Sídliště je cool

Grime bývá popisován jako jeden z nejdůležitějších milníků v historii populární hudby posledních dvaceti let. Hity jako That’s Not Me od Skepty se vyšplhaly na přední příčky hudebních žebříčků, a není tedy divu, že někteří hudební publicisté zrod grimu srovnávají s nástupem britského punku nebo hiphopové subkultury v New Yorku. Americký hip hop přitom souvisel mimo jiné s proměnou amerických průmyslových měst. Výsledkem jejich deindustrializace v druhé polovině 20. století byla vysoká nezaměstnanost a s tím spojené nedůstojné životní podmínky etnických menšin. Tento vývoj jen umocnila dlouhodobá snaha politické reprezentace soustředit středně­- a vysokopříjmovou bílou majoritu na okraje měst, do čistých, uniformních suburbií. Naopak chudší obyvatelé, většinou příslušníci minorit, se koncentrovali v centrech měst, kde se dále zvyšovala nezaměstnanost a kriminalita a kde se tvořila uzavřená ­ghetta. Drtivě byl touto proměnou zasažen právě New York, rodiště amerického hip hopu. Zkušenost s životem v ghettu a sociálními problémy s tím spojenými se pak přirozeně promítala do hiphopových textů i hudby.

Mluví­-li socioložka Tricia Rose o americkém rapu jako o „postindustriální zkušenosti“, lze o grimu hovořit jako o městské zkušenosti černých Britů v rychle se rozvíjejícím Londýně posledních dvaceti let. Zde je však vývoj opačný, byť se v mnoha ohledech situaci v New Yorku podobá. Také v britské metropoli končí tradiční průmysl a vznikají tu nová finanční centra, ale do středu města se stěhují bohatí bílí Britové, kdežto etnické minority jsou vytlačovány na okraj. Gentrifikace, během níž dochází k revitalizaci dělnických a nízkopříjmových čtvrtí, přitahuje obyvatele s vyššími příjmy, kdežto starousedlíci se stěhují na levnější sídliště. Dodejme, že termín gentrifikace poprvé použila v šedesátých letech socioložka Ruth Glass právě pro pojmenování proměn dělnických čtvrtí ve východní části Londýna. A není náhodou, že zrovna odtud pochází velká část grimových rapperů jako Dizzee Rascal, Wiley, Flowdan nebo Tinchy Stryder. Do grimu se tak dostala atmosféra života mezi tamními panelovými bloky.

Tři čarodějnice

Průmysl soustředěný kolem přístavů ve vý­­chodním a jihovýchodním Londýně v šedesátých letech zanikl, doky byly uzavřeny a v oblasti rostla nezaměstnanost a chudoba. Restrukturalizace ekonomiky si zároveň žádala přestavbu města. Vláda proto zřídila organizaci London Docklands Development Corpora­tion (LDDC), která pak ­realizovala jed­nu z největších městských revitalizací v historii. Přestavba se týkala především čtvrtí Newham a Tower Hamlets, které se později staly významným „hotspotem“ grimu. Východní Londýn se změnil v jakousi experimentální laboratoř urbánního inženýrství. Během sedmdesátých a osmdesátých let bylo v britské metropoli postaveno skoro osmdesát tisíc obecních domů, ve kterých bydlela téměř třetina obyvatel města. Nejvíce obecních bytů přitom vzniklo právě ve východolondýnských čtvrtích Hackney, Newham a Tower Hamlets. Vedle těchto čtvrtí, které byly – a stále jsou – nejdeprivovanějšími částmi metropole, však začalo na Isle of Dogs v místě bývalých doků vznikat finanční centrum Canary Wharf, jež sídliště s obecními byty odřízlo od zbytku města.

