Příběh jednoho hledání
Přeložila Zuzana Burianová
Triáda 2020, 248 s.
Brazilský spisovatel, novinář a politolog Bernardo Kucinski vydal svůj debut v roce 2011, kdy mu bylo 74 let. V pozdní prvotině se vyrovnává se zmizením své sestry, již jako členku levicové protivládní organizace v roce 1974, v době vlády vojenské junty, pozřel „pohlcující vír“, který zahubil mnoho politických oponentů z řad levicové opozice i podzemních guerillových organizací. Hlavní postavou Kucinského prózy je K., emigrant z předválečného Polska, jemuž unesli a zavraždili dceru. Knihou prorůstá bolest ze ztráty a z nemožnosti dobrat se v zoufalství alespoň částečné úlevy, plynoucí z informace o času a místě smrti potomka. Postava K. předestírá paralelu s likvidací politických oponentů v předválečném Polsku, odkud byl jako Žid nucen emigrovat do Brazílie. K. sleduje opakování dějinných motivů i povědomých metod, které jsou ale s odstupem let ještě děsivější a nepochopitelnější. Nejen kvůli zkušenosti holokaustu, ale především proto, že v době vlády pravicové vojenské junty likvidace politických oponentů neexistuje. Lidé prostě mizí ze světa. V předválečném Polsku alespoň „existovalo obvinění a obhajoba, návštěvy ve vězení. Vězně tam zmizet nenechávali.“ Kucinski v příběhových fragmentech zprostředkovává všeobecný strach, zbabělost, surovost a cynismus diktatury. Dočkáme se i dílčích vhledů do banálních příběhů o zradě kvůli profitu, o selhání v okamžiku ztráty víry a strachu ze smrti. Je to obžaloba systému, který dopustil, aby vrazi umírali přirozenou smrtí a ještě na jejich počest pojmenovávali ulice. Kniha hluboká, zneklidňující a velmi osobní.