ja droču (Nad čím si honím), kde zní následující verše: „Vstoupil do mě muž/ bylo to jako mít v sobě vlažný sulc/ otočil jsem se na něj – ano, byl to Putin/ kurva, v tu ránu mě zamrazilo/ to do mě Vladimir pronikal ráznými přírazy“. Když soulož skončí, lyrický hrdina se vydá do města, kde na všech obličejích náhle vidí totéž požehnání, jímž mu poznamenal tvář ukojený prezident. Husky se tak obloukem vrátil k ruskému politikovi, kterému věnoval už svou první nahrávku. I když řada publicistů vyjádřila obavu, jak se taková troufalost podepíše na rapperových dalších osudech, zatím se nestalo nic. Nezbývá než doufat, že „černý kouzelník“, do nějž se rapper rád stylizuje, bude pokračovat. Nebylo by však na škodu, kdyby se napříště vyhýbal nebezpečným šílencům Motorolova ražení.
Autor je překladatel.