V září začal nejen školní rok, ale také oficiální fáze prezidentské kampaně Petra Pavla. Bývalý vysoký činovník NATO si dlouhodobě udržuje pozici nejslibnějšího adepta na „Antibabiše“, byť stále není jasné, zda bude expremiér vůbec kandidovat. Kdyby se tak nakonec nestalo, o čemž se v souvislosti s průzkumy, jež mu předpovídají nejistý výsledek, spekuluje, byly by nadcházející prezidentské volby nepochybně daleko zajímavější. Nejenom proto, že strategie být generickým antikandidátem stojícím proti populárnímu populistickému politikovi ke zvolení nestačí (jak ukázala poslední prezidentská volba), ale také proto, že by se řada z nás nemusela trápit tím, v jakém kole začít volit strategicky a s velkým sebepřemáháním. Kandidáti by se také mohli skutečně konfrontovat navzájem, a ne jen soupeřit o to, kdo dokáže nejlépe plnit úlohu Babišovy morální a zároveň pragmatické alternativy. Hlouběji bychom se mohli zamyslet například nad heslem Pavlovy kandidatury „Vraťme Česku řád a klid“, které působí jako nedokončené haiku složené během pochodového cvičení, nebo nad tím, proč kampaň vyvolává dojem, že křestní jméno kandidáta zní Generál. Je ale pravda, že v „generál-prezidentovi“ Petru Pavlovi se skrývá potenciál konkurovat Babišovu „lidově“ působícímu blekotání a pitvoření v duchu scének Felixe Holzmanna: „A byl tam ten generál Petr, nebo prezident Pavel?“ „No přece prezident Petr Pavel!“ „A ten generál tam teda nebyl?“