Divadlo Archa, Praha, psáno z reprízy 11. 12. 2021
V polovině prosince uvedlo brněnské Divadlo Husa na provázku dvojici svých nových představení, inscenace Čerwuiš a Pammrová/Březina, také v Praze. Druhý zmíněný titul divadelně zpracovává čtyřicet let probíhající korespondenci mezi symbolistickým básníkem a filosofkou z tišnovských lesů, a nabízí tak intimní vhled do jejich vztahu. Anna Pammrová (v podání Ivany Hloužkové) je drsná a nebojácná žena: někdy se až zdá, jako by měla submisivního a joudovitého Otokara Březinu (Dušan Hřebíček) v příštím okamžiku rozcupovat na kousky – a něčím podobným ostatně hrozí i vlčí hlava, která se točí v zadním plánu scény. Svou dravostí a surovostí je však Pammrová místy až protivná, a také Březinova subtilnost člověka nutí obracet oči v sloup. Celý dialog se odehrává v kuchyňce, která je patrně součástí hrdinčina malého lesního domku a všechno v ní má své přesné místo. Divák má dojem, že potají nahlíží okénkem do obydlí samotáře, jemuž by se ale osobně rád vyhnul… Režiséru Janu Fričovi a dramaturgovi Martinu Sládečkovi se povedlo emotivní vztah básníka a filosofky ukázat nepatetickou formou, která zbytečně nešokuje, na čemž mají jistě velkou zásluhu i představitelé obou rolí. Atmosféru výborně dokresluje zábavná, a přitom nijak vyumělkovaná scénografie Jany Hauskrechtové. Pammrová/Březina je činohra, která na základě historického dokumentu nabízí myšlenkový přesah publiku 21. století, ale není v ní žádná křeč ani umanutá snaha dokazovat, že právě „takhle se na to musí“.