V rámci Zelené dohody pro Evropu vznikl projekt, který navazuje na světoznámou školu Bauhaus a který má evropským státům pomoci s podporou udržitelné a inkluzivní architektury. V čem iniciativa spočívá a jaké má vyhlídky? A je vůbec namístě odkazovat se k tradici Bauhausu a jeho hodnotám?
V roce 2019 uplynulo sto let od založení Bauhausu, školy, která se stala symbolem modernistické architektury a designu. O rok později oznámila Evropská komise vznik iniciativy Nový evropský Bauhaus (NEB), která má být jedním z pilířů Zelené dohody pro Evropu a která má zelenou transformaci propojit s architekturou, designem a sociálně odpovědným projektováním.
Symbol změny
Bauhaus byl založen v německém Výmaru v roce 1919, krátce po první světové válce, v době, kdy v Evropě řádila španělská chřipka. Od tehdejších škol se odlišoval v mnoha ohledech: snažil se o nalezení nových metod výuky, byl mezinárodní a jeho pedagogové se přikláněli k levicovým hodnotám. Politická angažovanost školy byla nakonec jedním z důvodů jejího krátkého trvání – v roce 1933 ji nacisté uzavřeli. Několikrát za svou existenci změnila ředitele i program, ale její zakladatelský manifest zřetelně ilustruje, proč Bauhaus dodnes inspiruje.
Prvním cílem Bauhausu bylo podle manifestu překonat izolaci jednotlivých umění a přimět umělce a řemeslníky ke vzájemné spolupráci a propojenosti. Druhý bod staví řemesla na stejnou úroveň jako umění a třetí bod dává škole za úkol udržovat kontakty s představiteli řemesel a průmyslové výroby – Bauhaus měl být v neustálém kontaktu s průmyslem a v ideálním případě si měl na svůj chod vydělat prodejem vlastních výrobků a návrhů. Přestože se některé ideje nepovedlo uskutečnit, způsoby, jakými se na Bauhausu vyučovalo, jsou stále inspirativní a propsaly se i do výuky současných architektonických vzdělávacích institucí. Škola se stala symbolem experimentu a spolupráce a její název se dnes používá jako označení pro styl, který si spojujeme s kvalitní architekturou a designem.
Udržitelnost pro všechny?
„Nový evropský Bauhaus je o tom, jak reagovat na zatím největší krizi naší planety, kterou nezastavila ani současná pandemie. Je o naději, je o inspiraci, je o nových perspektivách. A je o konkrétních krocích proti klimatickým změnám,“ prohlásila v jednom z projevů předsedkyně Evropské komise Ursula von den Leyen. NEB vzniká podobně jako původní Bauhaus uprostřed pandemie a v době krize má být prostředkem, který Evropě pomůže při přechodu k udržitelné budoucnosti. Evropská unie se zavázala být do roku 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem, zelená transformace má však podle představ Evropské komise splňovat nejen kritérium udržitelnosti, ale i estetiky a inkluze.
Z prvních zpráv se mohlo zdát, že Evropská komise plánuje založit institut, například univerzitu nebo výzkumnou organizaci. Ve skutečnosti je NEB iniciativou, která není spojená s jedním místem nebo institucí. Jejím cílem je propagovat udržitelnou architekturu a motivovat k udržitelnému rozvoji. Zároveň má propojovat zelenou transformaci s designem, čehož chce dosáhnout hlavně pomocí propagace a poskytování financí. Každý rok tak ocení několik inspirativních projektů, které ztělesňují hodnoty NEB. Mezi dosavadní laureáty New European Bauhaus Prize patří třeba revitalizace španělské továrny La Fábrika de toda la vida, která nově funguje jako centrum pro alternativní kulturu a při jejíž rekonstrukci byly použity recyklované materiály. Toto ocenění ilustruje, kam politika NEB míří – k podpoře environmentálně udržitelných realizací, projektovaných na low-tech bázi a obohacujících místní ekonomiku a komunitu. Tento přístup se zřetelně liší od toho, jak bývá udržitelnost vnímána a prezentována v Česku, kde se předimenzované administrativní budovy skrývají za „zelené“ certifikáty BREEAM nebo LEED, ačkoli s udržitelností mají jen málo společného.
