Jedna z nejvýraznějších osobností amerického komiksu poslední dekády Jeff Lemire se pohybuje mezi superhrdinskými příběhy a civilními autorskými alby. Nezřídka přitom reflektuje prostředí své rodné Kanady. V češtině právě vyšla jeho debutová kniha Zatoulaní psi.
Autorské komiksy kanadského autora Jeffa Lemirea zhusta opanovávají frustrovaní drsňáci. Takový je už bezejmenný obr z prvotiny Zatoulaní psi (Lost Dogs, 2005), jež nově vyšla i v češtině. Vypráví o tragédii obyčejného muže, který nedokázal ochránit vlastní rodinu. Tak lapidárně by se dál shrnout obsah prvního komiksu, který absolvent filmové školy a toho času kuchař ve fast foodu vydal vlastním nákladem. Titul u kritiky ani u čtenářů neprorazil, nicméně položil základ Lemireovy poetiky a přišel s předobrazem hrdinů autorových dalších komiksů: Jimmyho a Vince z Essex County (2007–2009, česky 2019), Jepperda ze série Sweet Tooth / Mlsoun (2009–2013, česky od roku 2021) nebo Dereka ze Rváče (2017, česky 2019). Tyto tituly vyšly v posledních letech hned u tří českých nakladatelství, jež u autora srovnávaného s Alanem Moorem nebo Neilem Gaimanem patrně rozpoznala komerční potenciál. Jeff Lemire totiž umí z toxické maskulinity vykouzlit velké příběhy plné empatie a chlapácké romantiky.
Hokej a melancholie
V Zatoulaných psech autor rozehrává zdánlivě archetypální zápletku, v níž se chudá, ale celkem šťastná rodina vydává do města, kde se její sen o lepším životě promění v noční můru. Hlavní hrdina, charakterizovaný především obrovskou fyzickou silou, ovšem zareaguje jinak, než by většina čtenářů očekávala. Zatímco mainstreamový scénář by svalnatého protagonistu předurčil k pomstě, Lemireovy siláky křivda a neúspěch vedou k depresím, závislostem a osamělosti. Ocitají se mnohem blíž realitě než jakýkoliv akční hrdina a z piedestalu výjimečnosti dopadají na zem, mezi smrtelníky, kterým se neštěstí nevyhýbá. Namísto proměny v superhrdinu se tak protagonista Zatoulaných psů vzdává, protože bez dcery a ženy nemá jeho život smysl a on odmítá pokračovat v řetězení násilí. Lemire ve svém debutu neotevírá dveře nezdolnému hrdinovi, ani se nekoná žádné překonávání sebe sama v duchu hesla „když nemůžeš, přidej“. Místo toho komiks odhaluje citlivou duši skrytou pod tvrdou slupkou drsňáka.
Zatímco ve své prvotině Lemire vypráví přímočarý příběh s tragickým závěrem, v následujícím Essex County už tak doslovný není. V pětisetstránkové trilogii pracuje mnohem více s atmosférou a mužská traumata zasazuje do širšího fikčního světa. Přibývá zámlk a náznaků, namísto dramatu a tragédie ovládá vyprávění melancholie. Vyspěl také autorův kresebný styl, který je sice stále velice expresivní, ale mnohem čistší a přehlednější. Naopak zůstává charakteristický vzhled postav – muži výrazných frňáků a ženy křehké konstituce s podlouhlými tvářemi. Takové typy se budou objevovat i v pozdějších komiksech. Poprvé zde Lemire využívá motivy hokeje a drsné pustiny, které jsou tolik typické pro jeho rodnou Kanadu.
