O čem svědčí nedávné volby ve dvou spolkových zemích na západě Německa? Zatímco úspěch sociální demokracie v Porýní-Falci představuje výjimku v sestupné tendenci, úspěch Zelených v Bádensku-Württembersku je součástí dlouhodobého trendu. CDU oproti tomu zažívá propad a buducnost strany bez Angely Merkelové ve vedení zůstává nejasná.
V Německu na letošek vyšlo tolik volebních klání, že se hovoří o „supervolebním roce“: kromě nového obsazení Bundestagu koncem září se tento rok rozhoduje o složení parlamentů hned v pěti spolkových zemích. První dvojice zemských voleb, v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci, se uskutečnila v polovině března. Výsledky z obou zemí mají společné to, že prvenství obhájily dosud vládnoucí politické síly: v první jmenované zemi Zelení Winfrieda Kretschmanna a v té druhé sociálně demokratická SPD v čele s Malu Dreyer. Zároveň platí, že Bádensko-Württembersko bylo určitou anomálií, ze které se postupně stává trend, kdežto politická situace v Porýní-Falci byla dlouho pravidlem a teď se z ní stává pozoruhodná výjimka.
Je určitým paradoxem, že se Zeleným daří právě v Bádensku-Württembersku, nejprůmyslovější z německých spolkových zemí a kolébce německého automobilového průmyslu – nikde jinde předsedu zemské vlády dosud neměli. Je to jistě dáno i tím, že tento region patří k nejblahobytnějším – a právě z nejvyšších společenských vrstev se v Německu rekrutují voliči kulturně liberálních Zelených nejčastěji. Zároveň bývalý učitel Winfried Kretschmann, který tuto spolkovou zemi vedl již dvě volební období, není žádný ekologický hardliner, ale umírněný středový pragmatik – vládne koneckonců v koalici s křesťanskými konzervativci z CDU. Po třetím vítězství v řadě se zřejmě jeho styl bude nabízet jako vzor pro celorepublikový kurs Zelených, je však otázka, zda je z mimořádně specifické spolkové země přenositelný do jiného kontextu.
Trend „semafor“
Zatímco Bádensko-Württembersko opětovným vítězstvím Zelených zřejmě předznamenává nový obecný trend vzestupu této strany, třetina voličské podpory pro Malu Dreyer v Porýní-Falci je pro sociální demokracii spíše ozvěnou dob dávno minulých – zatímco dříve byli sociální demokraté zvyklí sehrávat spolu s CDU/CSU roli „Volkspartei“, tedy strany pro široké vrstvy, poslední roky už je tak lze označovat stěží: třicetiprocentního výsledku jinak nedosáhli už dávno, v průzkumech pro volby do Bundestagu zaznamenávají spíš poloviční skóre. Příčin je řada a většina z nich ani není typicky německá, ale v nějaké podobě se týká sociálně demokratických stran všude po Evropě: má se například za to, že se od strany odklonilo její tradiční voličstvo počátkem tisíciletí, když se s Gerhardem Schröderem vydala takzvanou třetí cestou a odpovídala za drastické reformy s cílem liberalizace pracovního trhu a zeštíhlení sociálního státu. Zároveň se v Německu dostal do popředí kulturně-politický konflikt, který vynáší nahoru liberální Zelené a národovecky konzervativní AfD a který SPD neumí přerámovat ve svůj prospěch. Sociální demokratka Malu Dreyer tomuto trendu vzdoruje jako jedna z mála – zemi vládne úspěšně, je autentická a oblíbená.
Vláda v Porýní-Falci zřejmě vznikne stejná jako minule, totiž trojkoalice SPD, Zelených a liberálů z FPD (v Německu je ve zvyku používat pro popis politických konstelací stranické barvy, a tak tato koalice v debatách figuruje jako „semafor“). I v Bádensku-Württembersku je ze strany spolustraníků na Kretschmanna vyvíjen tlak, aby vyměnil dosavadní koaliční partnery z CDU za „semaforovou“ trojkoalici, a tak i když nejprve vyjednává s konzervativci, může to dopadnout v obou zemích stejně. To je signál, který bleskurychle zaznamenala i celoněmecká SPD a hned v týdnu po volbách pozvala obě strany k rozhovorům s cílem případného předjednání „semaforu“ pro budoucí spolkovou vládu. Pro SPD jde o nejlepší možnost, jak se udržet u moci – byť dle aktuálních průzkumů by kancléřská pozice v takové vládě nepřipadla jí, ale poprvé v historii Zeleným. Čtvrtá velká koalice s CDU/CSU za posledních šestnáct let pro SPD už nepřipadá v úvahu – právě dlouhodobé hraní druhých houslí stabilně silné Angele Merkelové je totiž jedním z důvodů oslabování strany. Alternativou by teoreticky mohla být i sociálně-ekologická koalice Zelených, SPD a Die Linke, jenže vůči třetí ze zmiňovaných stran trvá dlouhodobá ideologická i strategická nedůvěra a není jasné, zda se na tom za zbývající půlrok něco změní.
Debakl křesťanských demokratů
Debaklem a špatným startem do supervolebního roku byly volby v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci pro CDU, jakkoli se propadla jen o pár procentních bodů. Počátkem roku strana zvolila do čela pokračovatele politického kursu Angely Merkelové a jejího dlouholetého spojence Armina Lascheta, předsedu zemské vlády v Severním Porýní-Vestfálsku. Jeho vítězství ve vnitrostranickém klání však nebylo přesvědčivé, strana je znesvářená a na pozici volebního lídra si brousí zuby předseda sesterské bavorské CSU a tamní předseda vlády Markus Söder. Laschet tedy volební úspěch potřeboval k posílení své pozice ve straně, uklidnění jejích znesvářených křídel a také ke stvrzení své převahy nad Söderem. Ten má nicméně plné ruce práce s řešením na německé poměry nevídaného skandálu s provizemi, které si nechalo zaplatit několik poslanců CSU za zprostředkování prodeje roušek od spřízněných firem státním úřadům. Laschet si tak oproti Söderovi volebním neúspěchem moc nepohoršil, ale to jen proto, že se propadají oba. Tradiční volební koalici CDU/CSU to uvrhává do krize posílené tím, že i v Německu roste nespokojenost s řešením pandemie, za niž obě strany nesou největší část odpovědnosti.
Posledním důležitým závěrem obojích zemských voleb je zpráva o kondici národovecké Alternativy pro Německo (AfD): ta totiž v obou spolkových zemích zůstala zhruba na svém. Prozatím se tak nepotvrzují obavy, že by koronavirová krize byla vodou na mlýn pravicovým antisystémovým silám. Zároveň se však ukazuje, že si AfD vybudovala stabilní voličskou bázi (v případě těchto dvou západoněmeckých regionů něco pod deset procent voličů, na východě země daleko silnější), o niž jen tak nepřijde.
Autorka je politoložka.