Během posledního roku došlo v Maďarsku k výrazné proměně statusu jednotlivých vysokých škol. Je to věc, která širokou veřejnost přirozeně zaměstnává daleko méně než boj proti epidemii. Přesto se „přechod univerzit na nový model“ neobešel bez veřejných protestů, stávek a projevů odporu.
Na počátku loňského roku maďarské Ministerstvo národních zdrojů, pod které spadá také resort školství, předložilo parlamentu novelu vysokoškolského zákona, která umožní univerzitám přejít na nadační způsob správy. Tento systém se údajně osvědčil už u Korvínovy univerzity v Budapešti. Novela byla během tří dnů projednána parlamentem, v němž vládní strana Fidesz premiéra Viktora Orbána disponuje pohodlnou většinou, a následně byla schválena. Příslušné ministerstvo poté na základě nového modelu transformovalo šest menších univerzit. Tyto školy, které byly doposud státními institucemi, tak nyní spravují nadace. Každou nadaci přitom řídí kuratorium jmenované vládou, které může převzít od státu nejen správu univerzity, ale také její vlastnická práva. Do vládou jmenovaných kuratorií je obvykle nominován rektor univerzity a dále osoby loajální vládě. Členství je doživotní. Ministerstvo neopomnělo zdůraznit výhody takové transformace: výuka a výzkum by měly zůstat nedotčeny, přitom by však nový model měl přinést chybějící finance.
Národní souručenství
Podle plánů ministerstva mělo být transformováno celkem šest škol a u nich se přechod na nadační systém skutečně podařilo poměrně rychle vyřídit, respektive nechat odhlasovat. V létě 2020 však přibyla na seznam budapešťská Divadelní a filmová univerzita (SZFE), o kterou „projevil zájem“ současný ředitel Maďarského národního divadla Attila Vidnyánszky. Transformace této instituce (která svým významem odpovídá pražské DAMU a FAMU dohromady) narazila však na odpor pedagogů i studentů. Obava z čistky, po níž by nové vedení dosadilo na místa pedagogů své známé, následně vyvolala protesty v celé kulturní obci. Projevy nesouhlasu vyvrcholily protestním pochodem, při kterém demonstranti zaplnili centrum Pešti. Studenti SZFE obsadili budovu školy a odmítli do ní vpustit nové vedení. Ani protesty, ani podpora maďarských i zahraničních kulturních elit však mocenský tlak nezmírnily a i tato univerzita byla nakonec převedena do rukou kuratoria. Vláda se ovšem rozhodla, že jí poskytne finanční dotaci. Nabízí se tak otázka, proč nebylo možné tyto prostředky uvolnit už dříve, dokud byla škola v majetku státu? Odpověď je nasnadě: kritici systému „národního souručenství“, který současná vláda buduje podle postsovětského vzoru ustavující se nové oligarchie, se typicky sdružují na filosofických a uměleckých fakultách státních univerzit.
Pochyby o nutnosti převést univerzity do rukou nadací zazněly znovu tuto zimu, kdy na řadu přišly nejvýznamnější univerzity v zemi, a sice v Debrecíně, Pětikostelí a Segedíně. Tyto instituce mají značný vliv na utváření nových intelektuálních elit a také výrazně ovlivňují mínění obyvatel měst, v nichž sídlí, což se přirozeně projevuje při volbách. Příkladem je dvousettisícový Segedín, jehož univerzita má v mezinárodních přehledech pravidelně nejlepší hodnocení mezi maďarskými vysokými školami. Segedínská univerzita je známá nejen jako působiště držitele Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Alberta Szent-Györgye, ale také jako tradiční bašta hájící humanitní hodnoty a čelící politickým tlakům všeho druhu. V říjnu 1956 se tu jako první v zemi shromáždili studenti, na podzim roku 1988 právě zde začala stávka za autonomii univerzit, jež se rozšířila do celé země.
