Montrealské nakladatelství Drawn & Quarterly patří mezi nejvlivnější platformy autorského komiksu. Jeho záběr sahá od objevů nezávislé scény po reedice klasických stripů. Převahou autorek nad autory i odvážnými tématy přitom narušuje stereotypní představy o komiksech i jejich tvůrcích.
V roce 1990 si tehdy třiadvacetiletý Chris Oliveros, kreslíř živící se jako poslíček na kole a domovník, půjčil od otce dva tisíce dolarů na vydání komiksové antologie. Publikaci, kterou dával dohromady více než rok a v níž se objevila pozdější smetánka kanadského nezávislého komiksu, nazval Drawn & Quarterly – jménem, které vedle kresleného formátu a čtvrtroční periodicity odkazuje také na středověkou metodu mučení (tažení koňmi a rozčtvrcení). Položil tak základy dnes široce uznávanému nakladatelství, které od počátků razilo v komiksu docela jinou politiku, témata i autory, než si v té době s žánrem překypujícím především superhrdinskými příběhy většina lidí spojovala.
Torontský trojlístek
Oliveros ovšem nezačínal na zelené louce a mohl čerpat z vcelku bohaté tradice amerického undergroundového komiksu, takzvaného comixu. Na konci osmdesátých let však popularita slavného comixového autora Roberta Crumba a jeho pokračovatelů pomalu doznívala a komiksová avantgarda se soustředila kolem salonnějších publikací, jako byl Raw, časopis Arta Spiegelmana a jeho ženy Françoise Moulyové. Jejich experimentálním magazínem se Oliveros inspiroval stejně jako počiny seattleského nakladatelství Fantagraphics, zejména sérií Lloyd Llewellyn (1986–1987) od tehdy nepříliš známého kreslíře Daniela Clowese. Po setkání s jeho dílem se Oliveros začal více zajímat o nezávislou komiksovou scénu a brzy mu v hlavě uzrál nápad vydat vlastní komiksový sborník – něco na způsob Raw, jen s přístupnějšími a současnějšími tématy. Umístil tedy inzeráty v několika alternativních periodikách a brzy se mu začaly scházet první příspěvky, včetně těch od Joea Matta a Petera Baggeho, dvou vycházejících hvězd nezávislého komiksu. První číslo sborníku Drawn & Quarterly vyšlo v dubnu 1990. O měsíc dříve Oliveros získal pro své nakladatelství prvního kmenového autora – montrealskou kreslířku Julii Doucetovou, tvůrkyni kultovní surrealistické série Dirty Plotte (1991–1998), ve které odhaluje svůj intimní život, tělesné pochody i nevědomí. Následující rok Doucetová za svůj průkopnický počin získala cenu Harvey Award.
Hned po Doucetové následovala trojice kanonických tvůrců, která pomohla Drawn & Quarterly uvést do povědomí širší veřejnosti a dodnes je s chodem nakladatelství spjatá. Takzvaný torontský trojlístek ve složení Joe Matt, Chester Brown a Seth se zprvu etabloval otevřeně autobiografickými komiksy v crumbovské tradici praní vlastního špinavého prádla mezi panely. Konfesijního vrcholu dosáhl Joe Matt ve své sérii Peepshow (od roku 1992), kde hrají hlavní roli masturbace, závislost na pornografii i sžíravé výčitky svědomí kvůli neschopnosti navázat trvalý vztah – vše v brilantně vypointovaném a humorném provedení.
O poznání melancholičtěji, ale stále velmi otevřeně popisují své sexuální i vztahové eskapády i vzpomínky na dospívání ve svých komiksech Chester Brown (série Yummy Fur, 1983–1994) a Seth (Palookaville, 1991). Všichni tři autoři se také objevují jako postavy v komiksech zbylých členů trojlístku. Přestože se poměrně záhy přesunou ke smyšleným příběhům (Sethova epopej Clyde Fans, 1997–2004) i historickým tématům (Brownova sága o kanadském národním hrdinovi Louis Riel, 1999–2003), případně se na delší dobu odmlčí (jako Joe Matt, který od roku 2007 až na jednu výjimku nic nevydal), v žánru autobiografického komiksu představují jejich první díla etalon odzbrojující otevřenosti.
