Přeložil Alan Beguivin
Euromedia Group – Odeon 2021, 144 s.
Rukopis z pozůstalosti francouzské spisovatelky, filosofky a feministky Simone de Beauvoir pochází z roku 1954, poprvé ale vyšel až v roce 2020 – a tehdy také dostal titul Nerozlučné. České vydání následovalo s ročním odstupem. Beauvoir v něm oslovuje svou kamarádku Élizabeth Lacoinovou, s níž prožila dětství za první světové války a s kterou zůstala v úzkém kontaktu až do její předčasné smrti: „Já zde s vámi rozmlouvám díky důmyslu literatury. Ostatně není to doopravdy náš příběh, nýbrž příběh námi inspirovaný.“ Přes tuto deklarovanou fiktivnost je součástí knihy obrazová dokumentace, kde vedle dobových fotografií najdeme také ukázky z korespondence obou přítelkyň. Simone, která se podepisuje „Vaše Nerozlučná“, se mimo jiné dočítá: „Navzdory vzdálenosti jsem často s Vámi. Víte to, ale říkám to pro potěšení z toho, že mé pero píše tak nezpochybnitelnou pravdu.“ Do jednoho z otištěných dopisů Beauvoir vepsala úryvek ze svého deníku, čímž dochází k dalšímu zmnožení autobiografických prvků. „Zde je pro Vás zkopírovaných, ba dokonce nedotčených – v tom, co v nich dnes večer považuji za trapné – několik výňatků z mých poznámek, za nimiž si i dnes z celé duše stojím.“ Jako celek kniha představuje především příběh emancipace dvou dívek-intelektuálek od přísné katolické morálky a jejich obtížnou pozici mezi osobním a společenským. Právě propojování obou poloh je autorce vlastní – a vystačí si přitom s věcným, někdy až strohým, zároveň ale nuancovaným stylem.