Už několik týdnů vyrážím objevovat Štěrboholy. Nedělám to proto, že by mě tato východopražská průmyslová periferie nějak osudově přitahovala nebo že bych snad toužil obdivovat, případně kresbou, malbou či fotografií zachycovat monumentální „Zařízení na energetické využití odpadu“, jak se oficiálně nazývá monstrum, které běžný lid zná pod označením malešická spalovna. A nemůže za to konečně ani fascinace atmosférickou, evokativní rytmičností a drsnou poetikou příslušné webové „oficiální prezentace městské části“, kterou nelze než obdivovat: „Štěrbohole, odvozeno ze slov ‚Štěrba – štěrbina – holá‘, snad ‚Štěrby – holé‘, a to veliké bahnité louže a lokáče, kterých tu bylo mnoho – půda mokrá – nic nerodila – holá a neplodná. Tak vzniklo nynější ŠTĚRBOHOLY.“
Důvod mých výprav je mnohem prostší, přízemnější. Česká pošta totiž 26. ledna 2021 odstartovala další fázi zkvalitňování svých beztak už dokonalých služeb (pomněme na nepopsatelný sukces inovativního produktu „balík do ruky“ či půvabnou formulaci „pokus o doručení zásilky nebyl výjimečně proveden z důvodu: překážka na straně pošty“) a právě do Štěrbohol přestěhovala jediné pražské pracoviště, které ve spolupráci s celní správou zajišťuje osobní odbavování zásilek přicházejících ze zemí mimo Evropskou unii a podléhajících celnímu řízení. Nutno přitom připustit, že uvnitř celní pošty samotné zůstává – alespoň co do organizace – vše při starém, legendární osmikrokový a pětiokénkový systém se z Košíř přestěhoval beze změn a vylepšit by jej šlo snad jedině tím, kdyby se na jednotlivých stanovištích nabízelo lehké občerstvení a prodávaly místně příslušné upomínkové předměty, třeba nějaké byrokratické obdobičky turistických známek.
Turistickou známku, ten pozoruhodný doklad skutečnosti, že s dobrou propagací lze za sběratelský tovar vydávat i ošklivé dřívko, by si štěrboholská pošta každopádně zařídit měla. Už jenom dorazit k budově ve zdraví a jaré mysli – a pozor: bez využití automobilu! – totiž představuje výpravu za dobrodružstvím, jaká si nezadá s leckterým fantasy eposem. Podobností je ostatně víc: když budete mít štěstí a přijedete na jednu z přilehlých autobusových zastávek v pravý čas (z jednoho směru vystupujte na zastávce Radiová, z druhého jsou lepší Barvy a laky), můžete se připojit k ad hoc sestavenému „společenstvu“ podobně bezradných tápajících. Pospolu pak jistě překonáte veškerá nebezpečenství, projdete mimoúrovňovým spletencem silničních podchodů, porazíte protivníky v podobě multitaskingem obdařených řidičů zde odstavených kamionů (zvládají současně močit a halekat) a nezastaví vás ani překážka v podobě oploceného autobazaru.
Projdete dveřmi výškové budovy, u vchodu se necháte otráveným, nicméně důležitým vrátným odeslat rovně na dvůr, přes ten se úhlopříčkou dostanete do nejvzdálenějšího rohu – a pak už rozhoduje náhoda. Buď budete mít štěstí a přátelský a nápomocný (to bez ironie) personál vás tím byrokratickým nesmyslem vcelku rychle a hladce provede (jistě, České poště zaplatíte manipulační poplatek 103 Kč za to, že vám vůbec poskytla příležitost k výletu, ale připomeňme si, že lidé na přepážkách za to nemůžou), anebo budete mít smůlu a ten samý přátelský a nápomocný personál se vám opakovaně omluví, že „systém dneska stávkuje“. Kvůli druhé možnosti, jež minimálně v březnu tohoto roku dle mé osobní zkušenosti i podle svědectví na internetu nastávala podobně výjimečně jako blahé paměti „překážka na straně pošty“, se doporučuje do výletní batožiny přibalit termosku čaje, svačinu (občerstvení se na místě neprodává, viz výše) a něco na čtení, případně luštění (dozorem pověřená paní od stolku s dezinfekcí sudoku má, ale nepůjčí).
Pro městskou část Štěrboholy a tamní reprezentaci představuje přísun nových návštěvníků jistě velkou výzvu a příležitost. S koncem přechodného období souvisejícího s brexitem se navíc na podobné výpravy musí nově vypravovat i všichni ti, kdo si třeba občas z Británie předplatí odborný časopis nebo objednají knihu. Na měnící se demografické charakteristiky návštěvníků by měli Štěrboholští promptně zareagovat: zajistit značení, zasmluvnit a zaplatit zmíněného kamioňáka, protože zajišťuje osobitý kolorit. Do bahnitých louží a lokáčů nás bude vyrážet čím dál tím víc, a pokud se na naše nájezdy včas nepřipravíte, dopadnete jako Benátky.
Autor je literární kritik.