LP, Fragment Factory 2022
Společným jmenovatelem tvorby Rudolfa Eb.era je zájem o vztahy mezi lidskou psychikou a zvukem. Zní to abstraktně, nicméně Eb.erův přístup je až vyzývavě přímý: osciluje mezi performativním akcionismem a očistnými rituály. Při sonické produkci si performer zpravidla vystačí s vlastním tělem a elektronikou, jež na tělo bezprostředně reaguje a zesiluje je (což je třeba případ zvuku generovaného aktivitou mozkových vln). To spolu se strohou estetikou stejnokrojů činí z Eb.era typickou postavu noisové scény – na rozdíl od svého letitého spoluhráče Jokea Lanze, který prostřednictvím četných kolaborací pronikl do sféry volné improvizace, zůstává Eb.er ve svém přístupu zarputile konzistentní. Možná tak překvapí aktuální spolupráce s Willem Guthriem, jenž je jedním z nejčinorodějších improvizačních bubeníků. Překvapení je to ovšem jen zdánlivé: Guthrie sice má jazzové zázemí, zároveň ho však přitahuje primitivismus, a to jak na poli experimentální elektroniky, tak v oblasti lidové hudby. Jakožto vysvětlení Guthrieho schopnosti zredukovat bubnování na to, co je podstatné pro udržení napětí, se nabízí zejména jeho zkušenost s gamelanem, který mu dal možnost zasvětit hru rituálním účelům. Uvažovat v souvislosti s deskou Hilt o účelu je ale podobné jako vyvozovat z jejího názvu (česky rukojeť), že jde o hudbu, kterou lze uchopit. Nechme stranou důvody, které k uchopení ponoukají; předností této spolupráce je skutečnost, že nebuduje žádný kult. Jak úlevné je ignorovat vývoj i stylové kreace a slyšet jen to, co se dá omílat stále dokola!