Když senátorka Adéla Šípová před pár měsíci napsala na twitteru, že v ranním autobusu z Kladenska do Prahy jedou skoro samé ženy, zatímco o veřejné dopravě rozhodují především muži, dočkala se hlavně posměchu – kdo to kdy slyšel, že by veřejná doprava měla kromě ekologického i „genderový rozměr“? Ostatně naprostou většinu českého twitteru tvoří také muži. Veřejnou dopravu přitom skutečně využívají převážně ženy, ta oproti mužům hůř placená část společnosti. Pojďme se tedy podívat, jaká rozhodnutí v poslední době muži přijali. Už na jaře vláda dokázala obratem zlevnit benzín, veřejná doprava se naopak podpory nedočkala. Jednou z priorit ministra dopravy Martina Kupky bylo snížení slev na jízdném pro studenty a důchodce – ve skutečnosti ovšem v první řadě pro studentky a důchodkyně, protože v obou skupinách opět převažují ženy. Ano, „babišovské“ slevy mohly být nekoncepční – ale jaká koncepce stojí za vládním plánem na další demontáž slev, navíc během současné inflace? Možná by se tedy cestujícím dalo ulevit aspoň nezvyšováním jízdného. Místo toho ale v prosinci zdražují jak železniční dopravci, tak „jednotné jízdenky“ se státním tarifem, a to o 15 procent. A zatímco Německo chystá od jara měsíční jízdenku za 49 eur, u nás se dočkáme síťové jízdenky za 868 korun – ovšem na jediný den, takže se vyplatí jen někomu, kdo zrovna jede na otočku přes celou republiku a zpět. Většina velkých měst mezitím zdražuje MHD a kdoví, jak s novou magistrátní koalicí dopadne levná roční jízdenka v Praze. Ve Středočeském kraji zase prosadil zvýšení jízdného radní Petr Borecký, na nejkratších trasách dokonce o víc než třetinu. Cesta mezi dvěma sousedními vesnicemi tak už i jednoho člověka vyjde levněji autem. A jakkoli je to k nevíře, auty jezdí zase spíš muži…