Hořkosladký konec dětství
Brownovy komiksové memoáry The Playboy (1990) o teenagerské obsesi erotickými magazíny navíc představují první grafický román Drawn & Quarterly, jakousi první vlaštovku, předznamenávající postupnou proměnu orientace komiksového trhu. Zvýšená pozornost se nadále místo k sešitovým vydáním začne upírat k seriózněji působícím publikacím, které si brzy získají nové publikum i regál v klasických knihkupectvích. Přínos Drawn & Quarterly je pro tuto zprvu nenápadnou změnu zcela zásadní – z outsiderského nakladatelství se stal vůdčí subjekt razící nové paradigma vnímání komiksu coby média schopného prostředkovat hlubší témata i intimní zpovědi. Kniha I Never Liked You (1991–1993), další autobiografický opus Chestera Browna, je hořkosladkým vzpomínáním na roky na přelomu dětství a dospělosti.
Civilně laděné líčení se stalo poznávacím znamením řady autorů operujících na konci devadesátých let pod hlavičkou Drawn & Quarterly. V roce 1995 vyšel první díl komiksového zinu Optic Nerve, plný krátkých situačních črt a náladových výjevů ze života mladičkého kreslíře ze Sacramenta Adriana Tomineho. Jeho zprvu punkově expresivní styl se během pár let posunul k realistické kresbě a perfektně vypointovanému vyprávění, které z Tomineho udělaly hvězdu alternativního komiksu a jednoho z nejvyhledávanějších autorů kreslených povídek na pomezí fikce a skutečnosti. Tomine, který patří ke čtvrté generaci Američanů japonského původu, ve svých příbězích částečně navazuje na japonskou odnož mangy zvanou gekiga – temně laděné příběhy se sociálním podtextem, určené dospělým čtenářům. Dílo průkopníka gekigy Jošihira Tacumiho se ostatně k západnímu publiku dostalo právě díky nakladatelství Drawn & Quarterly, které svůj publikační záběr v průběhu let rozšířilo i na překlady alternativních směrů japonské mangy. Později kanadské nakladatelství vydalo mimo jiné i velkou část díla Šigerua Mizukiho a aktuálně vydává kompletní dílo dalšího velikána gekigy Jošiharua Cugeho.
Vedle mangy a objevování nových komiksových talentů po celém světě se Drawn & Quarterly zaměřuje také na reedice klasických komiksových stripů americké či kanadské provenience. Ve stylově provedených svazcích, na jejichž designu se často podílí Seth nebo Chris Ware, znovu spatřily světlo světa klasické komiksové stripy jako Gasoline Alley (od roku 1918) Franka Kinga, Little Lulu (1935–1944) Johna Stanleyho nebo Nipper (1949–1980) Douga Wrighta.
Slévání protikladů
Je-li však Drawn & Quarterly v něčem opravdovým specialistou, jsou to komiksy tvořené ženami. Koneckonců třemi nejprodávanějšími tvůrci z portfolia nakladatelství jsou ženy: legendární finská kreslířka a spisovatelka Tove Janssonová díky reedici Mumínků (Mumin, 1948–1975), dále americká vizuální umělkyně Lynda Barryová a do třetice kanadská autorka brilantních komediálních stripů z historie i současnosti Kate Beatonová. Výčet výrazných kreslířek tím ale zdaleka nekončí. Drawn & Quarterly svůj úspěch od počátku na alternativní a dnes už i mainstreamové komiksové scéně staví na minimálně stejném zastoupení autorek a autorů – s tím, že různé genderové pohledy se v řadě objevných komiksů často rozplývají či slévají v jedno.
Chrise Oliverose v Drawn & Quarterly mezitím na pozici vedoucí nakladatelství vystřídala Peggy Burnsová, která dříve pracovala jako publicistka pro komiksový gigant DC Comics. Přestože jde o přirozený vývoj reflektující Oliverosovu potřebu vrátit se od vydávání k vlastní tvorbě, nelze v této obměně nevidět gesto typické právě pro kanadskou základnu autorských komiksů plných protikladů, jež se navzájem přitahují.
Autor je publicista.