Argo 2022, 168 s.
Druhá kniha Jana Ruppa je imaginativní próza, v níž se lze před neutěšenou realitou ukrýt do tajného sklepa pod kůlnou a zažívat tam alternativní životy plné možných i nemožných scénářů. Autor se v okamžicích, kdy hlavní postava prochází nekonečným podzemím a prožívá hrůzné i slastné momenty, opájí možnostmi fantazie a rozplývá se nad vlastními fabulačními schopnostmi, jenže to poněkud přehání na úkor soudržnosti i smysluplnosti textu. Ve světě „tam nahoře“ je protagonista stárnoucím mužem s rodinou, který uniká z okoralého partnerského soužití, z něhož se stal „třicátý první díl životního seriálu, ve kterém už není co hrát a všichni se těší víc na reklamu v podobě Vánoc, prázdnin a dovolených, které přinesou aspoň trochu vzruchu“. Nesnesitelně hádavá žena, zbytky touhy, příznaky stáří a pochybnosti o sobě samém – to vše se odráží v nesouvislém ději, odehrávajícím se nahoře v domě i ve sklepeních pod ním. Rupp umí psát, jenže nekonečný rozlet fantazie v mírně absurdních či zlomyslných dějových epizodách není samospásný, takže se z neomezené svobody bdělého snu může velmi snadno stát přehlcující nuda. Relevantní proto v této knize nejsou labyrinty mysli, v nichž je možné snad úplně všechno, ale pouze několik stran, na kterých autor celkem uvěřitelně analyzuje lidskou průměrnost, automatizaci životních úkonů a mučivost mezilidských vztahů i stárnutí. Konečné zjištění, že není možné utéct před sebou samým a že se nelze schovat ani před ubíjející každodenností, je však v poměru k takovému množství imaginativního balastu dost neuspokojivé.