Sídliště Crossways Estate v Bow – známé pod označením „Tři čarodějnice“ – se skládá ze tří pětadvacetipatrových věžáků se sociálními byty vybudovanými v sedmdesátých letech. Právě zde vyrůstali Dizzee Rascal i Tinchy Stryder. Šlo o jedno z nejzanedbanějších sídlišť v Londýně, o „no­-go“ zónu ponechanou svému osudu. Přes řadu sociálních problémů, které s sebou život v tomto místě nesl, tu však vznikla živá, pulsující komunita. Grime z velké části vzešel od místních teenagerů, kteří navštěvovali zdejší centra pro mládež. Sídlilo tu několik pirátských rozhlasových stanic (například Rinse FM) a scházela se tu parta začínajících rapperů. Dnes je sídliště přejmenované na Bow Cross a stalo se lukrativním a žádaným místem. „Bow je vyčištěný, nablýskaný a vypadá skvěle. Zájemci, kteří se nenechali odradit pohnutou minulostí sídliště, byli ohromeni a 65 procent nových bytů bylo rozebráno během tří týdnů,“ psalo se v deníku Evening Standard. Mnoho zdejších rodin však bylo po rozsáhlé rekonstrukci v nultých letech vystěhováno a ti, kteří zůstali, se dostávají do konfliktů s nově příchozími obyvateli.

Rhythm Division

K produktům revitalizace východního Londýna patří i obytný mrakodrap One Canada ­Square ve finančním centru Canary Wharf. Jedna z nejvyšších budov v zemi je dominantou celého města, a protože je všem, kteří si výhled z jejích oken nemohou dovolit, nepřetržitě na očích, stala se symbolem pozdního kapitalismu a „dvojího Londýna“. „Teď se tam stěhují bohatí, lidé, kteří pracují ve městě a samozřejmě nežijí stejně jako my,“ řekl Dizzee Rascal v rozhovoru pro BBC, když v roce 2003 získal Mercury Prize. Tinchy Stryder popsal své dojmy ze sousední luxusní čtvrti takto: „V Canary Wharf bylo všechno hezčí a čistější než to, v čem jsme vyrůstali my. Bylo to jako z jiného světa. Bylo to tak blízko, a zároveň tak daleko a nebylo tam pro nás místo.“ Canary Wharf se svým věžákem je každopádně důležitou lokací grimových videoklipů. V ulici Roman Road, v domě, kde je dnes další z mnoha uniformních kaváren, dříve býval proslulý obchod s deskami Rhythm Division – jakési epicentrum grimové scény. Videoklip ke skladbě Wot U Call It? věnoval Wiley právě tomuto místu a svůj klip k That’s Not Me tu natáčel i Skepta.

Proces postupné revitalizace významně urychlily olympijské hry, které se v Londýně konaly v roce 2012. „Změny ve městě nejsou jako počasí a gentrifikace není organická, nevyhnutelná ani přirozená,“ píše publicista Dan Hancox v knize Inner City Pressure (Tlak ve vnitřním městě, 2018). Oblast východního Londýna s největší koncentrací chudoby, kriminality, etnických minorit a mladistvých byla za místo konání sportovní megaakce zvolena záměrně, s cílem tuto část města „vyčistit“. To se povedlo – nyní jde o žádanou lokalitu pro kreativní střední a vyšší třídu, v Británii označovanou „gentry“.

Příběh gentrifikace

Vizuální reprezentace sídlišť a věžáků je neodmyslitelnou součástí mnoha rapových videoklipů a tento motiv přejal i grime. Mladí rappeři zprvu nahrávali svou hudbu podomácku, a když chtěli vytvořit levně videoklip, prostě vyšli ven a natáčeli místa, kde byli zvyklí trávit volný čas. Do klipů se tak dostala sídliště, na nichž vyrůstali. Dnes je však tato ikonografie součástí mainstreamového popu. Ve videu 1 Night od producenta Mura Masy a zpěvačky Charli XCX tvoří kulisy londýnské paneláky, Dua Lipa se zase v Blow Your Mind protančí a proscatuje brutalistním Barbicanem. Místa, kde se zrodil grime, přitom buď už dávno neexistují, nebo je pohltil nenasytný kapitál. Kulturní apropria­ce ostatně převálcovala i samotného Rascala, který vystoupil na oficiál­ním zahájení olympiá­dy, jež rozvrátila jeho rodný Bow.

Newham, Tower Hamlets a Hackney pro ­grime zůstanou navždy tím, čím je Jižní Bronx pro hip hop. Měli bychom však dodat, že příběh grimu se je také příběhem postupující gentrifikace Londýna.

Autorka je socioložka.