(Svetlonoc)
Režie Tereza Nvotová, Slovensko 2022, 106 min.
Premiéra v ČR 6. 10. 2022
Snímek Terezy Nvotové Světlonoc získal na prestižním filmovém festivalu v Locarnu cenu v sekci Concorso Cineasti del presente, určené pro debuty či druhé filmy. Mezinárodní úspěch ale z díla ještě nedělá dobrý film. I v porovnání s režisérčiným poměrně rozháraným hraným debutem Špína (dokumenty, které režisérka točí už od roku 2008, dramaturgové Locarna do její filmografie zřejmě nepočítají) je totiž Světlonoc citelným krokem zpět prakticky ve všech ohledech. Špína byla v roce 2017 zaslouženě oceňována za citlivé zpracování tématu znásilnění, přehlížely se však dramaturgické a řemeslné nedostatky. Ve Světlonoci je společenské agendy násobně více – řeší se misogynie, domácí násilí, pověrčivost, traumata, sociální vyloučení i rasismus. A to všechno probíhá mezi hrstkou postav na odlehlé slovenské vesnici uprostřed hor v žánrové poloze, která osciluje mezi psychologickým dramatem a hororem. Bohužel vzrostla i míra dramaturgické rozbředlosti spojené s neschopností dát potácivému vyprávění jasný režijní tvar. Příběh, který má být založen na hrdinčině pátrání po mezerách v její minulosti, je nepřehledný i sám o sobě, ale s nejapnými pokusy o mysteriózní okultní rozměr už se nezadržitelně rozpadá. Přestože si film svým zasazením do horské krajiny i spirituálním rozměrem přímo říká o vyhraněnou stylizaci, až na pár efektních záběrů nemá ani ujasněný styl. Ano, otevírají se tu důležitá témata, ale pár scének s rozčilenými venkovskými burany tenhle chaos nezachrání.