Přeložila Alžběta Ambrožová
Vyšehrad 2021, 272 s.
„Žádné tam tam není,“ šeptá Dene Oxendene, mladý filmař, který chce točit skutečné životní příběhy současných amerických indiánů, registrovaný člen čejenských a arapažských kmenů a zároveň alter ego autora knihy Tam tam Tommyho Orange. Původním obyvatelům Ameriky bylo jejich „tam“, místo, kam by se mohli vrátit, vzato – a co víc, vzpomínky na něj byly přemazány dějinami těch, kteří ho ukradli. Zvolená polodokumentární poloha, zaznamenávající nezdolné odhodlání přežít genocidu předků, ale i generacemi předávanou bolest, marně tišenou alkoholem a drogami, by sama o sobě na výjimečnou knihu nestačila. Na tu ji povyšuje právě zvolený přístup sebevědomého autora. Literární debut Tam tam totiž není sbírkou příběhů městských indiánů, ale souborem perspektiv, z nichž různorodé postavy – dealeři, sociální pracovnice, údržbář i vzdělaní mladí s uměleckými ambicemi – nahlížejí jednu událost, která se mnoha z nich stane osudnou: střelbu na oaklandském powwow. Pamatuji si, že na konci devadesátých let bylo sanfranciské muzeum kalifornských indiánů podezřelou fetišizací zlikvidované kultury, nad níž se vznášel puch potlačených výčitek svědomí. V roce 2000 se muzeum s bílou nadací, tyjící i z otrocké práce indiánů, hrdě rozloučilo a nyní působí jako skutečně živá kulturní instituce podporující místní indiánskou komunitu. Lze čekat, že v tomhle zálivu se mezi těmi, kdo se nyní aktivně hlásí k žité indiánské identitě, ještě ledacos literárně pozoruhodného urodí.