Je to happening, koncert nebo čtení poezie? Na akcích pořádaných uměleckým kolektivem OBJECT:PARADISE, složeným převážně z cizinců usazených v Praze, si návštěvník často není jistý, o jaký žánr vlastně jde. Zásluhou vědomé práce na „objektovém okamžiku“, ale i díky náhodě jsou jednotlivé performance neopakovatelné.
Manifest pražského kolektivu OBJECT:PARADISE je všeříkající. Text sestává z devatenácti imperativních výroků a tvrzení jako „Publikum je básník“, „Užijte si slavnost, jíž je jazyk“ nebo „Instrumentujte chaos“, a nastiňuje tak klíčové rysy tvorby této skupiny. Po přečtení manifestu možná začnete intenzivněji vnímat své okolí – a uvědomíte si svou odpovědnost za něj.
Na konci letošního ledna kolektiv happeningem v Kampusu Hybernská uvedl své druhé hudební album OBJECT:PARADISE Volume II a zároveň dokument OBJECT PRAHA II, vydaný na VHS kazetě. Jádro skupiny aktuálně tvoří „režiséři poetiky“ Jaromír Lelek a Tyko Say, hudebnice a zvuková režisérka Roksan Mandel a režisérka performancí Sandra Pasławska.
Jako Allen a Jack
Skupinu OBJECT:PARADISE založili v roce 2018 Tyko Say a Jeff Milton. Tito dva Američané se potkali v pražské kavárně a okamžitě našli společnou řeč: „Vypadáš jako Allen Ginsberg,“ řekl prý Say, na což Milton odpověděl: „A ty zase jako Jack Kerouac.“ Začali se bavit o poezii a o tom, jaká je situace básnické scény v Praze, konverzace se stočila na sanfranciský rokenrol, beatniky a happeningy, které Patti Smith organizovala v sedmdesátých letech v New Yorku. „Vedli jsme spolu dlouhé rozhovory a představovali si, jaké by to bylo uspořádat něco podobného v současné Praze,“ vysvětluje Tyko Say, jak se zrodil projekt OBJECT: PARADISE, který vzešel ze sdílené vášně pro poezii a v létě 2020 se zformoval do své aktuální kolektivní podoby.
Aktivity OBJECT:PARADISE začaly čtením poezie za doprovodu bebopu, jazzového stylu, pro který je charakteristické rychlé tempo, složité souzvuky a improvizace. „Od té doby se tvorba posunula, koncentruje se na jazyk, nejen na poezii, a na zvuk, nikoli jen na hudbu,“ říká Say. K tomu režisér dodává, že kolektiv se nyní věnuje spíš organizování spontánních happeningů a evokaci čehosi, co nazývá instantní nostalgií. „OBJECT:PARADISE chce, abyste zažili něco neopakovatelného,“ shrnuje Say. Myšlenku „bytí v přítomné chvíli“ vztahuje k zenovému buddhismu a zve diváky, aby se stali vědomými konzumenty zvuku, obrazu, akce a prostoru. Ačkoli si prý uvědomuje, že řeč může být darem i prokletím, veškeré úsilí kolektivu směřuje k vytvoření nového, sdíleného jazyka.
Na otázku po vlivu Prahy na tvorbu skupiny Say odpovídá, že česká metropole je velkým zdrojem inspirace díky směsi různých kultur, identit a talentů. To je ostatně vidět i na složení kolektivu: Jaromír Lelek je Čech, Roksan Mandel je Turkyně a Sandra Pasławska pochází z Polska. Na jeviště tedy přinášejí nejen vlastní povědomí o poezii, zvuku a performanci, ale také specifické kulturní zázemí.
Mockument z Žižkova
Video OBJECT: PRAHA II je téměř půlhodinový dokument věnovaný literárním happeningům a interdisciplinárním performancím kolektivu, které se uskutečnily především na pražském Žižkově. Tento „mockument“ (improvizovaný pseudodokument s humorným podtextem), natočený v průběhu roku 2021 výhradně na VHS, zachycuje, jak se umělci, přátelé a členové komunity scházejí při vzácných příležitostech, které se v době pandemie naskytly. Na začátku se Say ptá návštěvníků: „Co byste řekli na takové čtení poezie, v němž by figurovali nahé ženy a muži, ohňostroje a zbraně?“ Nejdřív se zdá, že je otázka překvapila, ale pak následují úsměvy a odpověď: „Ano, prosím, ano!“
Film evokuje punkovou atmosféru devadesátých let, září barvami, je plný dialogů i jazzové improvizace, a naopak postrádá tradiční narativ. Jak se páska odvíjí, skáče video ze scény na scénu a vytváří překvapivé souvislosti. „Zkoušel jsem jednotlivé obrazy upravovat a přeskupovat nejrůznějšími způsoby,“ říká Say, „ale nakonec se pro to, co jsem chtěl zachytit – tedy momenty takové, jaké byly –, ukázalo nejlepší se editace téměř vzdát.“
Oltář nedorozumění
První album vznikajícího kolektivu, nazvané OBJECT:PARADISE Volume I, vyšlo už v roce 2019 a v jeho třinácti traccích se mísí poezie s jazzem. Letošní nahrávka OBJECT:PARADISE Volume II se mu podobá, ale zachází dál. Sedm kompozic pokrývá paletu žánrů od jazzu přes punk až po world music. Improvizace je stále ústřední, tentokrát se ale na výsledku podílí i pětadvacet přizvaných pražských hudebníků a hudebnic, kteří vystoupili i na živých happeninzích.
Roksan Mandel vysvětluje, že při konceptualizaci zvuku chtěla publikum přimět, aby se soustředilo a opravdu naslouchalo a aby citlivěji reagovalo i na náhodné rozhovory a neobvyklé zvuky. Mimo to však chtěla vytvořit skutečný zážitek i pro ty, kteří tento druh produkce znají. „Každý kus klade důraz na něco jiného, má svůj vlastní příběh, podílejí se na něm různí lidé a vyvolává odlišné pocity, takže je skoro nemožné vybrat si favorita,“ prozrazuje Mandel. „Ze substantiva ‚objekt‘ se stalo přídavné jméno, takže teď, když jsme svědky situace, která s námi rezonuje, říkáme, že ‚je to objektové‘.“
Na lednové akci ale měla hlavní slovo náhoda. Mojmír Pukl je známý jako svérázný aktivista. Je vysoký, mohutné postavy, má šedý vous a brýle, které vypadají jako vrostlé do obličeje. Na akci si přinesl vlastní letáky, a nejen že je rozdával přítomným, ale umístil je i mezi instalace. Zdálo se, že sdělují něco důležitého, ale byly psané česky – jazykem, jemuž mnoho účastníků, především pražských expatů, nerozumělo. Účinkující se však shodli, že se v letáčcích jistě ukrývá naléhavé poselství, a rozhodli se založit novou církev a použít letáky jako posvátné předměty. Vznikl improvizovaný oltář, který představoval nedorozumění v jeho nejčistší formě. Ironie tak stvořila vrcholný „objektový okamžik“ celého večera.
Autorka je novinářka a fotografka.
Z angličtiny přeložila Marta Martinová.