Projev ruského prezidenta Vladimira Putina u příležitosti anexe čtyř oblastí východní Ukrajiny leckoho zvedl ze židle. Ne že by zaznělo něco vysloveně nového, prakticky všechny teze už ruský prezident pronesl v minulosti. Ale tentokrát to působilo, jako by mluvil na steroidech. Došlo i na konspirační teorie o biologických laboratořích na Ukrajině, v nichž prý probíhaly pokusy na lidech, nebo na legendu o osudovém zápasu Ruska se Západem, který si přeje jeho rozpad. I proto stojí za to přečíst si materiál novinářky Faridy Rustamové, která poté, co musela opustit Rusko, založila vlastní server Faridaily. V Kremlu má ovšem stále kontakty, a tak zjišťovala, jaké rozpoložení mezi Putinovými spolupracovníky panuje. Titulek jejího příspěvku z 29. září „Putin si vždy vybere eskalaci“ mnoho důvodů k optimismu nedává. „Protiofenziva ukrajinské armády umožnila generálům, aby prosadili rozhodnutí o mobilizaci. Začali křičet, že jim chybějí lidé. To je jak s opravou koupelny. Nejdřív ti instalatér řekne, že je všechno v pohodě a udělá to včas, a pak najednou něco chybí a materiály jsou rázem dražší,“ sdělila Rustamové osoba, která se pravidelně účastní porad v Kremlu. Ovšem s mobilizací problémy ruského prezidenta nezmizely. Podle zdrojů, které Rustamová kontaktovala, Putin plánoval hned po vyhlášení mobilizace odjet na Altaj, ale již po třech dnech musel kvůli chaosu odvolat náměstka ministra obrany zodpovědného za týlové zásobování a vydat dekret, jímž zakázal odvádět studenty. Jisté je, že Rusko se připravuje na dlouhou válku. V letech 2022 až 2025 se údajně chystá utratit za válku a následnou rekonstrukci okupovaných ukrajinských území 110 miliard dolarů. „Přecházíme na válečnou ekonomiku. Vše, co je spojené s rozvojem – infrastruktura, vzdělávání, zdravotnictví –, je nyní na druhé koleji,“ vysvětluje zdroj z ministerstva financí. Podle něj nemá smysl dívat se na prognózy roku 2024, protože odhadovat situaci lze jen na pár týdnů dopředu. Současně mezi oslovenými panuje fatalismus. „Putin si ve složité situaci vždycky vybere eskalaci, a to až do použití jaderných zbraní,“ říká zdroj blízký vládě, který prý dlouhá léta s prezidentem spolupracoval. Už ani lidé, kteří se s ruským vůdcem stýkají, se prý nesnaží s ním polemizovat. Na začátku války se o to pokoušel někdejší ministr financí Alexej Kudrin, ale rezignoval. Zároveň nikdo z ruských elit nepomýšlí na odpor. Situace tak připomíná atmosféru v Hitlerově bunkru v Berlíně na konci druhé světové války.
Mnozí Rusové doufají, že se vyhnou odvodu na frontu třeba tím, že se nezdržují v místě trvalého bydliště. Jenže zástupci vojenské správy obcházejí i zaměstnavatele a pak ve spolupráci s nimi rozdávají povolávací rozkazy. Svědectví o tom, jak vypadá mobilizace v závodech, přinesl server Mediazona v článku z 28. září, nazvaném „Běžící pás“. „Sebrali všechny chlapy, posadili je do autobusu a odvezli. Na směnu už se nevrátili a večer jsme se dozvěděli, že je odvezli na vojenskou správu, dali jim povoláváky, udělali zdravotní prohlídku a domů je pustili, jen aby si sbalili věci. Celkem 37 lidí. Teď jsou ve výcvikovém prostoru Mulina, kde je budou cvičit před odesláním na frontu. Kdy to bude, jim neřekli,“ popisuje jedna z manželek mužů odvedených ze závodu Liebherr v Nižním Novgorodu. Podobně to vypadalo i ve společnosti Tatprof v městě Naberežnyje Čelny. Dělníkům řekli, že si mají přinést své vojenské knížky pro upřesnění údajů v databázi. Jenže druhý den byla ve fabrice vojenská správa a všem mužům předala povolávací rozkazy. Zaměstnanci bez podepsaného rozkazu nesměli opustit areál, což na vrátnici kontrolovala ochranka. Ve výsledku se odvodu vyhnuli jen dva muži – jeden přelezl plot a druhý se schoval na zadním sedadle odjíždějícího automobilu. Zdravotní stav branců byl často ignorován. „Igor Pleškov, ředitel velké betonárky v Kaliningradu, vypráví, že jeho jednačtyřicetiletému podřízenému předali povolávací rozkaz a žádali ho, aby ještě ten den nastoupil službu: ‚Jeho vojenská specializace je velitel tanku, takže ho vzali mezi prvními. Problém ale je, že má částečnou invaliditu kvůli obezitě, váží 150 kilo. Když se ptal, jestli ho čeká zdravotní prohlídka, sdělili mu, že nic takového už nebude.‘“ Zástupci závodů v naprosté většině s vojáky spolupracují. Výjimkou je ředitel technologické firmy Fraxis Vasilij Kostromin. Jeho podnik produkuje polovodiče pro výrobu čipů, jde tudíž o oblast, v níž Rusko výrazně zaostává za světem. „V seznamech k mobilizaci jsou hlavně inženýři a technický personál. Lidé v podnicích, jako je ten náš, jsou však vysoce kvalifikovaní a nenahraditelní. Podniky se proto snaží své zaměstnance ochránit, posílají s nimi k odvodu právníky, sepisují petice na ministerstvo. Aspoň aby jim dali odklad,“ vysvětluje Kostromin a zároveň varuje, že odvod klíčových pracovníků by ruský polovodičový průmysl vrátil o deset či dvacet let zpátky.
Ti, kteří se mobilizaci nechtěli nebo nedokázali vyhnout, už mají jiné starosti. Podle zpráv, které se šíří po sociálních sítích, odvedení ruští vojáci dobře vědí, že jim armáda nezajistí všechno potřebné vybavení. Přehled nejčastějších nákupů mobilizovaných Rusů sestavil ekonomický server The Bell pro vydání z 29. září. Boom zažívají hlavně army shopy. „V moskevském obchodě Grad množství zákazníků vzrostlo o 35 až 40 procent. Majitel dalšího obchodu ve Voroněži informoval, že kvůli návalu zákazníků si prodavači nemohou vzít ani pauzy na jídlo. Rusové nejvíc nakupují zimní boty, spacáky, teplé čepice, taktické rukavice a oblečení z nepromokavých materiálů. Velmi populární jsou také neprůstřelné vesty a kevlarové přilby.“ Zvýšený odbyt hlásí i lékárny. Nejvíce se nakupují obvazové materiály. V některých regionech dokonce odvedenci dostávali na vojenské správě seznam léků a zdravotnických pomůcek, které si mají v lékárnách sami pořídit.