Možná jste si toho nevšimli, ale česká poezie je ve výborné kondici. Jasně se to projevilo už během pandemie. Záznamy autorských čtení, jejichž sledovanost na YouTube dříve nepřekračovala desítky zhlédnutí, náhle vidělo klidně i dvě stě diváků! Nevím, jak se to stalo, asi za to může nástup generace Y nebo Liberatura Jonáše Zbořila, ale pro básníky to bylo povzbudivé zjištění. K dalšímu průlomu došlo na sklonku minulého roku, když činorodá básnířka Alžběta Stančáková dostala možnost vybrat pro místní mutaci magazínu Vogue tucet nejlepších básnických textů uplynulých dvou let. Rozumí se samo sebou, že taková šance se neodmítá: najít své dílo „rozeseté“ v dárkovém zápisníku s emoji na obálce, to je svého druhu umělecký triumf. Kdoví, třeba některá z odměněných předplatitelek časopisu pro „vysoce aktivní socio-ekonomické třídy“ nad verši zjihla a změnil se jí pohled na svět… Další příležitostí rozšířit akční rádius tuzemského básnictví je chystaný projekt Robot-Poet. Jak informuje České centrum v Tokiu, základem tohoto geniálního plánu na zviditelnění naší kultury je stopadesáticentimetrová figura robota: „Po stisknutí tlačítka na robotově hrudi ze sochy vypadne kapsle, jež bude obsahovat jednu ze sta básní českých autorů v češtině a v překladu do japonštiny.“ Jednoduché a účinné! Zvídavý Japonec zmáčkne čudlík a ze stroje se vykutálí – třeba Stančáková! Jediné, co mi nesedí, jsou rozměry robota. Nezasloužila by si aspirující česká poezie něco většího? Gundam ze stejnojmenného anime, který je k vidění v Jokohamě, měří osmnáct metrů. Ale zase z něho nepadají poetické kapsle!