Změna modelu
Plán ministerstva převést Segedínskou univerzitu do rukou nadace, vyhlášený na přelomu roků 2020 a 2021, vyvolal značné obavy zejména na humanitních fakultách. Návrh na nadační způsob hospodaření projednaly akademické senáty i vědecké rady a tyto orgány pověřily své zástupce mandátem hlasovat na základě svých usnesení. Profesoři segedínské filosofické fakulty upozorňovali na to, že „změna modelu“ by měla být sledována s největší obezřetností, neboť instituce zajišťující obecné vzdělání nelze vystavit soutěži postavené na zisku. V týdnu před zasedáním univerzitního senátu, který měl diskutovat a hlasovat o přijetí či nepřijetí změny modelu, zorganizovali studenti fakulty plenární online setkání. O věcnou debatu se zasloužila studentská samospráva, zástupci odborů, profesoři se zkušeností ze zahraničních univerzit a jako hosté představitelé místních nadací i jiných univerzit, například bývalý rektor Debrecínské univerzity a také studenti budapešťské Univerzity divadelního a filmového umění, která během zimního semestru protestovala proti novému modelu formou stávek. Více než čtyři sta účastníků se shodlo na tom, že si netransparentní a riskantní „restrukturalizaci“ nepřejí. Mnozí účastníci vyjádřili podezření ohledně nekalých úmyslů vedených soukromými finančními a mocenskými zájmy. V té době, tedy tři dny před zasedáním velkého senátu, ovšem ještě ani samotní senátoři neměli k dispozici písemný materiál, o němž se mělo hlasovat, nebylo tedy možné podmínky transformace bod po bodu projednat a případně připomínkovat nebo si vyjednat záruky, například odvolatelnost členů kuratoria.
Členové univerzitního senátu nakonec dostali podklady až den před hlasováním. Online jednání akademického senátu, které bylo později zveřejněno, bylo bohužel výsměchem základním pravidlům spolkového jednání. Přesto se nedá tvrdit, že by přechod na nový model nebyl výsledkem demokratického hlasování a že za jeho výsledek nezodpovídají jednotliví senátoři.
Totální výprodej státu?
Průběh samotného jednání byl nicméně zarážející. Po třiapůlhodinové diskusi totiž rektor univerzity László Rovó, který jednání vedl nátlakovým způsobem, vyhlásil hlasování o tom, zda se bude rozhodovat o první či druhé verzi návrhu transformace. Své dlouhé úvodní slovo ale nakonec ještě poopravil a doplnil a poté, co 29 z 53 senátorů uvedlo „ano“ (16 jich bylo proti a sedm se zdrželo), zasedání kvapně ukončil (k tomu stačí pouze kliknout). Ještě během doby vyhrazené pro hlasování ovšem senátor Mihály Szajbély stačil upozornit, že mu nebylo uděleno slovo, o něž už delší dobu žádal, a proto vyzývá rektora, aby hlasování zastavil a slovo mu udělil – mimo jiné i proto, aby bylo možné ujasnit si, o čem se vlastně hlasuje. Rektor však této žádosti nevyhověl s odvoláním na dostatečně dlouhou diskusi. Jednací řád přitom ukládá v takovém případě senátorovi dát slovo. Profesor Szajbély proto po ukončení hlasování poukázal písemně na to, že se vedení univerzity ani nepokusilo získat důvěru univerzitního senátu, a požádal rektora, aby hlasování senátu nechal zopakovat. Jeho stížnost byla postoupena ministerstvu a tam zamítnuta. Žalobu na procesní chyby při hlasování senátu poté podala právní cestou jedna ze studentek politologie na Segedínské univerzitě.
K důležitým pilířům hospodářské politiky současné maďarské vlády patří privatizace. Po desetiletém vládnutí Orbánovy strany Fidesz toho ovšem v Maďarsku k privatizování už příliš nezbylo. Velké firmy, energetický sektor i média již ovládají osoby spřízněné s vládnoucí stranou. Vysoké školství sice představuje rozsáhlou oblast spadající dosud pod stát, na druhou stranu provoz univerzit je poměrně nákladný. Otázka, proč privatizovat právě univerzity, je tím znepokojivější.
Autor je esejista a překladatel.