Britsko-jamajský sociolog Stuart Hall (viz též rozhovor na straně 26), který byl důležitou osobností nové levice a postkoloniálního myšlení, se svou analýzou poválečného kapitalismu významně podílel na etablování kulturálních studií. Čím se zabývalo birminghamské Centrum pro současná kulturální studia, které Hall vedl?
Navzdory přínosu Stuarta Halla v oblasti postkoloniálního myšlení, mediálních studií či studia populární kultury se k jeho dílu v českém kontextu musíme stále probojovávat a jeho znalost je u nás velmi omezená. Přeloženy jsou dosud pouze čtyři Hallovy texty: Kódování a dekódování z roku 1973, Znovunalezení ideologie z roku 1982, Staré a nové identity, staré a nové etnicity z roku 1991 a Lokální a globální z roku 1997. Hall sice za svého života žádnou oborovou monografii nepublikoval, jeho myšlenky však rezonovaly a přitáhly další akademičky a akademiky, kteří na ně kriticky navazovali.
Hall se narodil na Jamajce, jako čerstvý dvacátník však rodnou zemi opustil, když využil možnost studovat na britské univerzitě. Sám v této souvislosti připomínal, že jeho sestra a další ženy z diaspory podobnou volbu neměly. Situace diaspory a sociálních podmínek v jeho domovině podstatně formovala Hallovo myšlení, což později vyústilo v projekt kulturálních studií.
Nová levice
Píše se rok 1959 a britští labouristé utržili v parlamentních volbách už podruhé za sebou porážku. Na stranické konferenci se volební stratégové strany snaží zjistit, kde se stala chyba. Vedení strany však zcela mylně svaluje svůj neúspěch na vliv televize, ledniček a ženských časopisů a na údajný rozklad kulturního života. Na obou stranách Atlantiku se hovoří o postkapitalistické společnosti, o úpadku a mizení tradičních třídně orientovaných politických ideologií. Otázky po povaze stávajícího politicko-ekonomického uspořádání sice zůstaly, ale je zřejmé, že hlavní změny jsou spíše kulturní a společenské než politické a ekonomické povahy.
Právě tyto události podle Stuarta Halla daly vzniknout kulturálním studiím, která v jeho očích byla projektem nikoliv čistě intelektuálním, nýbrž i politickým. Jednalo se o způsob, jak analyzovat poválečnou kapitalistickou kulturu a změny, které tehdejší britské společnosti přinesla. Od samého počátku byla kulturální studia spojena se vznikem nové levice. Hall byl v padesátých letech u zrodu levicově orientovaného magazínu Universities and Left Review, který se v roce 1960 po sloučení s časopisem The New Reasoner – za nímž stál mimo jiné marxistický historik Edward Palmer Thompson, jenž ovlivnil kulturální studia knihou The Making of the English Working Class (Vznik anglické dělnické třídy, 1963) – přetvořil v dnes již proslulý žurnál New Left Review, jehož se stal prvním šéfredaktorem. Dodejme, že The New Reasoner i Universities and Left Review byly nezávisle na sobě založeny v roce 1956 v reakci na události suezské krize a potlačení maďarského povstání, které skotský historik Wade Matthews označuje za dějinné události klíčové pro vznik nové levice. Zásadní však byl rovněž odpor ke stalinismu a k politice Komunistické strany Velké Británie (nutno dodat, že Hall na rozdíl od jiných představitelů nové levice nikdy členem komunistické strany nebyl).
Průkopnický projekt
Asi nejpevněji je Hall spjat s projektem kulturálních studií, která vznikla v raných šedesátých letech na univerzitě v britském Birminghamu. U zrodu tamějšího Centra pro současná kulturální studia v roce 1964 stál literární teoretik Richard Hoggart, autor vlivné knihy The Uses of Literacy (Využití gramotnosti, 1957). Prvním zaměstnancem centra se pod Hoggartovým vedením stal Stuart Hall, který ho později, v roce 1969, v roli ředitele vystřídal.
Centrum se okamžitě stalo průkopnickým projektem v oblasti studia populární kultury, subkultur, rasy a masových médií. Budoucí směřování výzkumu členové centra neformulovali sami z pozice izolovaného akademického pracoviště, ale skrze interakci s různorodými skupinami v Birminghamu a jeho okolí i v diaspoře, která byla zásadní referenční jednotkou pro definování kulturní identity jakožto něčeho, čím nejen jsme, ale čím se stáváme.
V sedmdesátých letech zasáhla do relativně klidných patriarchálních vod centra feministická politická praxe spojená s tematizováním genderové nerovnosti v obsazování akademických pozic. Do diskusí nad tématy kulturálních studií bylo zapotřebí dostat genderový rozměr – a do řad výzkumníků feministické teoretičky, jakou je třeba kulturologička Angela McRobbie. Jedna z prvních studií, jež odkrývaly vztah feministické kritiky a kulturálních studií, nesla název Images of Women in the Media (Obrazy žen v médiích, 1974) a tematizovala především podřízenou pozici žen v kapitalismu. Zároveň uvnitř centra vznikla studijní skupina vyhrazená výlučně ženám.
Vznikem výlučně ženské skupiny uvnitř centra však začala praxe dělení kulturálních studií do dvou sfér: zatímco jedna se soustředí na problémy kultury obecně, druhá je nahlíží z feministické perspektivy. V jisté míře tato dichotomie přetrvává v oborovém myšlení dodnes. Těžkou ránu skupině v osmdesátých letech zasadil rozpad konceptu sesterství, který byl vystřídán důrazem na rozdíly mezi ženami. Hall z těchto a dalších událostí vyvodil následující: myšlení o politice a kultuře je nutné proměnit, oprostit od binarit, a naopak hlouběji proniknout do systému vztahů a do kontextu, který se neustále mění.
Rezervovaný akademik
Koncem osmdesátých let Hall opustil post ředitele centra i birminghamskou univerzitu. O patnáct let později v rozhovoru s bell hooks na tento moment vzpomínal už s odstupem. Důvodem k jeho odchodu prý byl podvědomý vnitřní odpor k patriarchální roli, který jako ředitel pociťoval. Součástí centra navíc byli pouze tři vyučující a jinak je tvořili studenti a studentky magisterského studia, takže nezbývalo mnoho prostoru pro další rozvoj.
V roce 1980 přijal Hall profesorskou pozici na londýnské Open University, kde setrval až do svého odchodu do penze koncem devadesátých let. Profesorem byl jmenován navzdory tomu, že nikdy nedokončil doktorské studium – v době sovětské invaze do Maďarska a suezské krize pro něj totiž byla prioritou jeho politická a aktivistická činnost. Na Hallův vlažný postoj k oficiálním akademickým strukturám později vzpomínala mediální teoretička Ien Ang, která je známá především díky vlivné studii Divákem Dallasu. Soap opera a melodramatická imaginace (1985, česky 2019). Když Halla v osmdesátých letech oslovila, zda by ji nechtěl školit při doktorském studiu, navrhl jí, ať raději napíše další knihu.
Autorka je socioložka, autor je filosof.