Kempování na Máchově jezeře patří – minimálně od dob, kdy byl původně Velký rybník přejmenován podle národního barda, který sem rád jezdil a snad tu napsal i svůj Máj – téměř k vlasteneckým povinnostem. Spory o jméno rybníku, jejž nechal založit sám Karel IV., trvaly už od konce 19. století, oficiálně byl současný název ukotven až na konci padesátých let století dvacátého. Sice nejde tak úplně o jezero, ale Máchův rybník by patrně zněl příliš nebásnicky. Kolem jezera je vybudováno množství rekreačních objektů, nedotčena zůstala jen bažinatá část v jeho jihovýchodní části, která se stala národní památkou, a to se silně nevlasteneckým označením Swamp. I na Mácháči ale zasáhla neviditelná ruka covidu. Rekreantů přijelo letos o poznání méně a zdražilo se pivo v proslulém Kempu Březňák, kde už desítku nepořídíte za dvacet, ale za pětadvacet korun. Co se nezměnilo, je liknavý přístup města i provozovatelů k recyklaci. Po konzumaci čím dál oblíbenějších nápojů v plechovkách nemáte jinou možnost než vzácný kov vyhodit do směsi, anebo si ho z výletu odvézt s sebou. Ale i tak je v místě, které dalo světu Hynka, Viléma a Jarmilu, ale také Fifinku, Pinďu, Bobíka a Myšpulína, krásně. Zvlášť při západu slunce.