MC, Mappa editions 2022
Díla sestavená z terénních nahrávek se nutně vztahují k reálnému světu, v případě jednoho z posledních titulů slovenského vydavatelství Mappa to ale platí jen částečně. Zvukové krajiny srbské soundartistky Manji Ristić jsou navzdory tomu, že velká část materiálu vznikla na ostrovech v Jaderském moři, přiznaně umělé. Každému posluchači to musí být jasné nejpozději při druhé skladbě, v níž se ozve zřejmě nejmuzikálnější tvor podmořského světa, keporkak neboli velryba hrbatá, kterou Hermann Melville ve svém nejslavnějším románu charakterizuje jako „nejhravější a nejlehkomyslnější ze všech velryb“. Na nereálnost zvukového prostředí upozorňuje i název alba, pocházející z Miltonova Ztraceného ráje, a právě miltonovský odkaz, doplněný o environmentalistický rozměr, je výchozím bodem interpretace, kterou nabízí doprovodný text. Je to ovšem jen jedna z možností, jak k nahrávce přistupovat. Páteř každé z pěti kompozic tvoří takřka neměnná linka (zpravidla drone), na niž se nabalují další zvukové vrstvy, například bzukot much, šplouchání vln zaznamenané pomocí hydrofonů, zvuk cikád, nárazy ocelového lanka do stožáru, vzdálené lidské hlasy či zmíněný velrybí zpěv z archivu oceánografického ústavu. Album ponouká k soustředěnému poslechu, ale bezpochyby se dá vnímat i způsobem, jaký přivedl Briana Ena ke zvukové tvorbě, již nazval ambient music – jako součást prostředí, v němž se zrovna nacházíme. Mně nahrávku, ať ji poslouchám kdekoli, dokresluje především všudypřítomný cvrček polní.