Bílá je bílá a válka je válka

Dne 12. dubna 2022 odsoudil moskevský soud v Dorogomilovu čtyři redaktory nezávislého ruského studentského časopisu Doxa. Armen Aramjan, Alla Gutniková, Nataša Tyškevičová a Voloďa Metelkin setrvávali téměř rok v domácím vězení poté, co byli v dubnu 2021 zadrženi a obviněni z nezákonného jednání. Záminkou k případu se stalo video, v němž odsuzují pronásledování jiných studentů za podporu opozičního politika Alexeje Navalného. Moskevský soud – slovy státního zástupce Trjakina – uvedl, že redaktoři zapojili nezletilé do „životu nebezpečných akcí“, a všechny odsoudil ke dvěma letům „nápravných prací“ a zákazu správy webových stránek. Co přesně nápravné práce budou znamenat, není zcela jasné. V každém případě se bude jednat o nucenou práci, v horším případě vykonávanou v „pracovním zařízení“.

O případu Doxy informovala poměrně rozsáhle již loni západní média, ta česká přešla kauzu prakticky bez povšimnutí. Rozsáhlé svědectví o případu studentského časopisu při­nesl web LeftEast, na němž se objevily i podrobnější informace o soudním řízení.

Platforma studentského aktivismu

Časopis Doxa, který byl založen v roce 2017 studenty Vysoké školy ekonomické v Moskvě (v této době jedné z nejliberálnějších moskevských univerzit), se poměrně rychle stal významnou platformou studentského lidsko­právního aktivismu a mimo jiné zveřejňoval kauzy týkající se akademické cenzury či sexuál­ního obtěžování na univerzitách. Pozornost západních médií získala Doxa již v létě 2019 při masových protiputinovských protestech. Poté, co několika opozičním kandidátům nebylo umožněno účastnit se voleb do městského zastupitelstva, vyšli studenti středních škol v Moskvě do ulic. Doxa zpravodajsky pokrývala protesty a v názorových článcích a příspěvcích na sociálních sítích vyjadřovala solidaritu se středoškoláky, kteří byli během protestů zatčeni. Důsledkem byla ostrá reakce vedení moskevské VŠE, které zrušilo časopisu registraci s odůvodněním, že univerzitní prostředí by mělo být apolitické a nemělo by se vyjadřovat k aktuálním politickým otázkám. Tento oficiální postoj univerzity ovšem Doxu mezi vysokoškolskými i středoškolskými studenty (a liberálně smýšlejícími pedagogy) ještě více zpopularizoval.

Když byli na začátku roku 2021 na protestních akcích hromadně zatýkáni středoškolští a vysokoškolští studenti, Doxa opět vystoupila na jejich podporu. Kromě běžného zpravodajství zveřejnila čtveřice redaktorů ono video, které zdůrazňovalo ústavní právo každého člověka na nenásilný protest, a odsoudila univerzity za zastrašování a vylučování studentů. Dne 14. dubna 2021 provedla policie razii v bytech Gutnikové, Aramjana, Tyškevičové a Metelkina a v domech jejich rodin. Na novináře bylo uvaleno faktické domácí vězení a byli obviněni ze „zapojování nezletilých do akcí, které by mohly být nebezpečné“. Původně směli opustit svá bydliště pouze na jednu minutu, od 23:59 do 00:00, později díky odvolání získali dvě hodiny, od osmi do deseti dopoledne. Obvinění redaktorů a redaktorek postrádalo jakýkoli pádný argument. Obžaloba tvrdila, že nezletilí, kteří video sledovali, se mohli zúčastnit masové demonstrace, nakazit se koronavirem a zemřít. Navíc žádný ze svědků obžaloby nepřiznal, že video sledoval a že by kvůli němu šel na protest, a jen málo z nich vědělo o existenci časopisu.

Nenechat se zotročit

Když moskevský soud 12. dubna 2022 zveřejnil své stanovisko, znamenalo to pro obžalované redaktory do jisté míry úlevu. Novinářům hrozily až tři roky „natvrdo“ nebo další protahování soudního řízení a pokračování jejich domácí detence. Po vydání verdiktu stanula v centru pozornosti západních médií závěrečná řeč nejmladší z odsouzených, Ally Gutnikové. Její projev byl působivý, plný citací největších jmen ruské i světové literatury, od Anny Achmatovové až po bell hooks. Impresivnosti jistě dodává i novinářčin křehký a femininní vzhled, který (stejně jako v případě členky Pussy Riot Naděždy Tolokonnikovové) působí kontrastně k síle a odhodlání, s nímž čelila státním autoritám. Sama Gutniková poukázala na tento genderový stereotyp, který je v souvislosti s její osobou používán, v rozhovoru pro internetový deník Meduza. Přestože je důležité, aby její protest nebyl západními médii kýčovitě zobrazován skrze její jemné vzezření, poněkud ironicky podotkla, že ji to v případě ruských autorit na určité úrovni chrání, protože to znamená, že ji orgány činné v trestním řízení, vyšetřovatelé a federální vězeňská služba neberou vážně.

