Kolegyně glosátorka v minulém vydání A2 zabrousila na tenký led, když ve svém rozhořčení nad nezájmem nakladatelů o diskusi s ministerskou komisí o rozdělování dotací pro oblast literatury uvedla: „To je situace tak absurdní, že zbytek této glosy by za mě spíše mohla dopsat umělá inteligence…“ Ta by se prý s domnělou lhostejností grantových žadatelů „dokázala vyrovnat lépe“. Dejme tedy slovo umělé inteligenci. A opravdu, „playground“ na stránce beta.openai.com na výzvu „Napiš text o neúčasti na debatě o rozdělování ministerských dotací“ formuluje podobný závěr jako rozladěná autorka: „Neúčast na debatě o rozdělování ministerských dotací byla pro mě velkým zklamáním. Česká literatura se v posledních letech rozvíjí a potřebuje podporu. Jsem přesvědčen, že by se dalo hodně diskutovat o tom, jak tuto podporu zvýšit.“ Zní to trochu roboticky, na druhou stranu je milé, když se i algoritmus snaží vyjádřit správné postoje. Hned při druhém pokusu si ovšem umělá inteligence vygenerovala omluvenku: „Bohužel nemohu přijít na debatu o rozdělování ministerských dotací pro oblast literatury, protože se mi nepodařilo najít babysittera. Moc se omlouvám.“ Ano, také tento přístup je pochopitelný – zvlášť když vezmeme v potaz tropické klima a nedostatečný počet přebalovacích pultů ve stanech Světa knihy, kde se diskuse měla odehrát. Ale já tady přemítám, a playground zahálí. Kromě toho cítím, že pomalu, ale jistě směřuji k nějaké jízlivé, nerelevantní pointě. Ne tak generátor v modu „davinci-002“, jehož „krátký text v češtině o současném tématu“ promlouvá přímo do duše: „Dnes je den, který můžeme využít k tomu, abychom si uvědomili, jak jsou naše životy krátké. Ať už se na to díváme z jakéhokoliv úhlu, měli bychom se snažit žít každý den tak, abychom si ho užili.“ Odmyslete si uvozovky a řekněte: Nemám pravdu?