Těžiště zájmu Nového evropského Bauhausu ovšem leží v poskytování finančních prostředků. V letech 2021 a 2022 rozdělil NEB prostředky ve výši 85 milionů eur. Ve výzvách pro žadatele se objevují pojmy jako „uhlíkově neutrální města“ nebo „zapojení principů cirkulární ekonomiky“. Témata tedy znějí slibně a možnosti jejich naplnění jsou poměrně široké, podpořené projekty však zatím neznáme, takže si na jejich posouzení budeme muset počkat.
Je ale vůbec namístě odkazovat se k tradici Bauhausu? NEB totiž nemá ambici být fyzickou institucí, natož vzdělávací, a v tomto smyslu je název matoucí. Například otevřený dopis sepsaný pedagogy z maastrichtské Akademie Jana van Eycka upozorňuje na neinkluzivnost názvu, který odkazuje k mýtu Bauhausu jako primárně západní „eurocentrické ikoně“, jež je „nevyhnutelně spojená s průmyslovým kapitalismem a koloniálním extraktivismem“. Podle signatářů je přitom problém globálního oteplování celosvětový, a neměl by tak být spojen s konkrétním místem a ideologií. Zároveň stojí za to připomenout, že ačkoli Bauhaus stál na levicových hodnotách a pracoval na propojení designu a výroby, aby zpřístupnil kvalitní výrobky masám a napomohl utváření sociálního státu, jeho produkty se později staly fetišem a luxusním zbožím. Nábytek navržený vyučujícími či studenty Bauhausu dnes nalezneme spíše v luxusních vilách než v dělnických bytech. A tento paradox může dostihnout i NEB, který sice deklaruje udržitelnost pro všechny, ale nakonec může být jen pro ty, co na ni mají.
Za zelený Východ
Iniciativa sice proklamuje inkluzivitu, mezi členy kulatého stolu NEB ale najdeme třeba dánského architekta Bjarke Ingelse, který svou představou „hédonistické udržitelnosti“ a návrhy měst v poušti pro americké miliardáře reprezentuje velice elitářské pojetí udržitelnosti. Další problém iniciativy může být rozdělení evropských států podle připravenosti na zelenou transformaci. Země na západě a severu Evropy se totiž na uhlíkovou neutralitu připravují déle, takže lze předpokládat, že budou schopné do výzev přihlásit více životaschopných projektů. Naopak především ve východní Evropě je otevřenost vůči Zelené dohodě menší a hrozí, že středo- a východoevropské státy nebudou schopny představit projekty s potřebným dopadem nebo budou přihlašovat takové, které jsou ekologické jen naoko. NEB by tak transformaci k uhlíkové neutralitě urychlil především v bohatých západních zemích.
Tím se dostáváme k odpovědnosti, kterou mají sami žadatelé. Prostředky NEB totiž nejsou rozdělovány podle národního klíče, ale jsou přístupné všem státům EU bez rozdílu, jelikož o většinu z nich se žádá přímo u Evropské komise. Je tak namístě uvažovat, jak tuto iniciativu v Česku uchopit, aby nám skutečně pomohla k zelené transformaci. Jako příklad ze zahraničí se nabízí projekt Nordic Bauhaus, spadající pod finské ministerstvo životního prostředí. Jedná se o mutaci NEB, která se snaží představit iniciativu občanům a místním architektům, což následně zvyšuje šance na úspěšné projekty. Podobně pomáhá NEB propagovat švédská státní architektka Helena Bjarnegård, která téma přibližuje švédským architektům a úřadům.
Jelikož se Nový evropský Bauhaus rozjel naplno teprve loni, nelze zatím jeho výstupy objektivně zhodnotit. NEB si vzal za cíl propagovat propojení udržitelnosti a kultury, zatím se ale zdá, že se ujímá spíše v zemích, kde jsou tyto myšlenky dávno zakotvené. Pokud se podaří tato témata propagovat i na východě Evropy a následně zde nacházet a podporovat smysluplné projekty, bude to úspěch. České instituce by rozhodně měly o iniciativě co nejvíce informovat architekty, školy, organizace i veřejnost. Byla by škoda přijít o finanční prostředky a nevyužít podané ruky, jež nám může pomoci na cestě k udržitelnosti.
Autor je architekt.