Její projev ovšem vážný je, a to navzdory tomu, že explicitně nepojmenovává konkrétní politické problémy současného Ruska: „Opakujte (sobě i ostatním): 2 + 2 = 4. Černá je černá. Bílá je bílá. Jsem člověk, jsem silný a statečný. Silná a statečná. Silní a stateční. Svoboda je proces, kterým si pěstujete návyk nenechat se zotročit.“ Těmito větami končila svou řeč před soudem. Ve společnosti, kde je fakticky nemožné pojmenovat věci pravými jmény a rozdíl mezi pravdou a lží nehraje už vlastně žádnou roli, působila její řeč naléhavě politicky. Je ovšem příznačné, že právě její poetický proslov byl rychle přeložen a následně citován západními médii. Gutnikové promluva totiž zapadá do rámce kulturní a politické kritiky autoritářství a totalitarismu, na kterém západní liberální společnosti po roce 1989 stavěly svoji identitu. Stejně jako ve své době opozice proti východoevropským komunistickým režimům i Doxa dlouhodobě kritizuje více než státní cenzuru a porušování svobody slova. Nicméně zároveň ukazuje, jak důležité jsou tyto politické hodnoty v boji za rovná práva.

Zbylé tři projevy, které v kontextu nynější situace v Rusku lze považovat za politicky explicitnější a konkrétnější, zůstaly mediálně upozaděny, přestože je všechny LeftEast publikoval v anglickém překladu. Voloďa Metelkin a Armen Aramjan hovořili před soudem otevřeně o dění na Ukrajině a oba nazývali válku válkou. Metelkin uvedl, že se momentálně „odehrává nejděsivější událost v novodobých ruských dějinách. (…) Příběh o Rusku jako osvoboditeli už prostě neexistuje. Dnes bombardujeme ženy, děti a staré lidi kazetovými a vysoce explozivními bombami.“ Aramjan nazval ruský politický režim fašistickým. Metelkin ve svém projevu (za opakovaného přerušování prokurátora) statečně prohlásil, že útokem na Ukrajinu se ruský politický systém dostal daleko za hranice ukrajinských nacionalistů: „Potřebujeme denacifikaci a dekolonizaci Ruska. Odmítnutí imperiálního šovinismu, zesměšňování jazyků, kultur a symbolů jiných zemí a jiných národů Ruska.“

Rusko není alternativa

Praktiky ruského politického režimu se staly od propuknutí války také velkým tématem západní levice, jejíž část někteří ukrajinští a ruští levicoví intelektuálové a aktivisté vinili z dlouhodobě nedostatečně kritického postoje (až shovívavosti) vůči Putinově politice. Nejen v souvislosti s válečným konfliktem a s kauzou kolem časopisu Doxa, ale i v kontextu situace celé ruské společnosti, která je společností kapitalistickou, oligarchickou a ryze neliberální a patriarchální, v níž existují propastné sociální rozdíly a chudoba, je důležité si „na levici“ připomínat, že Rusko nepředstavuje v žádném případě politickou alternativu vůči „kapitalistickému Západu“. Publicistická činnost Doxy a jiných alternativních médií, jako jsou třeba anarchistický časopis Avtonom, webový zin Discourse či Meduza, o tomto stavu přináší dlouhodobě přesvědčivé svědectví.

Ilja Budrajtskis, jeden z předních levicových historiků současného Ruska, momentálně žijící v exilu, vyjádřil tento pocit v nedávném rozhovoru pro časopis Spectre zcela explicitně: „Absolutně nerozumím argumentu, že Rusko je nějakým způsobem alternativou k USA a neoliberálnímu uspořádání. Putinův režim je hluboce reakční. Jeho politické výhrady vůči současnému řádu jsou stejné jako výhrady Donalda Trumpa v USA. Představte si, že byste žili v zemi, kde by dvacet let vládl Trump.“

Autorka je historička.