Do programu MFF Karlovy Vary byl zařazen ruský film Kapitán Volkonogov uprchl. Proti uvedení snímku se formou otevřeného dopisu ohradila jak skupina ukrajinských filmařů, tak ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis. Vedení festivalu reagovalo prohlášením, že v díle lze rozpoznat kritiku současného ruského režimu. Zkrátka další kolo nekonečné diskuse o tom, zda je v době agrese Ruska na Ukrajině namístě bojkotovat ruskou kulturu. DVTV se u této příležitosti spojila s rusistou Tomášem Glancem, který k uvedení zmíněného filmu řekl, že podle jeho názoru soudný člověk může chápat stanoviska obou stran, ale osobně by volil přístup citlivější k Ukrajincům. Zároveň odmítl jakoukoli snahu o kulturní paušalizaci, která – nutno dodat – mnohým ukrajinským představitelům není cizí. Glanc ale ve svém uvážlivém rozboru situace, proti němuž se dá těžko něco namítat, použil jednu zvláštní formulaci: řekl, že „ruská kultura teď může trochu počkat“. Představa kultury, která může počkat, a teď myslím kulturu obecně, nejen tu ruskou, ve mně zanechala nepříjemnou pachuť. Na co by měla čekat? Nemohla by počkat spíš válka? Ale vážně, mám pocit, že kultura tak nějak pořád čeká, vždycky je zkrátka na programu „něco důležitějšího“ – a to je možná ten problém. V Česku se sice neválčí střelnými zbraněmi, ale mnoho lidí bojuje dennodenně a někteří právě proti těm, kdo si myslí, že kultura může počkat. Ukrajinský velvyslanec 29. června na twitteru napsal: „Tuto šestiletou holčičku Rusové zabili, když spala ve své posteli v ukrajinském Mykolajivu. Ten, kdo odpálil raketu, určitě četl Dostojevského a sledoval filmy Michalkova. Zatímco nás někteří přesvědčují, že kultura nemůže za vraždy, pohřbíváme své děti. Užijte si ruskou ‚kulturu‘.“ Na to lze říct jediné: Michalkov ať jde k čertu, ale kdyby onen voják Dostojevského četl opravdu pozorně, žádnou raketu by nejspíš neodpálil. Pokud jde o kulturu, není na co čekat.