Lemire kreslí nekonečné lány kukuřice, v nichž se prohání vítr, zasněžené planiny beze stop života, hejna ptáků, kteří jsou nezúčastněnými pozorovateli lidského konání. V Essex County se prostřednictvím krajiny vypráví o samotě i lidské nezdolnosti, potřebě pokračovat v každodenní rutině, i když už není pro koho a s kým. Hokej tu je odpovědí člověka na lhostejnost přírody – je to rychlý sveřepý sport pro ty, kteří se nenechali udolat, a právě takto figuruje i v kanadském národním mýtu. Lemire, jakkoliv tento sport miluje a sám pravidelně hraje v amatérské lize, nicméně tematizuje i jeho odvrácenou tvář. V době, kdy by se dospívající muži měli učit ovládat své emoce a získávat rozhled, soustředí se jen na výkon. Když pak přijde zranění nebo neúspěch, vracejí se zpátky na rodné farmy ponížení a zklamaní. A jejich síla se změní v těžko zvladatelnou agresi. To je případ Jimmyho z Essex County i Jepperda z komiksu Sweet Tooth, ale nejpodrobněji se tímto tématem zabývá Rváč.
Kruh násilí
Komiks s hokejovým tématem Lemire avizoval už v roce 2013. Tehdy měli diváci NHL stále v živé paměti smrt trojice mladých hokejistů-bitkařů, kteří opustili led i svět během pouhých čtyř měsíců. Nejprve zemřel v květnu 2011 na předávkování alkoholem a opiáty ani ne třicetiletý Derek Boogaard, jen tři měsíce po něm spáchal sebevraždu sedmadvacetiletý Rick Rypien, který měl diagnostikovanou klinickou depresi, a nakonec se zabil i pětatřicetiletý Wade Belak. Smrt drsňáků prožívala celá Kanada a Lemirea inspirovala k vytvoření Rváče, příběhu, v němž zhrzený Derek zapíjí jepičí sportovní kariéru v baru rodného městečka a vyprovokovat jej k bitce se stalo součástí místního koloritu. Vše se však změní s návratem jeho sestry, která je těhotná a pronásleduje ji násilnický partner.
Právě Rváče mnohé spojuje se Zatoulanými psy, a to včetně přímočarosti příběhu. Ve světě Lemireových hrdinů sice stojí na vrcholu hodnotového žebříčku rodina, zároveň však muži často neumějí vyjádřit své city ani převzít zodpovědnost za druhé. Špatným příkladem navíc ovlivňují své syny a spoluvytvářejí kruh násilí, které se dědí z generace na generaci. O neschopnosti být otcem ostatně vypráví Lemireův komiks Potápěč (2012, česky 2021) o podmořském svářeči pracujícím na ropné plošině, jehož žena má brzy porodit dítě. Hrdina se zaklíná potřebou vydělat více peněz pro rodinu, aby dostál svým povinnostem, a vrhá se do stále riskantnějších prací, ve skutečnosti se ale bojí otcovských povinností.
Krize mužství
Představovat si Lemireovy autorské komiksy jako psychologické sondy do lidského konání by ale byla chyba, mnohem blíže mají k románům. Přestože srovnání s literaturou zavání laciným marketingem nebo časy, kdy komiks nebyl považován za svébytné umění, v Lemireově případě je namístě. Padají jména jako John Steinbeck nebo Cormac McCarthy – první pravděpodobně díky typově podobným hrdinům, druhé v souvislosti s fatalismem příběhů, ale oba příměry dávají smysl především v obecné rovině.
Relevantnost srovnání s literaturou tkví spíš v žánru než v konkrétních autorech. Lemire bezesporu vytváří romány, i když grafické, a svět zachycuje v jeho celistvosti, s hrdiny procházejícími zásadním vývojem. Lemireovi čtenáři se tak zdaleka nerekrutují jen z řad komiksových fanoušků. V tradiční anketě Canada Reads se komiks Essex County jako první dílo svého druhu stal románem desetiletí a ani námitky kritiků na tom nic nezměnily. Snad je to i tím, že Lemireovy příběhy lze číst jako odpověď na tolik skloňovanou krizi mužství a tradičních hodnot, aniž by zabředly do ideologičnosti.
Autorka je komiksová a literární kritička.
Jeff Lemire: Zatoulaní psi. Přeložila Martina Knápková. Paseka, Praha 2022, 104 stran.